Divná nálada

Jarní depka nebo spíš depka z příchodu nového semestru? Nevím. 

Zdroj:http://www.harlick.com/img/gal/history/balter.jpg

Tenhle týden nezačal moc slibně. S L. jsme byly v neděli bruslit, zrovna pršelo, takže jsme mohly téměř naplno využívat ledovou plochu, protože bruslařů tam bylo opravdu jenom pár. Zjistila jsem, že fakt nic nevydržím. Po 1,5 hodině bruslení jsem byla tak unavená, že jsem šla večer spát v devět. Druhý den mě tak bolely nohy, že jsem je ani nemohla zvednout. Pak se k tomu ještě připojila nesnesitelná bolest hlavy, následně i špatně od žaludku. Celou zimu každé ráno roznáším noviny, ať bylo -17°C nebo nevím-kolik, rýmičku a škrábání v krku jsem dostala až teď na začátku jarního semestru. Kupodivu mi druhý den po fyzické stránce už bylo o poznání lépe. 

Po psychické stránce je to tak střídavě oblačno a moc mi není jasné proč. Prostě jsem první část týdne měla pocit, jako by mi něco chybělo, jako bych byla strašně sama, přitom to vůbec není pravda. Jeden den mám školu od 8.00 do minimálně 19.30, ovšem s 4,5 hodinovou pauzou. To čekání člověku přijde jako úplně vyplýtvaný čas. A následně zjistí, že ona přednáška za takové čekání vůbec nestojí. Asi tam nebudu chodit, leda že bych se chtěla v tom volnu podívat na Černobílý svět. Někdy zřejmě chci. 

Že bych byla tak divná a někde v podvědomí se mi zakotvila myšlenka, že budu bývat pořád ve škole, na cestě ve vlaku nebo někde pryč a chyběl mi domov? Myslím, že už i začínám chápat jednu nejmenovanou vdanou osobu, která každý den volá svým rodičům. Ale je to u mě docela směšné ve srovnání s lidmi, kteří studují stovky kilometrů daleko od domova. Nakonec to však nebude tak hrozné, pravidelně mám předměty jenom prakticky tři dny v týdnu. A představte si, že se mi za tento nový semestr už podařilo zazelenit první políčko čtyřmi kredity, ačkoli zkouškové bude až někdy na přelomu května a června, kouzlo ;-) 

Včera jsem četla v novinách, že nízké sebevědomí způsobuje žárlivost. Asi je to tak. Štve mě, že žárlím na pana Ideálního, bojím se, že mě nebude chtít, že se změním natolik, že se mu nebudu líbit. Napsal mi ódu na můj úsměv, který má tak rád :) Jenže poslední dobou bývám i před ním nějak častěji smutná, což mě štve. Možná se mi líbí, jak se mě snaží utěšit a rozveselit (:-D). Připadá mi, že se před ním chovám jako malá puberťačka, směju se každé blbosti (když nemám špatnou náladu), vykládám nesmysly ... Avšak ono s tím jde jen těžko něco dělat.

Plesový víkend a Valentýn

Nevídáno, neslýcháno, dobrovolně jsem se rozhodla jít na ples, resp. na dva plesy v jeden víkend. A aby těch překvapení nebylo málo, dokonce jsem se tam i těšila, i když to bylo v přes padesát kilometrů vzdálené dědině, kde jsem prakticky znala jenom jednoho člověka, pana Ideálního.

Týden před plesem musel ovšem proběhnout taneční rychlokurz aneb já jsem se podle videí z YouTube snažila rozpomenout, jak se vlastně polka a valčík tancují (Teď jsem chtěla napsat "polčík" a tehdy můj přeřek zněl "valka" :-D) a následně to naučit i tancem nedotčeného pana Ideálního. Polku jsme zvládli dobře, ale valčík se nám prostě na hudbu zatancovat nepodařilo. Já se svým hudebním hluchem bych ho ani nepotřebovala tancovat do rytmu, ale znáte chlapy perfekcionisty, ne? (:-D) Navíc ten valčík každý člověk tančí úplně jinak ...

Na plese jsem se seznámila s jeho širokou rodinou. Obzvláště jsem byla předem upozorněna na přítele jeho sestřenice, že si chce zatancovat s každou dámou u stolu a přitom každé z nich málem způsobí psychickou újmu a sníží sebevědomí. Nebyl mi sympatický už od pohledu a svým chováním mi připomněl mé spolužáky ze základky. Prostě nesnáším lidi, kteří člověku pořád něco vnucují a když stokrát odpovím "Ne!", zeptají se postoprvní. Samozřejmě jsem tanec s ním odmítala, i když s jinými jsem ráda šla (:-P). Nakonec si mě odchytl přímo na parketu. Tak jsme spolu tedy tancovali. Mohl mlčet, nemusel mě "ošahávat", ale přežila jsem.
Divočáka v tombole jsme s panem Ideálním nevyhráli, ani nic jiného, takže máme štěstí v lásce ;) Až do jedné hodiny ranní jsme se tam cpali samými brambůrkami (Není se čemu divit, že mi druhý den nebylo zrovna nejlíp po všech stránkách ...)  a chodili tančit polku, která střídala valčík. Ožralé "děti" se naštěstí nevyskytovaly na parketu, ale v odlehlých zákoutích kulturního domu. Ples byl fajn, akorát mě mrzí, že jsme si nezatancovali ploužák.

Když (...) přijde na návštěvu

Děti, v prosinci 2011 nastala ta pravá chvíle pozvat na návštěvu k nám domů pana Ideálního. Neptejte se, proč tak relativně pozdě. Dobře, kvůli taťkovým špatným zkušenostem z mládí a nedostatku soukromí ... Zrovna probíhaly vánoční svátky, ale přesto doma nebylo úplně perfektně uklizeno. Moji drahou maminku popadla uklízecí mánie a já jsem se zase snažila, aby jeho první dojem byl co nejlepší. Navíc když jsou ty Vánoce, že? 

Zdroj:http://3.bp.blogspot.com/_VY0RiOQW570/S9bloQGhCvI/AAAAAAAAAe0/jv-kNsLQrjw/s1600/tidy+up.gif

Začala jsem utírat prach z lustru, už to bylo celkem potřeba (:-D), protože jsem "blondýna", jaksi mi nedošlo, že když budu s tím, co visí od stropu, otáčet, může se něco stát. Všechno bylo v pohodě, lustr se po chvíli leskl. Jenže pak to přišlo! Taťka zapojil vysavač do zásuvky, aby povysával. Bum! Vypadly pojistky. A opět. Pořádně jsem se naštvala na ten dnešní kapitalismus, jaké vyrábí šmejdy, ale o tom až někdy příště. Domnívali jsme se, že náš super vysavač, u něhož jsme před pár týdny konečně odstranili příčinu samovolného vypínání, právě dosloužil. Nejsem elektrikářka, takže se v této problematice nevyznám, ale nakonec jsme zjistili, že za všechno může moje aktivita, resp. ukroucený kabel a tím zničený vypínač od lustru. Uvědomila jsem si, jak může být elektřina nebezpečná. Seděla jsem vystrašená potmě se zapálenou svíčkou a bála se, aby se ještě někomu při opravě něco nestalo. Někdo řekl: "To je znamení, aby sem pan Ideální nejezdil." Ten den už přijel z nějaké "chlastačky" jenom strýc profesionál, aby se na to mrkl. Naštěstí všechno dobře dopadlo, i vysavač stále funguje :)

Pan Ideální druhý den taky dorazil. Nevšiml si, že je uklizeno, což jsem samozřejmě předpokládala, ale prý máme doma útulno :) Pravdu povědíc, cítila jsem se o hodně víc nervózní, než když jsem byla poprvé na návštěvě u něj. Čím to? Asi tím nedostatkem soukromí, ale hlavně obavami, aby se něco nepokazilo, aby některý člen mé rodiny neřekl něco nevhodného, trapného, přivádějícího do rozpaků, aby nenastal nějaký "ou okamžik" apod. Nestalo se. To až později, když jsme navštívili moje příbuzné, aby se jim můj ajťák podíval na počítač. Musí si zvykat, ale přežili jsme (:-D).   

Nějaké perličky z mých návštěv u něj, které bývají rozhodně častější? Jeho rodiče si myslí, že budu prezidentka (:-D). I když se schválením přímé volby se pravděpodobnost zvyšuje, nic nenaznačuju ;) Myslím, že podle měřítek jiných by jistá záležitost mohl být pěkný trapas, já to zase tolik neřeším. Byla jsem u nich poprvé na obědě. Po snědení polévky jsem si říkala, že pokud bude stejně "chutné" i hlavní jídlo, mám se na co těšit. Spletla jsem se, bylo výborné, opravdu :) Všechno jsem samozřejmě snědla, ale na dotaz pana Ideálního jsem šla s pravdou ven. Zapomněla jsem dodat, aby si to nechal pro sebe. Takže při další návštěvě se maminka vehementně dožadovala odpovědi, jak nám jídlo chutnalo a neustále měla narážky na polívku. Jo, bylo to trapné, zvlášť když jsme se o tom mezi sebou my dvě nikdy nebavily a přesto jsme obě věděly, na co naráží. Prostě divné.  

Jinak pohoda :)

Když nejde internet ...

Tento týden jsem si nechtěně dopřála takovou menší odvykačku od internetu aneb nesnaž se vylepšovat to, co funguje. Zachtělo se nám po rychlejším internetu, resp. jsme přijali poskytovatelovu nabídku rychlejšího internetu. Přišel nám nový modem prý za korunu nebo co, ten je ovšem kámen úrazu. Internetový kabel do něho nejde pořádně zastrčit, navíc je na první pohled skoro poznat, že nemůže nic vydržet, prostě se s kvalitou toho starého nemůže srovnávat (:-P). Z počátku týdne nám ten internet pořád vypadával a my jsme jaksi nemohli přijít na pravou příčinu. Jakmile nám docvaklo, že to způsobuje nedržící kabel, pokusila jsem se situaci napravit. Začala jsem do oné krabičky ten kabel rvát natolik, až jsem z milého modemu vytvořila štěrchající hračku nebo hru bludiště aneb dostaň konektor ven. Prý jsem rozhodně nemohla mít tak velkou sílu, takže krabička putovala na reklamaci. A na standardní dobu třiceti dní jsme dostali na zapůjčení úplně stejný typ přístroje, taky tak lagricový. Bojím se na něj i pomalu sáhnout, ale konečně už funguje internet, i když netuším na jak dlouho. Měla jsem obrovské štěstí, že jsem si v tom zmatku s nefungujícím internetem zvládla zaregistrovat rozvrh na druhý semestr přesně podle svých představ. Nachystala jsem si 11 předmětů za 49 kreditů. Myslíte, že to zvládnu? (:-D) Kdyby náhodou, tak mám měsíc na změnu. A k tomu všemu ještě chci poslat svůj životopis do výběrového řízení o jednu zajímavou brigádu, i když nepředpokládám, že by mě přijali. Zkusit se má všechno, no ne? Víc zatím prozrazovat nebudu ;)

Ještě pořád sleduju HIMYM. Napadá mě, že bych asi neměla říkat, kde a u jaké série už jsem, abych i nadále mohla dýchat ten svěží mrazivý únorový vzduch na svobodě, že? První polovina třetí série se mi zdála slabší, ale už se mi to zase začíná hodně líbit, je to takový odpočinkový pro zasmání a zároveň téměř každý díl nutí člověka k zamyšlení. Ale Teda jako jediného ještě pořád považuju za krajně nesympatického a obávám se, že svůj názor zatím jen tak nezměním. Pan Ideální si myslí, že se mu podobá. Já doufám, že ne! (:-D) Dívala jsem se taky na jedny z posledních dílů Alborady, úžasný seriál, teda telenovela, ale bez předsudků prosím, nejlepší, kterou jsem kdy viděla ;) Nemůžu si pomoct, ale nejvíc se mi líbí Cristóbal, takové ztělesnění dobra. 

Zdroj:https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhuzCcO8vTsLi-ak7RayBB-h6N3SB9T0FlfhnRzfJpgTxO8obpqEXjUehylYqqaVdejod4ykQSCMjsLYzl0sZyTx5XYZAY3rOiv8f1yejqD0T0XNwMuagmvO5kbyly6G-kJxAia96Jc5O4/s1600/albo+61.jpg

Obdivuju lidi, kteří se nebojí být nekonformní. Není nádherné, když prohlásí ve společnosti dejme tomu 19. století, kdy je úplně běžně tolerované, když ženatý muž chodí za prostitutkami, že on tohle neschvaluje? ... Dobrý, asi na mě ty mrazy a zřejmě nedostatek pobytu venku takhle divně působí, ale rozhodně bych v té době chtěla žít ;-)

Ještě se musím zmínit o neuvěřitelném působení reklamy na naše životy, konkrétně se zaměřím na McDonald´s. Do jisté doby jsem ty nezdravé fast-foody navštěvovala jenom opravdu výjimečně a když už, tak mým favoritem byly konkurenční podniky. Jenže zhruba před měsícem se mi do rukou dostaly slevové poukázky právě do Mekáče, takticky pouze s měsíční dobou platnosti. A tak jsme začali s panem Ideálním vysedávat právě zde. Hranolky, zmrzlina, hamburger ... to bylo naše. McDonald nás dostal přesně tam, kam nás dostat chtěl. Dokonce jsme si to i uvědomovali, a přesto jsme si řekli, že by přece byla škoda ještě naposledy nevyužít 1+1 velké hranolky zdarma. Jo, četla jsem ten článek o nezničitelnosti, tudíž nestravitelnosti jejich jídla. Tím se vysvětluje, proč (nejen) Američané tolik trpí obezitou. Vždycky je mi líto těch malých dětí, které sem rodiče přitáhnou, aby jim koupili Happy Meal, chudáci, takhle si ničí zdraví hned odmalička. A víte, co je úplně nejlepší marketingový tah? Když čekáte, až vám jídlo přinesou a celou dobu se koukáte na plakát na pokladně s výbornými krevetami či bramborovými mřížkami. Ať už je léto, ať nemusíme pořád tloustnout ve všemožných cukrárnách a restauracích. Nesnáším zimu!