Když musíš, tak musíš

Bez vytáček, nepřijali mě na ekonomicko-správní fakultu, jak jsem se tady dříve zmiňovala, že jsem se impulzivně rozhodla podat si tam přihlášku. Loni bych se tam s tímto percentilem dostala, letos brali o třetinu méně lidí, takže jsem skončila daleko pod čarou. Ale asi je to nejlepší řešení, protože když jsem si nenašla čas na trochu větší procvičování TSP, jak bych si pak našla čas na druhé studium? Příští rok to na bakalářské studium už asi nemá cenu zkoušet, tak mě napadlo, že kdyby mě ten zájem nepřešel, mohla bych to zkusit jako navazující magisterské studium. Samozřejmě bych za ten rok musela sama nastudovat odbornou literaturu k přijímačkám a to by se teprve pořádně zjistilo, jestli by mě to bavilo (:-D).

Tazatelku ještě pořád dělám, naštěstí se sběr dat do tohoto výzkumu už blíží ke konci. Byly chvíle, kdy jsem si říkala a říkala jsem to i ostatním, že mě ta práce baví. Jenže momentálně mě to nebaví a nějak nechápu, jak jsem mohla do této doby za dva měsíce udělat 47 dotazníků. Prostě se mi nějak nedaří. Minulý týden jsem dokonce musela použít největší ženskou zbraň (:-P). Několikrát jsem četla na facebookových přiznáních, jak holka přišla na zkoušku, nic neuměla, ale když se před zkoušejícím rozbrečela, nechal ji projít. Zajímalo mě, jestli ten pláč na chlapy fakt funguje (:-D). Kdybych si naplánovala, že se v tu chvíli rozbrečím, tak by to asi nešlo. Jenže ten den jsem měla domluvenou schůzku s jedněmi respondenty, chovali se docela mile, dokonce mě pozvali i k sobě do kuchyně, ale pak mi to odmítli zodpovědět... Koho by tahle situace nerozesmutněla? Navíc když i další domluvená schůzka vypadala taktéž nakonec na odmítnutí. Tak jsem to už nevydržela. Ten pán mě hned pozval dál, nabídl mi kapesníčky a dotazník vyplnil, takže to fakt funguje (:-D). Sice jsem si nepřipadala nijak poníženě, ale zneužívat toho nehodlám.

Mohla bych to celý zabalit, jenže zároveň si říkám, že musím pokračovat. Je to brigáda týkající se oboru, který studuji, nemůžu si u nich udělat špatné jméno tím, že odejdu (:-D). Ačkoli kdyby mě to vůbec nebavilo a ani nešlo... Ale jsou tu i další důvody. Jsem ve fázi, kdy prostě už nechci být plně finančně závislá na rodičích. Říkám si, že přece to, že studuji, mě nemůže omlouvat. A kdybych nic nedělala, připadala bych si jako hrozná vyžírka. Navíc jsem si potřebovala vydělat nějaké peníze na letní prázdniny.

Zdroj:http://sd.keepcalm-o-matic.co.uk/i/keep-calm-and-fly-to-italy.png

O letních prázdninách nevím, kdy budu aspoň roznášet ty noviny. Na sedmnáct dní jedu na workcamp do Itálie. Letenku mám od včerejška koupenou. Vlastně to ani nevíte, že jsem se nakonec rozhodla s mírným ovlivněním mé české workcampové kolegyně, že poletím. Ten pocit, když nevíte, jestli váš rezervovaný let je charterový, nebo ne, protože nevíte, co to slovo znamená (:-D). No jo, nikdy jsem neletěla letadlem. A protože pan Ideální není natolik dobrodružné povahy, aby jel na workcamp se mnou, ani není natolik dobrodružné povahy, aby za mnou do Itálie po skončení přijel a mohli jsme si tam užít dovolenou ještě jenom spolu, takže pojedeme někam jinam k moři. Plus jsou tady ještě další lidé, kteří by se mnou rádi prožili letní cestovatelské dobrodružství, že? ;) Alespoň se nebudu nudit (:-D).

Nabito

Vyšetřila jsem si trochu času, abych se vám zase mohla ozvat, tak si toho važte ;) Myslím si, že by bylo o čem psát, protože pořád se něco děje. Taky bych se o to s vámi chtěla podělit, zdokumentovat to, ale prostě nemám absolutně čas. Teda samozřejmě záleží, jaké si stanovím priority. Dotazníky, roznos novin, škola, pan Ideální a spánek (+ mírná prokrastinace na internetu). Když se jsem v posledních dnech pokusila do tohoto harmonogramu zavést ještě něco dalšího, záhy jsem zažila šok v podobě naprostého zavalení učením na dva těžké zápočtové testy, které stejně asi nedopadnou dobře. 

Jak to tak vidím, tohle zkouškové bude fakt hard a nějak se mi přestává dařit hned na začátku (neuznaná seminárka). Na každý z těch zápočtových testů mi zbyl na učení tak jeden den, takže jsem se z toho mohla zbláznit. Dala jsem si ale po téhle zkušenosti několik předsevzetí: 

1) Budu chodit vždycky na všechny přednášky, protože jinak tomu nerozumím a literaturu třeba někdy není čas přečíst ;)

2) Pokud to bude možné, přihlásím se každý týden jenom na jednu zkoušku ;) 

3) Budu se na tu zkoušku připravovat celý týden a pokusím se přečíst všechnu literaturu ;) 

A co jsem teda dělala? Bylo nám nabídnuto jet za peníze od Evropské unie na exkurzi do přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně, prý v rámci předmětu veřejné finance. Protože jsem tam ještě nebyla a fotky odtud jsou překrásné, neváhala jsem. Zároveň mě však zajímala i ta ekonomická stránka. Největší hláškou dne se tedy stala otázka jedné kolegyně: 

Horní nádrž přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně, v pozadí Praděd.

 „Jak je ta elektrárna financovaná?“ a odpověď průvodkyně: „Tohle já vůbec nevím.“ A tím to celé zabila (:-D). Myslela jsem si, že by mohla být spolufinancovaná z evropských fondů nebo z jiných veřejných rozpočtů, ale nic takového. Vůbec to nepotřebuje, protože se tam i tak točí velký prachy. Potom mi však nějak unikla pointa této cesty. Ale příroda je tam nádherná, to se musí uznat :) Jenom jsem prostě individualista, takže bych si to tam nejraději v klidu všechno prošla sama (či v menší skupince nejbližších). Takhle jsme skoro pořád jezdili autobusem nahoru, dolů a mrzelo mě, že jsme se ani nemohli pokochat tím nádherným pohledem na dolní nádrž seshora. Fotit jsem ji musela, když si to autobus svištěl kolem (:-D). 

Bohužel však musím konstatovat, že fyzikální a technické povídání o elektrárnách mě nebaví.

A mimochodem, po dvou letech se na druhý pokus pokouším přečíst knížku 1984. Omylem jsem si ji však půjčila ve slovenštině (:-D). Inspirovala jsem se esejí, v níž jsem se tuto knížku pokusila sociologicky interpretovat, aniž bych ji četla, a samozřejmě mě zaujala (:-D).