Sama v davu aneb nebuďme otroky času

Víceméně mám za sebou první týden na vysoké škole, kromě dvou předmětů, které začínají až po víkendu. Pocity? Asi rozporuplné. První přednáška ze sociologie byl docela šok. Největší přednáškový sál s kapacitou 200 lidí zcela zaplněný a někteří ještě museli stát. Přednášku jsem nějak zvlášť nepobírala od docenta se zvláštním cizojazyčným jménem, ale zato jsem na rozdíl od jiných vydržela celou dobu dávat pozor a dokonce si i dělat poznámky (!), které ovšem nedávají smysl (:-D). Zapřemýšlela jsem však, zda jsem si vůbec vybrala ten pravý obor ke svému studiu. Záhy jsem se dozvěděla, že podobné dojmy z přednášky má valná většina, takže příště bude určitě vylidněno. Ale stejně nechápu, co je tohle za móresy nechodit na přednášky? Vždyť na základní a střední škole nic takového neexistovalo a ve škole jsme trávili skoro všechen svůj čas na rozdíl od vysoké.

Prvotní dojem je takový, že mě zřejmě v prvním semestru budou o trošku více bavit předměty z veřejné politiky. Paradox. Po prvním týdnu říkám, že jsem ráda, že jsem si tento obor vybrala. A příště si musím zvolit i nějaké povinně - volitelné sociologické předměty, které jsou rozhodně zajímavější, než ty povinné. Statistika nuda je? Kdepak! Statistika v podání našeho přednášejícího je pěkná sranda, fakt. I když nevím, kolik nás toho naučí, ale rozhodně "nebudeme otroky času". Kdyby někdo přišel na to, jak se vymanit z otroctví času, dejte mu vědět (:-D). A práce v programu na zpracovávání výsledků dotazníků "je sice k zbláznění", ale celkem mě baví. Neměla bych si tak brzy vytvářet ukvapené názory, že? (:-D)

Jsem hrozně ráda, že jsem byla na tom seznamováku. Pár lidí na fakultě a oborech teď znám. Aspoň se s nimi pozdravím či na přednášce přisednu. Nedokážu si totiž představit, že bych jen tak k někomu přišla a hned bychom byli málem nejlepší kamarádi. Stejně se tam ale cítím sama v davu (Vím, je to na vysoké škole všeobecný problém, zvláště ze začátku.). Asi mě nepochopíte, však to od vás ani nežádám, já ale na druhou stranu ani nemám potřebu se tam s někým kamarádit, někoho si pouštět blíž k tělu. Vím, jak je to těžký a zdlouhavý proces a prostě se mi nechce. Moc nad tím přemýšlím. Jsem jiná než oni, např. nechci být neustále naložená v lihu ... O víkendu ale jedu na sociologickou chlastačku, tak možná bude u mě v tomto ohledu proveden brainwashing (:-D).

A hrozně mi vadí, jak existuje jen těch několik desítek typů lidí, které se neustále opakují. Už dříve jsem se o tomto problému zmiňovala. Já pak mám k tomu určitému novému člověku již vytvořené předsudky, protože jeho "dvojníka" už znám déle a vím, co je zač. Jenže to tak úplně nemusí být pravda, že? Je to zvláštní, mám tento smysl jenom já nebo i ostatní lidé?

Už abych se začala věnovat četbě stovek stran odborné literatury, ze které máme na nejbližší dobu zadané anotace na vypracování. 

První školní den trávím doma

Venku prší a já už bych teď teoreticky měla po své první vysokoškolské přednášce, jenže jsem stále ve svém rodném městě. Výuka mi začíná až zítra. Zjistila jsem, že do školy budu chodit opravdu jenom zřídkakdy. Připadám si jako na kombinovaném studiu. Budu ji navštěvovat jenom dva dny v týdnu, jednou měsíčně se k tomu přidají pondělní Základy ekonomie. Jinak samé domácí samostudium. Když jsem viděla ty učební materiály, které už máme v některých předmětech k dispozici, okamžitě jsem dostala nutkání si je začít pročítat nebo alespoň částečně vytisknout. Po dopsání tohoto článku se na to vrhnu ;) Snad mě můj dvouobor bude alespoň bavit, ale nevím, co jiného by mě mělo bavit, když už ne tohle. Již teď se začínám bát všech těch seminárek a zkoušek ...

Ale víte co? Jsem ráda, že mi škola nezačíná až v říjnu jako někomu. Já bych se doma zbláznila, fakt. Poslední dny jsem nedělala prakticky nic, počítač jediná zábava. Jenže co tam? Vyhledávače mi akorát pomáhají v tedování. Jo, viděla jsem první sezónu seriálu Jak jsem poznal vaši matku. Říkám, že hodnocení 89% je přeceněné, Přátelé jsou na tom, co se týče vtipu, podle mého názoru mnohem lépe. Avšak zase tak špatné to taky není. Celkem jsem si oblíbila dvojici Marshall - Lilly a pak Barneyho. Zbylí dva Ted a Robin mi příliš sympatičtí nepřijdou. Po zhlédnutí posledního dílu jsem ale dostala hrozně špatnou náladu a už ani nemám chuť pokračovat ve sledování dalších sezón. Zjišťuji, že jsem asi hodně psychicky labilní, protože moje myšlenky dokáže ovlivnit blbej HIMYM nebo třeba Zpovědnice.cz. Nesmím tam chodit, nesmím, protože pak akorát hledám problémy, kde nejsou. Navštěvování té stránky je vzhledem k velmi časté aktualizaci hrozně návykové a mně občas nepomáhá ani blokování, chtělo by to ban (:-D). Asi strašně rychle podléhám závislostem, takže mi nikdy žádnou "drogu" nenabízejte, ano? (:-D) Doufám, že během semestru nebudu mít na blbiny čas.

Nikdy nikomu nelezte byť neúmyslně do soukromí, sladká nevědomost, mohli byste o tom člověku ztratit iluze. Neměla jsem omylem klikat na tlačítko Historie a ani se omylem podívat do nesprávné kapsy "cizího" batohu.

Zdroj:http://static.desktopnexus.com/thumbnails/699842-bigthumbnail.jpg

Nejkrásnější chvíle jsou samozřejmě ve společnosti pana Ideálního (pozn. přejmenovala jsem pana Abstinenta). Tehdy nemyslím na nic negativního, nemám žádné pochybnosti. Chtěla bych, aby se zastavil čas a my se nemuseli rozloučit, aby se nikdy nic nepokazilo a všechno časem nevyprchalo. Je úžasné, kolik je v naší moravské metropoli romantických zelených zákoutí a parků, že? :) Chci, aby bylo pořád léto nebo alespoň počasí podobné tomu včerejšímu, protože momentálně je naším největším nepřítelem zima, když ovšem pominu dotěrného pána, který nemůže nechat zamilovanému párečku trošku toho soukromí. Jasně, chápu, sluníčko svítí jenom na to jedno místo. Tak mi raději půjdeme mrznout, jinam.

P.S. Momentálně čtu Romanci u moře od Jane Austenové. Shodou okolností je tato knížka hodnocena stejně jako výše zmíněné seriály. Potřebuji prostě na chvíli uniknout z této zkažené společnosti (Myslíte, že vědu o ní dokážu vystudovat?) někam do minulosti. Během semestru na mě pak bude čekat jen hromada odborné literatury. 

Žhavé novinky

I. Nějak se všichni poslední dobou párují, tedy alespoň Facebook to tvrdí. Dokonce jedna moje o tři roky starší kolegyně z volební komise do toho praštila a vdala se. Já jsem zatím jenom ve vztahu :-) Dvaceti procentům mých facebookových přátel se to líbí, přitom pana Abstinenta (Tuhle jsem přemýšlela, že jsem ho raději měla nazvat panem Ideálním ;) nezná nikdo. Co víc psát? Ani nevím, ale pokusím se pro vás sesmolit pár dalších bodů.

II. Víc jak čtrnáct dní mám nastavený nový design. Obrázek v záhlaví pochází z filmu Jana Eyrová. Hrozně se mi líbí, nevíte proč? :) A dostala jsem chuť přečíst si nějaký anglický román z 19. století. Dneska si zajdu do knihovny. Účastníky zájezdu jsem už dočetla. Musím říct, že to nebylo nic převratného, film se mi asi líbil víc. Scéna s Budějovičáky v úvodu a v závěru mi přišla (možná na dnešní dobu?) příliš absurdní.

III. Do delší době jsem zase chytla tu smrtelnou mužskou nemoc na sedm. Rýmičku. Vůbec nevím kde, jak, kdy. Dneska je mi ale líp, už mě nebolí nosní dutina, ani hlava.

IV. Ex-spolužáci z gymplu naplánovali slučák. Prostřednictvím Facebooku málem člověka vydírají, když to nastaví jako událost, na kterou pozvou výhradně lidi z naší třídy. "Zúčastníš se - nezúčastníš se?" Místo "Nech se překvapit!" Polovina z nich se ještě nevyjádřila, včetně mě. S vybranými lidmi bych se sešla, není problém, ale se všemi? Nechce se mi, navíc mám naplánovaný příjemnější program než nějaké chlastání ;)

V. V pondělí jdu na svou první vysokoškolskou přednášku. Celkově jsem tak nějak nabyla subjektivního dojmu, že díky velmi nízkému percentilu pro přijetí třeba na jednooborovou sociologii, se tam budou vyskytovat samé "blondýnky". A řekla bych, že ze skoro každého druhého na té fakultě bude žurnalista. Naštěstí těch se stejnou kombinací oborů jako mám já, je tam tak pět. Nerada chodím s davem.

VI. Zdá se mi, že už pomalu přestávám umět něco kloudného napsat (:-D).

Vysokoškolská seznamovací akce

Neznalý člověk by si myslel, že na něco jako seznamovací pobyty pro prváky se na vysoké škole už nehraje, ale opak je pravdou. Já ten seznamovák mám již za sebou. Trval dva dny.

Víceméně fatální byl už samotný příchod na místo určení, tedy do atria fakulty. Nikoho jsem tam neznala, takže bylo důležité si vybrat lidi, ke kterým se přidružím. Nutno podotknout, že většina se navzájem viděla poprvé v životě, o to bylo spřátelování jednodušší. Tuto první fázi ještě tak docela zvládám na rozdíl od dalších. Ani jsem to moc neřešila a sedla si k holkám, které měly u stolu poslední volné místo. Konverzace mezi námi byla trošku rozpačitá a navíc s ani jednou z nich jsem neměla společný žádný obor. Všimla jsem si jedné holky, takový ten typ, co je ráda středem zájmu. Hned se kolem ní vytvořil hlouček lidí. Vzpomněla jsem si, že zřejmě chodila do stejného přípravného kurzu jako já. Takže práva nevyšly? Co si budeme povídat, neměla jsem ji moc ráda.

Ale to už dorazili i lektoři, chápejte cca. o dva roky starší spolužáci. Vyrazili jsme do parku hrát různé seznamovací hry. Moc dobře si vzpomínám na začátek prváku na gymplu, opravdu jsem si je "užívala". Jenže teď jsem zase o čtyři roky starší a mám to hlavě o něco víc srovnané. Třeba už vím, že můj nejoblíbenější alkohol je mojito. Jo, měli jsme tvořit skupinky podle věcí, které máme společné. Můj obdiv patří slečně, která se nebála přiznat v dnešní vožralecké společnosti, že je abstinentka. Byla bohužel jen jedna.

Pokud si dobře vzpomínám, následně jsme se opět přesunuli do budovy fakulty, kde jsme ztvrdli na několik hodin. Lektoři se nám snažili podat užitečné informace o studiu a ISu. Bylo to důležité, místy i zajímavé, ale já jsem opravdu měla co dělat, aby mi hlava neklesla na klávesnici, když jsme se zrovna učili vychytávat práci s ISem. Pak nám oznámili, že večer se půjde pařit do klubu a teď máme tříhodinovou pauzu na přípravu  a ubytování na koleji pro ty, kteří jsou z daleka. Já nejsem z daleka, ani zblízka. Nicméně tu kolej jsem zaplacenou neměla. Z toho dne se mi nejvíc vybavuje právě to tříhodinové čekání. Aspoň jsem si ale dala čínské nudle a výbornou malinovou zmrzlinu, mňam!

V klubu jsme se zúčastnili posledního programu, a to předvádění scének. Byla jsem docela ráda, že si naše skupinka vytáhla pantomimu (:-D). Měly jsme to dobře vymyšlené, ale myslím, že to stejně nikdo nepochopil. Nevadí. Vítěznou šňůrku na krk s logem univerzity jsem získala pod záštitou svého mladšího bratra, protože lektoři se nemohli rozhodnout, kdo vyhraje (:-D). Pak se někteří vydali na bar, jiní na taneční parket a já na vlak domů do své postele, ale nestěžuju si. Jeden lektor se prý opil natolik, že nebyl schopen sám dojít domů, tudíž musel využít pomoci čerstvých prváků. Ostuda největší, že v tolika letech ještě nepozná, kdy má dost, být ním, zahrabu se dva metry pod zem! Celkově jsem po prvním dni měla pocit zklamání z tolik vychvalovaného seznamováku. Druhý den to naštěstí napravil.

Zdroj:http://fc04.deviantart.net/fs16/i/2007/157/2/8/Free_Hugs_by_aleka_rock_rose.jpg

Program se skládal ze dvou bloků. Nejprve nám předali svoje bohaté osobní zkušenosti s místními (nejen) alkoholickými zařízeními, kluby ... ale abych jim nekřivdila i dalšími praktickými věcmi. Dozvěděli jsme se toho hodně i o Erasmu. Ve druhé části jsme se rozdělili do skupinek a zahráli si takovou bojovou hru po městě. Byla to zábava :-) Co byste třeba dělali, kdybyste seděli na lavičce a najednou by se k vám s hrozným křikem přiřítily tři holky a začaly objímat strom za vámi? (:-D) To byl jeden z úkolů, čtvrtá z nás to měla všechno točit na kameru (foťák). Představte si, že chlap na lavičce ani neutekl, dokonce se ohlédl až tehdy, když jsme se na ten strom sápaly. Nebo jsme sepsaly petici proti kálení holubů na ulicích a úplně v pohodě našli pět lidí, kteří nám to podepsali. Holkám se moc nechtělo provozovat tzv. free hugs, já bych do toho klidně šla. Jedná se o objímání lidí na ulicích. Já se nezdám, že? (:-D) Nakonec jsme každá objala jednoho a toho stejného cizince a nechaly se vyfotit. Pan Abstinent bude rád, až se to dozví (:-P). Musely jsme hledat a tajně fotit bezdomovce, natáčet reportáž o naší seznamovací akci apod.
Když jdu takhle po naší moravské metropoli s někým z daleka, připadá mi, že tady bydlím. Přitom to není vůbec pravda. Trochu jsem se styděla za svůj špatný orientační smysl a neznalost některých míst. S panem Abstinentem jsme toho zatím zřejmě prošli málo, musíme se polepšit ;)

Závěrečná hra moje očekávání nakonec splnila. Myslím, že jsem si seznamovák i docela užila a hlavně poznala nové lidi. Bohužel tam nebyl nikdo se stejnou kombinací oborů jako mám já. Třeba se s někým z nich ještě někdy potkám (:-D). Ale docela mi vadilo moje asociativní myšlení. Ať jsem se podívala téměř na kohokoli, vždycky mi připomněl svou vizáží, mluvou či chováním někoho známého. Já zastávám názor, že na světě existuje jenom několik typů lidí (teda trochu víc) a ti se pořád opakují. Takže žádný člověk originál neexistuje, nene (:-P).