Dobar dan,
protože jsem dnes prokrastinovala o něco méně a stihla vše, co jsem měla v plánu a navíc je poslední den v měsíci a za březen se tu nic neobjevilo, nesmím dopustit, aby v archivu vznikla mezera (holt každý má jiné úchylky ;).
Minulý rok to byla láska na první pohled do Brazílie (dobře, když opomenu Mexiko :-P). Jakmile zveřejnili workcampy na léto 2013, hned mě zaujala nabídka dobrovolnické práce ve vesničce, kterou založil Baťa a podle něj se jmenuje, vytváření nějaké výstavy s českou tematikou v českém památníku. Dokonce jsem to chvíli měla jako preferenci na prvním místě ve své přihlášce a snila o tom, jak spolu budeme, resp. já tam budu. Naštěstí mi stačily spadnout růžové brýle dříve, než jsem udělala nějaké zásadní rozhodnutí. Nakonec jsem ten workcamp ze svého seznamu úplně vymazala, protože jsem prostě na letenku neměla, nikdy jsem sama do zahraničí necestovala, natož tak daleko a další a další důvody. Rozum zvítězil.
 |
| Zdroj:https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlCKQwwTqEoedEPs50qpR4qkAMkk1QHYapxPpN_fAc47_-Hy8_Ovvps17VjTeZ5y2G6vWeWz9G9iSJ7Sb2jzPXajIvhuccvJCGAjp_eyL69xzHAG3r3z8uRWkElTk_h9oM0xaqTfkH6kE/s1600/Brazil-Christ-looking-down-at-Rio.jpg |
Letos jsem se opět zamilovala na první pohled, tentokrát se mi zdálo, že to má budoucnost. Bylo to na popud kamarádky, která se zmínila, že by mohlo být dobré jet na workcamp do Estonska. Našla jsem jeden, na němž jsem zpočátku neviděla žádnou chybu. Konal se na ostrově Hiiumaa, o kterém jsem do té doby neměla ani tušení, že vůbec existuje. Ale je tam nádherná příroda a tohle by byla zajímavá práce na nějaké kozí farmě – starání se o kozy, dojení, sbírání ovocných plodů a výroba marmelády. Určitě bych se nenudila. Tentokrát však zasáhly vnější okolnosti, někdo nám ho přebral, prostě najednou ta volná místa patřila někomu jinému (aby taky ne, když maximální kapacita byli pouze čtyři dobrovolníci). Racionálně jsme si tedy zdůvodnily, že by to stejně nebylo nic pro nás, protože se chceme seznámit s více zahraničními dobrovolníky. Hledaly jsme náhradu, ale nic už nebylo tak dokonalé jako „on“. Zdravý rozum měl zase naštěstí poslední slovo a my jsme se zalekly workcampů v Estonsku obecně kvůli těžké osmihodinové práci, o níž tam všude píšou.
 |
| Zdroj:http://www.aviastar.org/travel/estonia/postcards/hiiumaa_4.jpg |
 |
| Zdroj:http://www.aviastar.org/travel/estonia/postcards/hiiumaa_3.jpg |
Tohle léto zkouším své štěstí s kamarádkou na workcampu v Srbsku. Chviličku trvalo, než jsem si k němu našla cestičku, ale teď o něm můžu říct, že je skvělý! Dokonce se kvůli němu i chci něco málo naučit srbsky (už jsem si koupila srbskou konverzaci). Ale jestli i tohle nevyjde, je chyba ve mně a asi k účastnění se workcampů nejsem vhodná osoba. Popis práce tu však vypadá zajímavě – pomoc s přípravou nějakého festivalu tradic a kultury vesnice, kde se to pořádá. Zatím mi to připomíná naše hody. A další práce má být zaměřena na podporu eko-turismu, značení turistických tras nebo umisťování informačních tabulí. No uvidíme, co z toho bude pravda, hlavně aby byla lepší organizace než minule (:-D).
A příští rok bude možná moje láska to Mexiko a želvičky ;-))
Srećno, laku noć.
