Pařmenka

Nejprve trocha dávné historie z mého života. Když jsem chodila do sedmé třídy na základku, tzn. bylo mi nějakých dvanáct let, začala jsem navštěvovat nově vzniklý kroužek s názvem Herní klub v domě dětí a mládeže (Mimochodem nemám tu budovu moc ráda, asi proto že někdy ve druhé třídě jsem tam chodila do nějakých třech kroužků týdně. Ne, že bych byla nucena, asi jsem si ty kroužky vybrala sama, ale prostě jsem už od malička měla problém se začleňováním do kolektivu …). Marně se snažím vzpomenout si, co mě vedlo k tomu, že jsem si vybrala zrovna tohle. Asi jsem prostě ráda hrála stolní deskové hry, ale myslím, že jenom takové ty klasické. A právě tam mi ukázali hromadu moderních deskových her. Osadníci z Katanu byly jednou z nich. Hrozně mě to zaujalo. 

Zdroj: http://www.daemon.cz/img/gallery/hirez/2237_1.jpg

Vzpomínám si, že pár týdnů po tom, co jsem se o této hře dozvěděla, se v našem městě pořádal turnaj právě v Osadnících z Katanu. Je jasné, že jsem tam rozhodně nemohla chybět. Jenom takový blázen jako já se může vydat na turnaj v nějaké hře, aniž by pořádně znal pravidla. Tak se stalo, že jsem se ze všech hráčů umístila na krásném posledním místě (:-D). O rok později se konal další turnaj, který jsem si také nemohla nechat ujít. Ovšem během těch dvanácti měsíců jsem se snažila pilně trénovat. Bohužel hra byla příliš drahá, abych mohla požádat rodiče o její koupení, ale protože jsem byla hlavička, vyřešila jsem problém po svém. Prostě jsem si tu hru doma vyrobila. Není úplně stejná, takže na mě nic nemáte (:-P). Ještě pořád ji mám, v krabici od bonboniéry s lískovými oříšky (:-D). Nikdo ji se mnou už ale moc hrát nechce, není totiž zrovna nejestetičtější. Podruhé jsem tedy skončila na skvělém osmnáctém místě z dvaceti hráčů, zlepšila jsem se (;-) Tak na dlouhých sedm let skončila moje kariéra hráčky Osadníků z Katanu. Do Herního klubu jsem přestala chodit a celkově jsem se věnovala jiným věcem. I když na některé další Vánoce jsem dostala jako dárek rozšíření – Osadníky z Katanu pro dva hráče. 

Všechno se změnilo asi před týdnem, když jsem zjistila, že v našem městě opět bude další turnaj právě v Osadnících z Katanu. Byla jsem nadšená a dostala jsem chuť tam jít. Jenže bylo potřeba hodně tréninku, pokud jsem chtěla překonat sama sebe a posunout se na lepší místo než v tom roce 2005. Doba pokročila, takže jsem zkusila pohledat na internetu nějakou online verzi této světově oblíbené hry. Podařilo se :-) Rázem jsem byla každou chvíli přihlášená na stránce Playcatan.com, kde je možné plně podle pravidel hrát Osadníky s lidmi z celého světa zcela zdarma. Hrozně mě to začalo bavit, až jsem se bála, že se brzy stanu závislačkou (:-D). Na to kolik jsem tam odehrála her, jsem vyhrála snad jenom jednou, maximálně dvakrát (?), takže celkem slabota. Ale víte, co se říká – těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Včera jsem se toho turnaje zúčastnila. Občanské sdružení, které vzniklo z onoho Herního klubu, skomírá, členové stárnou, žení se a vdávají, odcházejí na vysokou do jiných měst, do práce … Nemají peníze na propagaci, takže nás tam tentokrát bylo jen deset hráčů. Samozřejmě se většina mezi sebou znala právě odtud, já jsem členkou sdružení nikdy nebyla, takže jsem si tam připadala jako vetřelec, ale oni mě brali asi spíše jako hosta :-) Kdybych se uměla lépe seznamovat a byla extrovertnější povahy, bylo by to asi ještě lepší. Ale dostaňme se k tomu gró. Dámy a pánové, skončila jsem na čtvrtém místě! První tři vítězové dostali ceny v podobě menších deskových her, ale za bramborovou medaili nemusím být vůbec smutná, protože bronzový vítěz stejně získal hru, kterou už doma mám a na druhé či první místo bych asi neměla (:-D). 

Taky mě tam učili hrát karetní hru roku 2009 - Dominion. Napoprvé mě to nějak zvlášť nezaujalo, ale když jsem se pak doma dozvěděla, že zrovna tentýž den v mé nejoblíbenější čajovně probíhá turnaj v této hře, hned bych nepoučitelně zopakovala historii a vydala se tam bez znalosti nějakých podrobnějších pravidel. Ještě, že jsem byla na jiném turnaji (:-D). Ale až bude v té již zmiňované čajovně zase nějaký turnaj v mé oblíbené hře (mým protihráčům se už Osadníci asi omrzeli podle toho, co říkali, takže raději budou dělat turnaje v jiných hrách), musím se zúčastnit a už se těším :-) 

Prostě „I ♥ Osadníci z Katanu“.

Sheldon, Shakespeare, Méďa, Žert, Forrest

To jest heslovitě výčet mého kulturního vyžití za poslední dobu. Rozeberu to trochu podrobněji.

Začnu seriálem, na kterém teď momentálně ujíždím. Z nadpisu je vám asi jasné, že je to samozřejmě Teorie velkého třesku neboli The Big Bang Theory (zkráceně TBBT). Holt když další díl nové sezóny HIMYM vychází až 24. 9. 2012, musím se zabavit jiným seriálem. Tomuto jsem dlouho odolávala, protože jsem si pořád říkala, že prostě žádný jiný seriál nemůže dosahovat z mého úhlu pohledu takových kvalit jako HIMYM. Ze začátku mě TBBT příliš nezaujal, na můj vkus se tam objevovalo až moc chlapů a navíc mi přišlo, že mi svou genialitou snižují sebevědomí. Působilo na mě, že vysoká inteligence a úspěchy ve vědě jsou něco víc než třeba schopnost najít si životního partnera, lásku. Připadala jsem si méněcenná (:-D). Nejméně sympatický se mi zdál Sheldon, ovšem to bylo na začátku. Postupně mi začalo docházet, že se vlastně chová jako člověk s Aspergerovým syndromem.

Zdroj: http://www.artmusicpeople.com/wp-content/uploads/2012/02/Sheldon%2BCooper%2Bsheldon.jpg 

Trochu jsem si zagooglila a ověřila si, že moje diagnóza byla správná. Já nevím, tihle lidi mě asi svou odlišností přitahují. Je hodně zvláštní, že jedna jediná informace může totálně změnit můj pohled na určitou věc (pan Ideální se prý začal bát :-D). Od té chvíle mi už Sheldon nepřipadal namyšlený či nesympatický, stal se dokonce mou nejoblíbenější postavou :-) (Btw. na Leonardovi mi vadí, že na sobě pořád nosí bundu :-D). A seriál jsem si taktéž zamilovala, možná se už pomalu začíná dostávat na stejnou úroveň jako HIMYM. I když HIMYM je prostě moje srdeční záležitost, což je jistě ovlivněno obdobím, kdy jsem jej sledovala, tedy obdobím největší zamilovanosti. Marshall a Lilly jsou naprosto úžasní, takového páru se prý v TBBT nedočkám, takže HIMYM nemůže překonat (:-P). 

V naší moravské metropoli jsem se zúčastnila s panem Ideálním Shakespearovských slavností, konkrétně večerního divadelního představení pod širým nebem podle komedie Zkrocení zlé ženy. Jako se stalo téměř tradicí u divadelních her v poslední době, opět jsem byla zklamaná. Nelíbilo se mi to, ačkoli jsem toto drama několik let zpátky četla a rozhodně mě tehdy zaujalo. Na začátku jsme jako diváci byli požádáni, abychom si vypnuli své mobilní telefony, protože Shakespeare by prý jistě z vyrušování neměl radost. Shodli jsme se, že Shakespeare by byl určitě mnohem více zklamán ze samotného ztvárnění jeho hry. Uvažuju, že do divadla přestanu chodit úplně, protože tyto zmodernizované verze nejsou nic pro mě. Ráda bych zhlédla tradiční představení podle scénáře, který dramatik napsal. Existuje to ještě vůbec? Nějaké dojmy? Když na scénu přišel nějaký ten Petruccio, vzpomněla jsem si na vraha z amerického Denveru, který postřílel lidi na premiéře Temného rytíře (bylo to zrovna čerstvé) a začaly se mi hlavou honit paranoidní myšlenky, co kdyby si tento chlápek z něho vzal příklad (:-D). Nad hlavami se nám honila bouřková mračna. Když začínalo pršet, spokojeně jsme si vytáhli deštník, ovšem v tu chvíli a jakmile jsme všude kolem sebe uviděli lidi, jak si nasazují pláštěnky, nám došlo, že jsem to nedomysleli, protože ho stejně nebudeme moct rozevřít. Jedni to udělali a byli ostatními diváky vypískáni (:-D). Naštěstí spadlo jen pár kapek. Třešničku na dortu tomuto představení dal asi tak desetiminutový nijak nedomlouvaný ohňostroj, jenž byl tak hlasitý, že herci museli svoje vystoupení přerušit. Navázat ztracenou nit jsme už neodkázali, takže jsme se radši předčasně vypařili, abychom stihli poslední vlak toho dne domů. Jo a herci pořád hrozně nahlas křičeli, ječeli, pištěli, vřískali a já nevím co ještě, což mi taky docela vadilo. 

Dalším mým kulturním povyražením se stala návštěva kina, konkrétně jsme byli na Méďovi. Kdybych měla použít pětihvězdičkovou hodnotící stupnici, zřejmě bych udělila tři hvězdičky. Jo, byl to dobrej film, akorát se mi vůbec nelíbila ta přehnaná vulgarita. A další věc, kterou bych vytkla, byly ty dvě akční scény – honičky, nějak mi tam taky přišly úplně zbytečné. Ale možná se mi to nezdá proto, že akční filmy obecně nemusím. 

A pozor, dostáváme se k poslední části – četbě. Za prázdniny jsem zatím stihla přečíst jenom jednu knížku. Je to Žert od Milana Kundery. Film jsme si jednou pouštěli ve škole a líbil se mi, tak mě napadlo, že si přečtu i knížku. Jako jo, dalo se to číst (:-D). Asi taková nejčtivější část je kapitola, kde Ludvík vypráví o svém vztahu s Lucií a pobytu na vojně. Momentálně jsem v polovině Forresta Gumpa. Ze začátku jsem si říkala, že příště bych už na čtení měla raději zvolit knížku, podle které jsem dříve neviděla natočený film, poněvadž se docela nudím. Tak od té druhé poloviny se však ptám sama sebe, zda se ve filmu objevovala nějaká scéna, kdy Forrest letí s opicí do Vesmíru? Já jakožto čtenářka některým absurdnostem ani nějak nevěřím, což je pro autora rozhodně špatně. Nevím proč, avšak připomnělo mi to Macourkovy knížky jako Mach a Šebestová (:-D). 

Taky jsem se zaregistrovala na stránku Databázeknih.cz. Hrozně se mi líbí, že se tam dají vytvářet seznamy knížek i s měsíci, kdy jsem je přečetla (rozpomínání se mě velmi bavilo :-D), seznamy těch, které si někdy chci přečíst, které čtu apod. Doporučuji :)

Písničky tohoto léta

V druhé polovině prázdnin jsem si nově oblíbila čtyři písničky, které mi tu, když dostanu náladu, hrají pořád dokola, dokud se mi neznechutí (:-D).

Asi momentálně moje nejoblíbenější je Untitled od Simple Plan. S touto písničkou se teď každé ráno budím. Ale vstávám čím dál později (:-D).

Krásný ploužák od Johna Lennona Imagine. Musíme si s panem Ideálním určitě někdy zatančit :)

 

Dokonce i Karel Gott není tak špatný ;) Obzvlášť text této písničky se pro mě stává den ode dne aktuálnější.

 

Ať si každej říká, co chce, tentokrát jdu s davem, protože ačkoli rap neposlouchám, tohle mě nějak chytlo.

 

A málem bych zapomněla, mám lístek na koncert Elánu :-))

Přesexovaná společnost?

Byli jsme tedy v divadle na Shakespearově komedii Veselé paničky windsorské. Naposledy jsem zde měla tu čest s L. vidět Lakomce. Podle mého skromného názoru tohle divadlo uvádí pořád to stejné akorát zabalené do jiného obalu. Minimálně ve dvou věcech se tyto dvě představení shodovaly. 

Zdroj:http://www.ndbrno.cz/cinohra/vesele-panicky-windsorske

1. improvizace - Jasně, beru, když herci vypadne část textu, zvlášť když hra trvá třeba dvě a půl hodiny. Za tímto účelem sedí u jeviště paní, která při nejhorším napoví. Ale dělat kvůli tomu z představení frašku? Taky nejsem proti improvizaci, ale čeho moc, toho je příliš. Divákům se to líbí, tak proč v tom nepokračovat, že? Avšak jednou mám zaplaceny nemalé peníze za danou činohru, tak očekávám, že zhlédnu opravdu ji a ne nějakou šaškárnu. Navíc bych od profesionálního herce očekávala, že se jen tak nenechá od diváků rozesmát. To podle mě působí trapně, ale jak se zdá, mám oproti majoritě odlišná měřítka.
   
   
2. sexuální narážky - Schválně jsem se druhý den vypravila do knihovny, abych si přečetla Shakespearovu verzi a na vlastní oči se přesvědčila, zda také ve svém díle využívá onen laciný humor se sexuálními narážkami a podtextem. Co myslíte? ... Jistě, že jsem tam nic takového nenašla. Sice se celá komedie točí kolem záletníka rytíře Johna Falstaffa, který se rozhodl svést naráz hned dvě vdané bohaté měšťanky kvůli majetku jejich manželů, ale je to podáno s určitou lehkostí a poetičností. Nikde není přímo řečeno, že se s nimi chce jenom vyspat, obrat je o peníze a pak odkopnout.
   V knize stejně jako na jevišti vystupují dva cizinci se špatnou (jako) angličtinou - výborná příležitost právě pro dvojsmysly. Přiznávám, občas to celkem vtipné bylo, ale z velké části ohrané. Obecenstvo tvořili hlavně postarší lidé, možná už i důchodci, a ti z toho byli nadšení jako nějací puberťáci. Asi si nevzpomenu na žádnou konkrétní hlášku, ale určitě se tam vyskytlo slovo "penis" zřejmě v záměně za "peníz", i "erekce", ale k tomu si ani nic příhodného nevybavuji.

Zdroj:http://www.ndbrno.cz/cinohra/vesele-panicky-windsorske

Všude samý sex, sex, sex, dnešní společnost je přesexovaná. Mělo by to být něco krásně spontánně intimního, záležitost pouze dvou vzájemně si blízkých lidí, ne součást marketingového tahu, jak vydělat co nejvíce peněz. Když je tomu člověk neustále vystavován, dospěje do fáze, kdy je již přesycen. V případě tohoto představení bych uvítala trošku inteligentnější humor. Jinak nebylo zase tak úplně špatné, jak se vám může zdát. Druhá polovina se mi líbila více a shodli jsme se, že to bude díky menšímu výskytu postavy doktora Cajuse (na prvním obrázku druhý zleva), jenž se zřejmě nejvíce dopouštěl dvou předchozích bodů.

Návštěvu divadla považuji za slavnostní příležitost. Líbí se mi, jak jsou všichni krásně oblečení a upravení, líbí se mi i nádherné divadelní interiéry :-) Byla by obrovská škoda nevyfotit se. Jenže pořídit tu správnou fotku je pěkný oříšek. Před začátkem představení jsme se zvládli vyfotit pouze v jednom z obrovských zrcadel s domluvou, že po skončení někoho poprosíme. Vyhověl nám za protislužbu jeden mladý pár, jenže ani tyhle fotky se nepovedly. A to už nás (cca 6 minut po spadnutí opony) nějaká paní vyháněla pryč. Byla jsem docela zklamaná, že se to nevyvedlo podle mých představ. Naštěstí se doma ukázalo, že jsou ty zrcadlové fotky docela hezké, tak jsem si obohatila Facebook ;)  

Uchýlili jsme se ještě na chvíli do McDonalda a hádejte, kdo se tam taky ukázal? Onen páreček, který nás fotil. Napadlo mě, že ve filmu či seriálu by si určitě přisedli, realita byla na(ne)štěstí jiná.

Absurdnosti a zhlédnuté filmy za poslední měsíc

Poslední dobou se setkávám se samými absurdnostmi. 

Absurdnost číslo 1: Využila jsem práva půjčit si knihu z jakékoliv fakultní knihovny naší univerzity. Tu, kterou jsem potřebovala, měli na právnické fakultě. Mimochodem prostředí tam se mi vůbec nezamlouvá (:-P). Na informacích mi poradili, kde mám svou knížku hledat a dodali, že si mám kabát odložit do skříňky. U obslužného pultu mi knihovnice vrazila do ruky leták s nějakým knihovním řádem a řekla : "Příště si sundejte kabát, ano?" Měla jsem chuť zeptat se proč jako, ale nechtěla jsem se chovat, jak malé dítě, tak jsem odpověděla : "Hmm." Doteď to nechápu. Kde je má svoboda? Co když je mi zima? (Běžně ve škole sedím při přednášce v kabátě :-D) Co když jsem se sem stavila jenom na minutku a spěchám? S takovouto povinností jsem se ještě v žádné knihovně nesetkala. 

Absurdnost číslo 2: Protože jsem vstávala hodně brzo, byla jsem na odpolední přednášce už pěkně ospalá. Dostala jsem chuť na kafe. Cappuccino prej není kafe, tak tedy na nápoj z automatu. Normálně jsem nasedla do šaliny (Přestala jsem používat pojmenování "tramvaj", abych byla konformní ;), že si ho během čtvrthodinky cesty vychutnám. Jenže se objevila paní s odznakem = revizorka a já jsem, jakožto inteligentní žena, jak mě označila, dostala na výběr ze tří možností - zaplatit na místě pokutu 700 Kč, vystoupit si s tou kávou ven, nebo ji okamžitě vypít. Protože jsem chtěla být s plnou peněženkou brzy doma, vůbec jsem si to kafe nemohla vychutnat, ale probuzená jsem byla pořádně, to jo.

Absurdnost číslo 3: Máme tady tak blbě zavedený integrovaný dopravní systém, že když jedu za panem Ideálním, musím jet vlakem buď 400 metrů načerno, nebo kvůli nim zaplatit v horším případě 10 korun, v lepším 3 koruny navíc. Párkrát jsem to neřešila, průvodčím nedošlo, že se na necelý půlkilometr stávám černým pasažérem (:-D). Až naposledy přišla revizorka. Samozřejmě to zjistila, pokutu mi naštěstí nedala. Bylo by hodně zajímavé, kdybych kvůli blbým 400 metrům zaplatila tisícikorunovou (?) pokutu, že?

Na závěr něco z kultury. Včera jsem podruhé viděla Kajínka. Hodně mě ten film zaujal, má něco do sebe. Donutil mě přemýšlet ... A možná by mě bavilo dělat advokátku, jenže to by na právnické fakultě nesmělo být nesympatické prostředí a nesvoboda v knihovně (:-P) Ale na předtermín zkoušky ze Základů práva už přihlášená jsem, to si nemyslete :) Příští semestr chci ještě absolvovat Sociální právo.

S panem Ideálním jsem se zúčastnila jediného promítání filmu The PHD Movie v České republice. Film vtipně pojednával o studentech doktorského studia. Smála jsem se téměř celou dobu, i když si myslím, že některé části by pro mě byly ještě vtipnější, kdyby se mě tato problematika plně týkala. Co jsem si z toho odnesla? Nechodit na doktorské studium! ;) A myslím, že jsem v tom sále byla asi nejmladší. Ve filmu by mnou obyčejnou prvačkou z bakalářského pořádně opovrhli (:-D).

V kině jsme byli na filmu Johny English se vrací. Na akčňák bych se asi sama nepodívala, ale když byl spojený s humorem, líbilo se mi to. U minimálně dvou scén jsme skoro brečeli smíchy a nešlo se přestat smát. Škoda, že nemůžu víc spoilovat.

Poslední film, který zmíním, je Milionář z chatrče. Kupodivu si vzpomínám, o čem byl ;) S ním budu mít spojenou tu výjimečnou atmosféru při jeho sledování (v objetí pana Ideálního :-).

Naháči

Konečně jsem po necelých čtyřech měsících dočetla prvotinu Slávka Boury s názvem Naháči. Upřímně jsem ráda, že už to mám za sebou (:-D). Myslím, že celkem i právem jsem se styděla na tuto knížku v knihovně nahlas zeptat, když jsem ji nemohla najít. Raději jsem se začala při prohrabávání knižními novinkami více snažit. Mimochodem i na Naháčích byla taková nezávazná cedulka s nápisem "Novinka - vraťte do 14 dnů" - pro mě přímo nadlidský výkon.

Zdroj:http://www.amazonek.cz/obrazky/nahaci-boura-slavek-e162007-full.jpg

Příběh má pojednávat o Facebooku a vztazích na něm. Nevzpomínám si však, že bych to slovíčko Facebook vůbec někde v knize objevila, nepočítám-li titulní stranu. Na internetu vzniká mnoho klubů sdružujících lidi s podobným zaměřením a zájmy. Jako příklad uvedu třeba Klub snílků, jehož členy jsou blogeři, kteří rádi sní. Nevím, do jaké míry mají ponětí o Naháčích, ale částečně se podobají Klubu porozumění z oné knihy. Asi shodou okolností se i zde objevuje členka s přezdívkou Berenika ;) Tito lidé se nikdy osobně neviděli, ale přitom se přes internet znají jako své boty, mají pro sebe pochopení a rozumí si. Jednoho dne se rozhodnou, že je na čase se poznat i naživo. Robert, jeden z nich, pro ně však vymyslí těžko uvěřitelné překvapení. Pozve je k sobě domů, připraví program a vše, co se tam bude odehrávat, bude přenášeno na internet pomocí webových kamer rozmístěných na každém kroku. Logicky tato reality show neskončí nijak dobře. Ke konci se zde objevuje úplně absurdní smrt, které čtenář snad ani nemůže uvěřit, natož se do situace vžít a pak taky jakési zneužití ... Závěr je opravdu nijaký, ani nemůžu říct otevřený. Z postav mi nebyla žádná sympatická, ani podle jména (:-D). Navíc mi bilo do očí značné množství stylistických a občas i pravopisných chyb. A nějak jsem nedokázala přijít na to, jakým způsobem si členové Klubu porozumění postupně pro svou live show získávali tolik diváků. Ke konci tuto amatérskou reality show sledovalo přes dva miliony lidí. Leckterý celovečerní film by jim mohl závidět. Jenže jak se lidi  bez propagace mohli dozvědět, že někde něco takového probíhá? Leda přes ty nezmiňované sociální sítě. Napadá mě otázka - Dívali byste se, jak někde právě teď jančí obyčejná partička kamarádů, kteří se setkali poprvé v životě? Kdybych je neznala, tak by mě to zřejmě ani nijak nelákalo. 

Knížku vám rozhodně k přečtení nedoporučuji. Zaujal mě pouze úvodní text na přebalu knihy, jenž je bohužel pro nalákání čtenářů ten nejdůležitější. Předpokládám správně, že jej napsal někdo jiný?

Raději jsem se opět vrhla na Viewegha, tentokrát čtu Účastníky zájezdu. Musím se pak ještě jednou jinýma očima podívat na film, je můj oblíbený. Posléze se chystám na Lolitu. 1984 jsem vzdala, sci-fi prostě není můj šálek čaje, i když je to škoda.

O Vieweghovi

Co máte proti Michalu Vieweghovi?

Zdroj:http://www.bccz.cz/img/cestni_clenove/Viewegh_Michal.jpg

Dočetla jsem knížku Báječná léta pod psa a musím říct, že se mi líbila. Skutečnost, že se nachází v seznamu mé maturitní četby jen dokazuje, že se musí jednat o kvalitní knihu. Já mám prostě ráda díla s biografickými prvky. Třeba film Kajínek by mě určitě tolik nezaujal, kdyby nepojednával o skutečné osobě, stejně jako Deník Anny Frankové (Mimochodem v listopadu jsem si objednala další podobný deník psaný za druhé světové války tentokrát chlapcem Jiřím Münzerem - Dospívání nad propastí - a světe div se, po dvou měsících - v lednu mi opravdu dorazil. Ještě jsem se k němu ale bohužel nedostala.). Před týdnem jsem byla v kině na Králově řeči. Od některých lidí jsem posléze slyšela, že od tohoto filmu čekali více. Popravdě já jsem od něj nečekala prakticky nic, pomalu jsem ani nevěděla, o co půjde, akorát že je to drama a jedním uchem tam, druhým ven mi prošlo, že tento film získal nějakého toho Oscara. Líbilo se, moc. Překvapilo mě netradiční téma. Navíc miluju historické filmy :)

Zpátky k Vieweghovi. Když do našeho města na podzim přijel a my jsme měli tu čest si s ním povídat, následně i vyfotit, netušila jsem, že je tak slavný. Jeho knihy byly přeloženy už do 21 jazyků podle statistiky z roku 2009 (obsadil tedy druhou příčku za Ivanem Klímou), sedm z nich bylo zfilmováno. Nejdřív jsem jej chtěla srovnávat se Švejkem, ale k němu má ještě hoodně daleko. A kdybych si předem přečetla ta Báječná léta pod psa, taky bych se na něj dívala úplně jinak. Sice hned na první straně píše, že kniha je směsicí reality a fikce, ale já to prostě beru všechno jako pravdu (:-D). A obdivuju ho, že to takhle dokázal napsat. Myslím, že o každé rodině by se dalo psát podobně, protože všude se najde nějaký ten kostlivec ve skříni, ale málokdo má talent či odhodlání to udělat. Když mi byl rok, byla Vieweghovi za toto dílo udělena Cena Jiřího Ortena. Zase jsem o něco chytřejší. A já jsem si myslela, že Ortena nikdo nezná, protože zemřel tak mladý ...   

Myslím si, že není příliš rozumné každý rok vydávat novou knížku jako na běžícím pásu. Kvalita se podle mě musí snižovat a děj, ať chceme nebo ne, opakovat. Ta komerce, kterou jsem zažila v knihkupectví před Vánoci taky nic moc. 

Ale aspoň se ta knížka dala číst kdekoliv bez toho, abych ztratila nit. Celkem nenáročné na chápání. Na rozdíl třeba od Otce Goriota, kterého jsem přečetla až na třetí pokus. Každý má nějakou knížku, jejíž přečtení mu dá hodně zabrat. Zvládla jsem to za tři dny jarních prázdnin. Jsem ráda, že už to mám za sebou a zvládla jsem to. Nedoufala jsem (:-D).

Měla bych si jít vypracovat maturitní otázku Báječná léta pod psa, že? A asi si ještě přečtu minimálně Báječná léta s Klausem a Výchovu dívek v Čechách. Doufám, že se mi to pak u maturity nepoplete.

Ben X

Chtělo se mi brečet. Vlastně ne, jedna slza mi už pomalu stékala po tváři. Nikdo si toho, doufám, nevšiml. Opět jsem zauvažovala, jestli fakt nemám ten Aspergerův syndrom. V tělocviku jsme volejbal vystřídali za nohejbal. Samozřejmě to všem náramně "šlo". Já jsem jej hrála asi tak podruhé v životě. Ani jednou se mi nepodařilo míč vrátit do soupeřova hřiště. Bylo by mi to úplně jedno, kdyby mě už konečně ostatní nechaly na pokoji! Jo, já vím, kazila jsem jim to. Rozhodilo mě, když jsem pak po hodině, zaslechla spolužačky bavit se o mně, jak jsem neschopná ... Dobře, od těch "krásek dokonalých" bych to ještě možná pochopila, ale že se mi nepřímo posmívá jedna, která je snad jediná ze třídy fyzicky "postižená" (všechno zvládá úplně v pohodě a nikdo tím jejím směrem nikdy neprohodil žádnou narážku, úsměšek apod.), to mi příliš na rozum nejde. Taky si musela prožít své, ne? Ony mi nemůžou zapomenout aféru s blogem. Přemýšlela jsem, že kdyby něco psaly veřejně na internet o mně, jistě by se mi to taky nelíbilo. Asi to byla chyba, i když jsem se o nich dopodrobna nevypisovala, jen někdy zmínila, což dělám vlastně i teď, jenže komu jinému se mám svěřit? Vždycky, když něco udělám nebo řeknu, s úsměvem se na sebe otočí a něco si pošeptají. Určitě tu svou roli hraje i netolerance, závist, škodolibost, dovolování si na slabší a opovrhování ...

Zdroj: https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzrL9UCC9rOdsyuJJA3gmdNF7yjUky223y00sZZvOWBMxTwLLMvREkmcLzmCPKQFV-ipA5l2x53SkfJFHO7P8rJ1dJjNkHKKpq99GtMZKO3MYNqZ-AH2l8nDaGp7l68_XQPWSzUUwzg60b/s400/ben+x+girl.jpg

Naposledy jsem viděla film Ben X. Hmm, musela jsem se na něj podívat ještě jednou, protože jsem jaksi nevěděla, jak skončil. Normálně jsem zjistila, že některé důležité scény jako bych vůbec nevnímala, přeskočila, zaspala, divné. Přitom si nevzpomínám, že bych třeba při sledování usnula, ležela jsem v posteli, to je pravda. Film pojednával o životě chlapce Bena s Aspergerovým syndromem a o jeho šikaně ze strany spolužáků. Opět se u něj projevovaly téměř všechny příznaky AS - absence očního kontaktu při rozhovoru (místo toho vnímání obrysů, detailů obličeje), záliba ve hraní jedné počítačové hry (ve virtuálním světě je sebevědomý, komunikativní, seznamuje se s dívkou Scarlite, se kterou si velmi dobře rozumí), ustálené rituály (každé ráno "Ahoj, mami." ...), uklidňující kolébavý pohyb, neschopnost se usmát, když není důvod, zvýšená citlivost na hluk, bezhlavé poslouchání všech příkazů (s tím související šikana spolužáků) ... Příběh nakonec končí dobře. Scarlite za Benem přijíždí, rozumí si stejně jako ve hře. Právě ona mu pomůže zbavit se a vypořádat s šikanou. Skvělý film.

Ještě mám staženého Rain Mana, takže jej chci v nejbližší době také zhlédnout.

150 tisíc dolarů za jednu noc

Zdroj: http://i.iinfo.cz/urs/Tisic_a_jedna_noc129616507221168.jpg

Právě se dívám na v posledním týdnu tolik omílanou a tolik řešenou tureckou telenovelu Tisíc a jedna noc. Jako Nova mě už opravdu s tímhle začíná štvát. Proč na mě všude vykukuje reklama na onen "romantický seriál", proč v žádných Televizních novinách nechybí  reportáž o dílu, který budou za chvíli vysílat? A hlavně proč si naše nejsledovanější komerční televize hraje na ortodoxní zastánce telenovel, k nimž se řadím i já? Což znamená, že pravé telenovely můžou být natočeny pouze v Americe, nejlépe v Latinské, turecké, německé, rumunské aj. nejsou telenovely. To určitě. Oni se jen bojí říct na plnou pusu, oč se jedná, protože by tím ztratili diváky s předsudky. Vadí mi přístup Novy, které jde výhradně jenom o prachy. Poslední dobou je její reklamní kampaň na cokoliv stále více markantnější a taky vtíravější. Mimo Tisíc a jedna noc je to např. i projekt Krásná.cz (a brzy jistě přibudou další), se kterými začali okupovat i Blog.cz. Jasně, znám odpověď. V ostatních zemích sklidila obrovský úspěch, proč ne u nás? Jen se tomu musí trochu napomoci, že?

Ráda se dívám na telenovely, i přestože jsou hloupé, o ničem, stále se dokola opakující, pro naivní holčičiky a babičky. A co? Pro mě je to oddych, zapomenutí na všední starosti ... Vzpomínám si na dobu svého dětství, kdy bývalo obvyklé, že Nova v hlavním vysílacím čase dávala vždy nějakou telenovelu. Bylo cool je sledovat. Dokonce i taťka tehdy sledoval Kassandru. Když je nahradily kriminálky, telenovely se přesunuly na "horší" vysílací časy a později téměř úplně vymizely, přemýšlela jsem proč. Dosud nevím. Kvůli divácké neoblíbenosti? Asi.

Na CSFD.cz získala Tisíc a jedna noc 5% (včera před prvním dílem tam bylo ještě 7%). Zajímalo by mě, podle čeho to ti lidé hodnotí? Podle jakých kritérií apod.? Co je na tom tak špatného? Nejsou to u některých jenom předsudky či póza? Co je třeba lepšího na Forrestu Gumpovi? Hehe. Fakt bych chtěla znát odpověď. Pro zajímavost jsem se dívala na hodnocení jiných seriálů a telenovel. Ulice si drží 24%, Ordinace v růžové zahradě dokonce jen 15%. A víte, co mě úplně zarazilo a mile překvapilo? Telenovela Alborada, jejíž sledování u mě nějak stagnuje, má neuvěřitelných 59%. 

A jaké jsou prvotní pocity z Tisíce a jedné noci? Kritici mají pravdu, scény jsou příliš dlouhé. Zdá se mi, že hlavní představitelka se buď stále mračí, nebo brečí (pravá telenovela se vyznačuje pláčem v každém díle). Turecká kultura je nám vzdálenější než např. latinskoamerická - těžko zapamatovatelná jména osob, ale i třeba jídel apod. Líbí se mi krásná hudba a prostředí bohaté společnosti. Když nic, tak alespoň divák může částečně poznat tureckou kulturu, např. i postavení žen apod. A jeden herec vypadá jako Jaromír Jágr (:-D).  

Nakonec bych chtěla říct, že první díl jsem si ze zvědavosti stáhla ještě předtím, než jsem vůbec věděla, že se jej Nova chystá vysílat, takže se nedívám rozhodně jenom kvůli reklamě.