"Máš hezkou rtěnku."

Olizujíce si rty: "Já ale žádnou nemám."

Moje nalíčená pusa

Profesionální deformace. Prostě jsem okamžitě poznala, kde jsem se to ocitla, akorát mi nebyl úplně jasný pravý důvod mé návštěvy zde. Paní, která mi před pár dny slíbila zdarma nalíčení, byla ještě zaneprázdněna někým jiným, tak mě usadila ke kruhovému stolu, kde se zřejmě scházeli distributoři/ky kosmetiky. Výše uvedený rozhovor jsem nominovala na hlášku dne, já v něm figuruji pouze jako pobavená posluchačka. (Mimochodem, dneska mám docela problém psát genderově korektně. A to mi připomíná, že na dámských záchodech jedné nejmenované ajťácké fakulty mají na kabince napsáno "Pouze pro zaměstnance". Trochu paradox, že? :-D)

Když jsem už samou nudou začala zívat, přišla jsem konečně na řadu. Trochu jsem se bála, že dostanu vynadáno, proč mám na obličeji tak příšerné akné. Opět jsem s tím začala chodit k doktorce a už měsíc užívám antibiotickou mast, zatím to asi moc nepomohlo. Naštěstí se mě nezalekla a dokonce se ani nebála na můj obličej sáhnout (:-D). Líčení trvalo odhadem tak 3/4 hodiny. Fotku možná někdy někam dám (:-P). Dozvěděla jsem se, že mám díru v obočí a ona přibrala tři kila (já dvě), takže se už nevejde do svého trička.  

Během procesu zkrášlování mi měla druhá kolegyně dělat prezentaci firmy. Mluvila docela potichu a nezajímavě. Následně jsem dostala pět dárků - 4 vzorky nějaké kosmetiky + 1 katalog. Nic víc po mně nechtěli, ale zítra prý zavolají. Asi si budu muset objednat nějakej balzám na rty (:-D).

Přesexovaná společnost?

Byli jsme tedy v divadle na Shakespearově komedii Veselé paničky windsorské. Naposledy jsem zde měla tu čest s L. vidět Lakomce. Podle mého skromného názoru tohle divadlo uvádí pořád to stejné akorát zabalené do jiného obalu. Minimálně ve dvou věcech se tyto dvě představení shodovaly. 

Zdroj:http://www.ndbrno.cz/cinohra/vesele-panicky-windsorske

1. improvizace - Jasně, beru, když herci vypadne část textu, zvlášť když hra trvá třeba dvě a půl hodiny. Za tímto účelem sedí u jeviště paní, která při nejhorším napoví. Ale dělat kvůli tomu z představení frašku? Taky nejsem proti improvizaci, ale čeho moc, toho je příliš. Divákům se to líbí, tak proč v tom nepokračovat, že? Avšak jednou mám zaplaceny nemalé peníze za danou činohru, tak očekávám, že zhlédnu opravdu ji a ne nějakou šaškárnu. Navíc bych od profesionálního herce očekávala, že se jen tak nenechá od diváků rozesmát. To podle mě působí trapně, ale jak se zdá, mám oproti majoritě odlišná měřítka.
   
   
2. sexuální narážky - Schválně jsem se druhý den vypravila do knihovny, abych si přečetla Shakespearovu verzi a na vlastní oči se přesvědčila, zda také ve svém díle využívá onen laciný humor se sexuálními narážkami a podtextem. Co myslíte? ... Jistě, že jsem tam nic takového nenašla. Sice se celá komedie točí kolem záletníka rytíře Johna Falstaffa, který se rozhodl svést naráz hned dvě vdané bohaté měšťanky kvůli majetku jejich manželů, ale je to podáno s určitou lehkostí a poetičností. Nikde není přímo řečeno, že se s nimi chce jenom vyspat, obrat je o peníze a pak odkopnout.
   V knize stejně jako na jevišti vystupují dva cizinci se špatnou (jako) angličtinou - výborná příležitost právě pro dvojsmysly. Přiznávám, občas to celkem vtipné bylo, ale z velké části ohrané. Obecenstvo tvořili hlavně postarší lidé, možná už i důchodci, a ti z toho byli nadšení jako nějací puberťáci. Asi si nevzpomenu na žádnou konkrétní hlášku, ale určitě se tam vyskytlo slovo "penis" zřejmě v záměně za "peníz", i "erekce", ale k tomu si ani nic příhodného nevybavuji.

Zdroj:http://www.ndbrno.cz/cinohra/vesele-panicky-windsorske

Všude samý sex, sex, sex, dnešní společnost je přesexovaná. Mělo by to být něco krásně spontánně intimního, záležitost pouze dvou vzájemně si blízkých lidí, ne součást marketingového tahu, jak vydělat co nejvíce peněz. Když je tomu člověk neustále vystavován, dospěje do fáze, kdy je již přesycen. V případě tohoto představení bych uvítala trošku inteligentnější humor. Jinak nebylo zase tak úplně špatné, jak se vám může zdát. Druhá polovina se mi líbila více a shodli jsme se, že to bude díky menšímu výskytu postavy doktora Cajuse (na prvním obrázku druhý zleva), jenž se zřejmě nejvíce dopouštěl dvou předchozích bodů.

Návštěvu divadla považuji za slavnostní příležitost. Líbí se mi, jak jsou všichni krásně oblečení a upravení, líbí se mi i nádherné divadelní interiéry :-) Byla by obrovská škoda nevyfotit se. Jenže pořídit tu správnou fotku je pěkný oříšek. Před začátkem představení jsme se zvládli vyfotit pouze v jednom z obrovských zrcadel s domluvou, že po skončení někoho poprosíme. Vyhověl nám za protislužbu jeden mladý pár, jenže ani tyhle fotky se nepovedly. A to už nás (cca 6 minut po spadnutí opony) nějaká paní vyháněla pryč. Byla jsem docela zklamaná, že se to nevyvedlo podle mých představ. Naštěstí se doma ukázalo, že jsou ty zrcadlové fotky docela hezké, tak jsem si obohatila Facebook ;)  

Uchýlili jsme se ještě na chvíli do McDonalda a hádejte, kdo se tam taky ukázal? Onen páreček, který nás fotil. Napadlo mě, že ve filmu či seriálu by si určitě přisedli, realita byla na(ne)štěstí jiná.

Zmoklá držgrešle

Ani nevíte, jak jsem se těšila, až budu mít trochu více času, tedy po poslední zkoušce, a budu sem zase moct něco napsat :) Pohrávám si s myšlenkou, že by nebylo špatné třeba po dobu jednoho měsíce něco zveřejnit každý den. Ale asi by mi to příliš zasahovalo do soukromí a zvýšilo by se riziko, že bych se na blogování zase stala závislá ... Hrozně obdivuju "grafomany".

Dneska jsem tedy zakončovala své zkouškové období zkouškou ze Základů ekonomie. Alespoň v tomto předmětu jsem se snažila atakovat na Áčko, což ovšem znamenalo výhradně stoprocentní úspěšnost z testu. Obávám se, že se tam nějaká chybka najde, takže splynu se šedým průměrem a zařadit se mezi elitu budu muset zkusit až zase v dalším semestru ;)

Protože momentálně nemám zakoupenou měsíční jízdenku a šalinkartu v jednom, musím jako stará držgrešle chodit všude po naší moravské metropoli pěšky, nechce se mi totiž kupovat zdraženou patnáctiminutovou jízdenku. Což o to, já se ráda projdu, ranní roznáška novin mi rozhodně nestačí (:-P), ale hodilo by se vzít si s sebou ten vynález jménem deštník. Potřebovala jsem ještě zajít do knihovny vrátit knížku. To by člověk nevěřil, že je to od naší fakulty v dešti tak daleko. Dorazila jsem tam s vizáží zmoklé slepice, ale obsah své tašky jsem před deštěm uchránila, to je hlavní. Když jsem si následně představila tu dlouhou cestu zpátky na nádraží, raději jsem zvolila opačný směr podél tramvajových kolejí a trolejí k jinému nádraží. Jasně, že to bylo zřejmě ještě dál, pořád pršelo a já jsem tudy nikdy nešla, ale aspoň to nebyla pořád ta stejná stereotypní cesta. Světe, div se, já jsem tam se svým "výborným" orientačním smyslem fakt trefila :) Cestou jsem ještě stihla ony ušetřené peníze prohýřit za datle v hořké čokoládě se skořicí. Nic moc, mandle bohužel neměli.

Zdroj:http://data.whicdn.com/images/12396146/Standing-in%2520the-rain_large.jpg

Při čekání na vlak jsem zřejmě musela vypadat opravdu hrozně, asi jako zmoklá držgrešle, když za mnou přišla paní od Oriflamu s nabídkou bezplatného nalíčení jeden den v příštím týdnu. Prý v tom žádný háček není, tak jsem se teda nechala zlákat. Jsem zvědavá, udělají ze mě někoho jiného ;)  

Doufám však, že na mě dnešní mokrá procházka nezanechá nějaké následky, o víkendu totiž jdeme s panem Ideálním do divadla. Pro tuto příležitost jsem si dokonce pořídila i nové modré šaty. A konečně ho uvidím v obleku, díky němuž mě v prvopočátku zaujal ;)

Snad mám ode dneška měsíc prázdniny! :-))

"Nejméně zranitelná je láska jakožto dar."

Upozorňuju, že se teď necítím zrovna nejlíp. Ani nevím, proč tu leží prázdný balíček od kapesníčků, asi spíš i ženy mají (opět) své dny. Potřebuju se někomu svěřit a ono vlastně ani není komu, kdo by mě pochopil a utěšil, ne odsoudil.

Ať už tento týden skončí! Chci už všechno umět, nejlépe dvě knížky celé nazpaměť o rozsahu cca. 650 stran. Zkouška totiž obsahuje otázky týkající se několika z asi milionu myšlenek těchto dvou děl. Ale tohle mě ani tak netrápí. Vždyť mám jeden opravný termín a při nejhorším si předmět můžu zopakovat (ale pěkně bych se naštvala za ty hodiny a hodiny, které jsem strávila nad psaním esejí a učením se na zkoušku!). 

Pan Ideální toho všeho má daleko daleko více, nemůžu se na něj přece zlobit, když mi napíše, že se ani ve čtvrtek neuvidíme, i když jsme tak byli předběžně domluveni. Ale přesto jsem smutná. A shodou okolností se zrovna učím kapitolu o lásce a směně ve vztazích. Ano, představte si, i z tohoto budu zkoušená. Citát "Nejméně zranitelná je láska jakožto dar." jsem si vypůjčila právě z Baumanovy a Mayovy knihy Myslet sociologicky. Už týden jsme spolu nebyli v žádné bezprostřední interakci. Dobře, zprávy na FB si píšeme, ale když mu naznačím, že bychom mohli použít i jiné formy komunikace, myslím, aby mi třeba zavolal, napadne ho leda potrubní pošta. Nejhorší je, že se ani pořádně nemůžu soustředit na to učení, jak mi chybí. Psát mu to taky pořád nemůžu, i když bych hrozně chtěla, to stejné je s voláním. Takhle se podstrkovat, to se chlapům nedělá, ne? A když jsme u té pošty, nic není, jak má být. Včera jsem se přenesla do doby před nějakými dvaceti, třiceti lety a poslala jsem mu normálně poštou jako překvapení balíček s dárkem v podobě antistresového míčku s dopisem, prostě romantika ;o). Zítra má nejnáročnější den, tak jsem doufala, že mu dneska dorazí. Hmm, nic - zásilka je prý přepravována k dodací poště, jak jsem se dočetla na jejich stránce, kde se dají balíky sledovat. Česká pošta fakt do této dynamické doby perfektně zapadá. 

Pořád doufám, že si to nějak vynahradíme, že vymyslí něco originálního ... Jenže kdy? Kdyby tak byl celý víkend jenom náš.

Snad jsem se vypsala ze všeho, co jsem měla na srdci a nebudu si zbytečně vylévat zlost na něm. A taky už nebudu používat žádný kapesníček a stihnu se doučit všechno, co ještě neumím. Díky za pozornost.

Rozptýlení ve zkouškovém

Nesnáším Facebook! A netvrďte mi, že on za nic nemůže a že za vším stojí jeho uživatelé. To je jenom slovíčkaření, neberu. Kdyby neexistoval, tak ho nemám zapnutý celý den a co každou chvíli jej neaktualizuji. S velkou pravděpodobností bych ale asi visela na něčem jiném, takže za tu příšernou prokrastinaci v mém případě může vlastně internet jako celek. Zatím místo učení a práce do školy neuklízím, jak se všeobecně říká, ale surfuju po internetu nebo sleduju další díly HIMYM. Nejhorší je, že jsem pak na sebe hrozně naštvaná, ale jak se zlozvyku dělání věcí na poslední chvíli zbavit? Na gymplu jsem takové problémy vůbec nemívala. I když na druhou stranu rozhodně nebudu jediná, zaspamovaná hlavní stránka od lidí, kteří právě teď mají zkouškové období, mě taky začíná rozčilovat (:-D).

Úplně nejhorší je, když mám psát nějakou esej na počítači. Abych něco udělala, musím se občas odpojit od internetu, nebo v extrémním případě vypnout celou wi-fi síť, taková závislačka jsem. A ještě nemám vůbec pevnou vůli, což je v mé situaci mnohem tristnější než u ostatních. Paradoxně se však musím pochválit. Esej týkající se primární socializace v rozsahu tisíc slov jsem celou zvládla za asistence otevřeného Facebooku napsat za včerejšek i s uvedením a sociologickou interpretací příkladu kauzy tzv. vlčích dětí z Prahy. Byla fuška vyznat se v milionu článků, jenž byly o této kauze napsány, když každý tvrdí něco jiného. Co je relevantní, kdo má pravdu? Méně znamená více, ale to se dnešních médií netýká. Bývám znechucena, když se někdy stane něco trochu závažnějšího a ona tuto událost rozpatlávají stále dokola a dokola třeba i týden. Naposledy před Vánoci, že? Radši vypnout.  

Všichni pořád vykládají, jak si učební materiály nestihli projít, jak nic neumí a po zkoušce se hroozně diví, jak dobře dopadli. Asi jsou velmi inteligentní (nebo se trapně přiznají z opisování), zato já musím všechno vydřít, abych dosáhla podobných výsledků jako oni, ale na to jsem si už zvykla. Zřejmě budu ten typ, komu jde učení za pět minut dvanáct lépe. Fakt se toho víc naučím v časovém presu. Dokonce i při roznášení novin a ještě k tomu za deště se dá učit (:-D).Učila jsem se, i když jsem byla s panem Ideálním (ne celou dobu :-P). Následně poznamenal, že to byla nejdivnější schůzka, kterou se mnou zažil (:-D). Měla jsem totiž pár hodin před zkouškou a tohle byla jediná příležitost, jak  se v tomto nejnáročnějším týdnu (či dvou?) vidět.

Zdroj:http://pileofphotos.com/pics/pic_1177651480.jpg

Náhodou to ale zase taková nuda nebyla! Dostala jsem od mamky pověření udělat sociologický experiment. Nabalila mi krabici plnou cukroví, kterého od Vánoc zbylo strašně moc, abych se ho zbavila. Napadlo mě vykonat dobrý skutek a věnovat jej bezdomovcům. Pan Ideální mi měl, jak se říká, krýt záda. Víte, kde se jich v naší moravské metropoli zdržuje nejvíce? A proč? ... Podle naší doktorandky v podchodu a primární důvod je zcela prozaický, ve večerních hodinách tam prý Armáda spásy zadarmo rozdává polévku. Vydali jsme se tedy tam. Poněvadž však bylo poledne, nikoho jsme nemohli najít. Až vzadu u schodů jsme dva s nějakým krabicovým vínem zahlédli. Hlavně jsem se bála, že krabici nepřijmou a já se s ní budu zase muset vláčet domů. Překvapivě si ji bez námitek vzali, ale chtěli po nás ještě deset korun na "rohlíky". Když jsme jim pověděli, že cukroví je mnohem lepší než rohlíky, dali si říct a ještě nám přáli hodně štěstí do nového roku :-) Musíme si to takovouto dobročinnou akci zase někdy zopakovat (:-D).

Takhle se tedy rozptyluji ve zkouškovém období a již mám polovinu předmětů hotových ;)

Zastavit čas

Víte, co bych si přála? Zastavit na pár dní čas, aby všechno a všichni usnuli jako v Šípkové Růžence. S panem Ideálním bychom trávili společné chvíle, mohli bychom dělat, co bychom chtěli bez posměchu, tázavých pohledů a všetečných otázek ostatních, bez lidí, kteří se pletou, do čeho jim absolutně nic není, neměli bychom žádné povinnosti. Byli bychom tu jenom jeden pro druhého. Vím, vím, nesmělo by to trvat moc dlouho, opravdu jenom několik dní, jinak bychom si začali lézt na nervy a rozhodně by nám chyběla společnost.

Zdroj:http://www.insidethemagic.net/wp-content/uploads/2011/03/Sleeping-Beauty-Zac-Efron-Vanessa-Hudgens.jpg

Strávili jsme spolu Silvestra i Nový rok. Jak na Nový rok, tak po celý rok :-) Bylo to snad poprvé, kdy jsem nezakončila rok doma s rodinou, ostuda. Ale bylo to úžasné, zároveň jsme oslavili i naše půlroční "výročí" seznámení. Chtěli jsme se silvestrovsky naladit, tak jsme si pustili film Šťastný nový rok. Nechápu, jak se mi někdy mohly šíleně líbit typické romantické komedie. Tohle je jedna z nich, hodnotila bych ještě méně procenty, než je na ČSFD.cz a znovu ji už vidět opravdu nepotřebuji. O půlnoci jsme si dokonce přiťukli šampaňským, jen na novoroční polibek by pan Ideální málem zapomněl. A konečně, pošeptal mi ty dvě nádherná slova, kterými by se nemělo plýtvat a která jsem nechtěla pronést jako první já, protože jsem někde četla, že by to měl udělat muž jako první, avšak jeho tajným přáním byl opak. Že je děsně romantické  povídat si a šeptat, vzpomínat a probírat mimo jiné i ty nejvážnější věci až do pěti do rána? (O půl sedmé jsem už byla vyspaná, přisuzuji to množství vypité Kofoly :-D). Dozvěděla jsem se i o některých jeho stinných stránkách a zjistila, že jsou podobné jako ty mé. Nevím, jestli se k sobě hodíme, asi se totiž jednou pozabíjíme (:-D). Podvečerní novoroční ohňostroj v naší moravské metropoli byl taky skvělý, lepší jsem snad ani nikdy neviděla! Kvůli mlze, co by se dala krájet, sklidil téměř bouřlivý ironický potlesk. Skoro nic totiž nebylo vidět. 

Roku 2012 se bojím kvůli mnoha změnám, jež přišly od vlády. Musíme být však optimističtí, snad jej bez újmy přežijeme, přeju nám to :)
Zpátky do reality, bude to tvrdé přistání.