středa 23. července 2014

1. Jak si užít workcamp

Já říkám, že většinou věci zkouším dvakrát. Poprvé je to blbý a podruhé je to o malý kousek lepší (:-D). Takže i letos jedu na workcamp a mám trochu obavy, že to zase dopadne podobně jako minule, protože se prostě cpu někam, kde to vůbec není pro mě. Tudíž rozhodně nechci říct, že by ten loňský workcamp na Sicílii byl špatný, to vůbec ne, vždyť většině se opravdu hodně líbil, jen já jsem zřejmě měla trochu jiná očekávání a organizace času a práce fakt nic moc. Tento článek si píšu tak trochu i sama pro sebe, abych si ujasnila, co chci na workcampu zažít, jak bych se měla chovat a ke všemu přistupovat, abych si to tam užila. Já mám totiž v plánu si to tam užít! A patnáctistránkový infosheet naznačuje, že by to nemělo být nemožné (:-D). 

Co se změnilo oproti minulému workcampu? 
Jedu s kamarádkou, se kterou se znám už delší dobu. Takže kdyby to nebylo úplně podle našich představ, snad si budeme oporou. Na minulý workcamp jsem jela s českou kolegyní, s níž jsem se poprvé viděla až v autobusu směr Vídeň a asi jsme si moc do noty nekáply. 

Jedu na sever Srbska (který naštěstí nebyl zasažen těmi rozsáhlými povodněmi na Balkánu), což není tak relativně daleko jako Sicílie. Mluví se tam slovanským jazykem, který se občas docela podobá češtině. To by mohlo znamenat, že mi tato země bude mentalitou bližší. Už jsem se i pár slov srbsky naučila. Myslím, že rozhodně více, než italsky před cestou do Itálie. Přečetla jsem knížku reportáží Křižovatka zvaná Balkán. 
Zdroj:http://www.lideazeme.cz/files/icons/160-1.jpg
Workcamp jsme nevybíraly podle místa jako já minule, ale především podle programové náplně. Infosheet je třikrát delší než na Sicílii a obě jsme žasly, jak je propracovaný.

Hodlám si vzít knížky na čtení. Kdyby byla nuda, ať ten čas využiji smysluplně. Taky si chci přibalit několikatery šaty. Jen ať si všichni myslí, co jsem to za českou fiflenku (:-D).  

Co od workcampu očekávám? 
- Že se seznámím s místními lidmi a poznám, jak žijí, jejich místní jídlo, zvyky, třeba na tom festivalu, na jehož přípravě bychom se měli podílet. 
- Že pomůžu s něčím smysluplným (měly by to být hlavně nějaké ekologické aktivity) a naučím se nové věci. 
- Že se seznámím s cizinci a poznám jejich kulturu, o níž si budeme vzájemně vyprávět. 
- Že se naučím něco málo srbsky. 

Rozhodně neočekávám, že budeme v rámci workcampu jezdit na nějaké výlety široko daleko. Z tohoto jsem byla docela zklamaná na Sicílii, ale to bylo asi tím atraktivním prostředím, díky němuž jsem si ten workcamp vlastně vybrala. Ale člověk si musí uvědomit, že workcamp není o zcestování celé země. Ovšem své cestovatelské choutky si snad ukojím před a po workcampu. 

Jak bych se měla chovat a ke všemu přistupovat? 
- Hlavně se radovat z maličkostí, které zažiji. Každá činnost mě může obohatit. Nečekat, že se každý den bude dít něco velkého, báječného. 
- Snažit se co nejvíce usmívat! Na minulém workcampu se mě ze začátku pořád ptali, jestli jsem ok (:-D). 
- Snažit se co nejvíce mluvit! To byl další kámen úrazu a obávám se, že bude i teď, protože moje angličtina se za ten rok zlepšila jen nepatrně a mluvená? Myslím, že pořád bída… 
- Být průbojná! No to bude teda těžké (:-D). 

Budu se opět snažit si každý den psát deníček, tak se těšte na počteníčko a myslete na mě, ať si to užívám a ne tam jen přežívám :)

pátek 18. července 2014

Na vesnické veselce

Tak jsem byla poprvé pozvaná na svatbu a poprvé jsem se svatby zúčastnila. Těšila jsem se na ni už minimálně rok dopředu (:-D). Byla to taková vesnická veselka, ale moc pěkná :) A jak se pozná vesnická svatba? Že hned za vámi jede traktor a když vystoupíte před místním kulturákem, kde se koná hostina, udeří vás do nosu vůně hnoje. Mám prostě ráda vesnice. 
Ženich a nevěsta společně krájí svatební dort
Po příchodu jsem dostala na uvítanou od svědkyně organizátorky půlku štamprle slivovice ze speciální limitované láhve se svatebním motivem. Slivovici jsem ochutnala snad poprvé v životě a už ji ani nikdy nechci (:-D). Pak jsme se vydali zdobit auta svatebčanů. Úkol byl jasný – protáhnout stužku přes chladič a obvázat kolem zrcátek. Aspoň jsem se dozvěděla, kde se v autě nachází chladič (:-D). To naše bylo zaparkované trochu mimo od ostatních, takže jsme si museli poradit sami. Nějak jsme však pořád nemohli najít páčku, kterou bychom otevřeli motor. To už ale můj mužský doprovod, který si nepřeje být jmenován, nevydržel a využil toho turbo rychlého internetu, který je už dostupný i na vesnicích, aby si to vygooglil. Bohužel našel pouze stránku, kde si rovnou mohl objednat novou páčku. Bylo to vtipné, ale nakonec se nám tu páčku povedlo najít. Za dobu, co jsme nazdobili jedno auto, se ostatním svatebčanům, co to měli na starosti, podařilo nazdobit většinu ostatních aut (:-D). 

No co bych vám ještě napsala zajímavého? Kolegyně roznašečka cukroví měla na sobě přesně ty šaty, které jsem si před pár týdny také zkoušela v jednom obchodě. Ještě, že jsem si je nekoupila a nevzala na sebe (:-D). Jídla bylo tolik, že se najedli všichni, kteří dorazili, ještě i druhý den a k tomu dostali pořádnou výslužku s sebou domů. Nesmím samozřejmě zapomenout zmínit živou kapelu, která hrála a zpívala fakt dobře, takže jsme si s panem Ideálním fakt dobře zatancovali. 

Útržek z jednoho rozhovoru: 
Moji rodiče k panu Ideálnímu: „Tak jak se ti líbilo na svatbě?“ 
Pan Ideální: „Perfektní, nejvíc se mi líbila kapela…“ (začne barvitě popisovat úžasnou tříčlennou kapelu)
Můj taťka: „Jó, nám na svatbu přijel celej autobus s orchestrem.“ 

Ovšem to nejdůležitější – nevěsta a ženich vypadali opravdu šťastně :)