Valentýnská štafeta

Minule jsem psala o druhé události, ke které mám neutrální postoj, tj. setkání s Američanem. Dnes bych se ráda zmínila o té první, tedy každoročním plese. Asi z něho vytvoříme tradici, letos to bylo totiž teprve podruhé. Když si čtu článek z minulého roku, divím se, že je tam zdůrazněno, že jsem se plesu dobrovolně zúčastnila. Už jsem skoro zapomněla, že dřív jsem plesy moc nemusela, ačkoli se to zřejmě odvíjelo od toho, že jsem tam pořádně neměla s kým jít a být. Letos jsem se netěšila, ani nenetěšila, očekávala jsem prostě normální ples na stejném místě a se stejnými lidmi jako minulý rok. Naštěstí to však vůbec nebylo tak nudné, jak tady popisuji. Konečně jsme se totiž po roce s panem Ideálním naučili tancovat valčík. Vždyť je to úplně jednoduché, valčík je dopředu-dozadu, polka doprava-doleva (:-D). Musím říct, že jsme si ten ples opravdu hodně užili. Z pana Ideálního se vyklubal skvělý tanečník polky a ten valčík nám taky docela šel :) Vždycky jsme obdivovali páry, které se ladně pohybují po parketu a přitom dělají tak rychlé otáčky. My jsme se asi moc ladně nepohybovali, ale rychlé otáčky nám taky postupně začaly jít. Prostě paráda :) Nakonec to dopadlo tak, že jsme vždy po pauzách, které se vyskytovaly poměrně hojně, chodili na parket mezi prvními. Domů jsme se vrátili taky relativně pozdě, něco kolem druhé ranní. Nevzpomínám si, že bych někdy přišla domů z nějaké akce později (:-D). A dokonce jsme i vyhráli v tombole - tašku plnou širokých nudlí, vřetenovitých těstovin, mouky, mouky na pečení chleba, krup a nějaké čočky. Alespoň nám to vnuklo myšlenku, co bychom mohli dělat na Valentýna ;)

Zdroj:http://25.media.tumblr.com/tumblr_lru4mgYoTZ1r2mnuho1_500.jpg

Tentokrát jsme se domluvili, že program na Valentýna zařídím já. Hory nevyšly, takže jsme hezky zůstali doma. A když už jsme vyhráli ty těstoviny, tak jsme si z nich uvařili jednoduchou a rychlou večeři. Bylo to vlastně poprvé, co jsme spolu vařili. Vyklubal se z toho takový těstovinový mexický salát (fazole, kukuřice, ledový salát, olivy, tuňák). Bylo to dobré, což jsem netvrdila jenom já, ale i pan Ideální a nakonec také jeho rodiče, kteří po nás převzali valentýnskou štafetu u stolu. Prý nekecali (:-D).  

Avšak nespokojili jsme se jenom s večeří, ale podařilo se mi pana Ideálního stylově přemluvit, abychom ještě před ní spolu natočili tzv. boyfriend tag. To víte, před nějakou dobou jsem zabrousila na Youtube a už ani nevím jak, ale prostě jsem se dostala k videím holek, které si říkají youtuberky (nebo vlogerky), a řekla bych, že naprostá většina z nich natáčí videa o líčení či kosmetice, což mě teda upřímně nijak zvlášť nebaví,  hlavně když je to pořád to stejné dokola, ale naštěstí se mezi těmi videi objevují i zajímavější tzv. kecací kousky, na což se ráda podívám. Zaujaly mě třeba ty boyfriend tagy, kdy si holka před kameru přivede svého boyfrienda a spolu se snaží nalézat odpovědi na různé otázky, ať už se týkají jejich vztahu, nebo znalostí o tom druhém. Na českém Youtube je jich jenom pár, tak jsem si říkala, že bychom mohli taky přispět. Nakonec jsme to teda natočili, video je dlouhé 37:04 minut, což je oproti ostatním o dost delší. Škoda, že jsme takoví introverti, v tom videu je to hodně poznat (:-D). Já tam vypadám hrozně, na svoje pohyby a gesta jsem si po několika minutách sledování trochu zvykla, takže jsem se za sebe postupně přestala tolik stydět (:-D). Ale zveřejňovat to asi nehodláme, ačkoli si myslím, že úplné nesmysly nevykládáme :)

Každopádně se mi tento Valentýn vryl hluboko do paměti a byl to prostě skvěle strávený den :)

No big drinkers

Už jsem se uklidnila, takže můžu zcela neafektovaně začít psát o mých dojmech ze zahraničních studentů.

Pre-impression

Zhruba před měsícem jsem se dozvěděla pár základních informací o zahraničním studentovi, kterého budu mít celý semestr na starosti, tj. pokud by s něčím potřeboval pomoct, poradit, může se na mě obrátit. To víte, že jsem na toho Američana byla zvědavá, tak jsem si ho našla na Facebooku a hned si o něm udělala obrázek, tedy ne moc dobrý (:-D). Ale aspoň na něj pan Ideální nemusel vůbec žárlit, protože já jsem se ho docela bála. Video, jak střílí z kalašnikovu, status o marihuaně a hašiši, potetované ruce i nohy ... Domluvili jsme se, že přijede až kolem čtvrt na devět pí em, tudíž nebylo pochyb, že až mu půjdu naproti, vezmu si s sebou svého "bodyguarda". Největší strach jsem měla z toho, že mu nebudu vůbec rozumět, ale nebyla jsem na to sama :)

Zdroj:http://nation.foxnews.com/sites/
nation.foxnews.com/files/styles/dv1/public/636_American_flag_shirt_Reuters.jpg

The first impression

Neměla jsem žádná očekávání, přes emaily jsme se domlouvali akorát na základních organizačních záležitostech, vždycky jsem se musela ptát já, takže jsem si říkala, že mě asi ani nijak nepotřebuje. A bylo mi trochu líto, proč jsem dostala přiděleného zrovna tohoto chlápka. Překvapivě vlak Eurocity z Prahy přijel ještě o pár minut dříve, než měl (:-D). Začali jsme být s panem Ideálním mírně nervózní. Rozhlíželi jsme se kolem, když v tom jsme ho uviděli, hromotluka v kožené bundě i rukavicích. Kupodivu působil sympaticky, rozhodně se vůbec nezdálo, že by vytáhl samopal a snažil se všechny postřílet (:-D). Dovedli jsme ho na kolej. Cestou jsme se snažili trochu konverzovat, ale už tehdy se naplnily moje obavy, prostě jsem mu moc nerozuměla. Pan Ideální prý zase sice rozuměl, ale odpovědět už pro něj bylo těžší. Takže jsme se v tomhle  docela doplňovali. Ale víte, co je nejhorší? On něco říkal, já jsem rozuměla jenom něčemu a teď odpovězte. Tak jsem si prostě vždycky tipla, na co se ptá, nebo o čem mluví (:-D). Prej mi to vycházelo, tvrdil mi pan "bodyguard".

To jsem se poprvé ocitla na kolejích a hned se mi tam zalíbilo. Úplně mě fascinovalo, že jsme přišli na chodbu, začali hledat dveře od Američanova pokoje a za těch pár sekund se s ním okamžitě stihl seznámit procházející erasmák z protějšího pokoje, pomohl nám dokonce ty dveře bez cedulky s číslem najít. A asi vypadám jako Češka, protože se mě na to tam hned jedna holka ptala, taky Češka.
Abych to shrnula, the first impression was good.

The second impression     

Slíbila jsem, že mu druhý den seženu kabel, aby měl na koleji přístup k internetu. Já mu dělám vola, pak na něho hodinu a půl čekám, než si uráčí zapnout mobil, abychom se domluvili, kde je a kde mu ho mám předat. Samozřejmě už vysedával v baru, tak jsme se s panem Ideálním vydali mu ten kabel donést až pod nos. Seděl tam u piva se dvěma dalšími zahraničními studenty a zřejmě jejich tutorem. Nabídli nám, ať si k nim přisedneme. Říkala jsem si, že by to mohla být příležitost, jak mezi ně o něco více proniknout. Jo, jasně. Zaprvé jsme no big drinkers, na což přišla řeč hned první den, zadruhé zase ta jazyková bariéra, v mém případě přímo obří (!). Mohlo být zajímavé, jak vykládal o tom, že byl vojákem, ale já jsem tomu prostě nerozuměla :-(
Zpětně nechápu, proč jsem si při volbě preferencí vybrala na první místo zrovna USA. Copak jsem nepřemýšlela, že se svým poslechem angličtiny, na rodilého mluvčího nemám?! Myslím, že si z nás docela dělali srandu, hlavně ten tutor, který řekl, že nám nepomůže, když se nás Američan na něco ptal a my jsme jaksi byli v koncích. Bohužel všichni byli tak strašně ukecaní, že nás nakonec vysvobodila až servírka, která se nás přišla zeptat, zda si ještě něco objednáme a my jsme mohli vítězoslavně a česky oznámit, že už půjdeme (:-D).

Byla jsem pěkně naštvaná. Možná se za tím však podvědomě skrývalo zklamání ze sebe sama (takové osobní selhání), že po x letech studia angličtiny, je to pořád málo a nezvládám ji tak, jak by bylo potřeba. Ale na druhou stranu, proč by měli svět ovládat zrovna Američani s angličtinou? Vždyť to je hrozně nespravedlivé! Oni jako největší omezenci se žádný jazyk nemusí učit a všichni se jim musí přizpůsobovat. Když se nad tím zamyslíte, je to pro nás potupné. Tehdy jsem začala chápat snahy některých skupin prosadit jako mezinárodní dorozumívací jazyk esperanto/latinu. Každý by se ten jazyk prostě musel naučit, ne že by v něm byl odmalička vychováván. Jo a tutoring asi nebude moc pro introvertní typy, protože na Erasmus jezdí hlavně extroverti a ti se chtějí pořádně bavit ve společnosti, takže se pak třeba může takovému tutorovi introvertovi stát, že mu jiný více společenštější tutor, big drinker, zahraničního studenta třeba "ukradne". Why not ...

Pokud do toho půjdu i příště, dávám si prioritu Polsko ;) A samozřejmě jsem teda nucena s tou angličtinou něco udělat. Každej den se budu snažit poslouchat něco anglicky mluvícího a to by bylo, abych se nezlepšila.

P.S. Změnila jsem design, protože jsem si pozdě všimla, že u toho minulého chybí u komentářů tlačítko "Odpovědět". Tady sice je, ale asi taky bohužel nefunguje ... A omlouvám se za anglofonizaci mého blogu spojenou s tímto designem.