Hra na fashion blog

Včera jsem měla narozeniny. Kdo mi nepopřál, má poslední možnost (:-D). Ne, samozřejmě vám do toho kecat nebudu. Nějaká přání neřeším. Bráchové mi ani nepopřáli a mně to vůbec nevadí, nijak se na ně nezlobím. Na druhou stranu mě potěšilo, že mi alespoň někdo popřál a dokonce jsem dostala i dvě básničky :-). Už je mi devatenáct. Takže se dostávám do věku, kdy žena raději o svých letech již pomlčí. Odteď už to bude jenom horší. Stárnu. Tudíž si svůj věk odstraním ze záhlaví. Myslím, že bude lepší, když jej čtenáři nebudou mít tak na očích, protože já se rozhodně na svůj věk nechovám.

Nemám příliš čas a náladu se dlouze rozepisovat, protože si pořád opakuji, že se musím učit - na maturitu a další přijímačky za šest dní. Realizace je už horší hlavně kvůli existenci počítače a internetu, ale snažím se. Zahraji si tedy jen na fashion blog.

Tohle jsou moje botičky. Jsou úplně nejlepší, miluju je. Že jsou hezké? Vůbec neřeším, kde byly koupeny a že nejsou značkové. Jen mě štve, že už mají sešlapané podrážky a pryč podpatek. Myslím, že jejich obnova by stála možná i více než ony samotné. Chtěla jsem si koupit nové. Jistě, že jsem nikde žádné vhodné, hezké a podobné těmto nenašla. Padly mi do oka jedny černé, ale bohužel je nemůžu nosit, protože z nich mám do krve otlačené zadní části noh (jak se to jmenuje?) a navíc děsně barví ponožky, což ani skoro nejde vyprat.

Tuto sezónu jsem se konečně rozhodla, že nějaké botasky na normální chození nosit nebudu. Leda conversky, které nemám. Co se týče kalhot, tak jedině ty úzké. V širších vypadám hrozně tlustě a už opět vyšly z módy. Můj nositelný šatník se tedy omezil jen na dvoje až troje rifle.

Zdroj: http://www.deichmann-obuv.cz/site/images/1037981_pp.jpg

Asi si zajdu do Deichmanna a vyberu si tam nějaké botky. Líbily by se mi ty, co vidíte výše. Jenže než se tam s penězi dostanu, už nebudou na skladě, to je mi jasné. Navíc mě od nich mamka odrazuje, že nemají téměř žádný podpatek. No a musela bych si je zřejmě brát jenom k sukni, jinak by nebyla vidět ta ozdoba kolem nohy, která se mi tak líbí. takže asi nic. Jak se tak dívám, všechny modely této značky jsou skvělé. Asi jim vykoupím obchod (:-D).

Co dokáže způsobit jeden špatný učitel

Proč jsem byla tak blbá? Kdybych se opravdu tak moc chtěla dostat na sociologii, asi bych pro to udělala víc, že? 

Mohla jsem si jako volitelné předměty vybrat právní seminář, ekonomický seminář, psychologii či dějepisný seminář. Já jsem si místo vyjmenovaných raději minulý rok vybrala literární seminář. Když můj počin vezmeme z pozice studenta - lenocha, udělala jsem snad nejlépe, jak jsem mohla. V literárním semináři prakticky nic neděláme, nemusím se do něj učit, a tudíž mám o jeden předmět méně než ostatní, kteří do něj nechodí. Abych paní profesorce tedy úplně nekřivdila, museli jsme v minulém pololetí vypracovat seminárku, kterou jsem na poslední chvíli odflákla. Až po několika měsících jsem se dozvěděla, že námět Lakomce původem od antického dramatika Plauta a jeho Komedie o hrnci využil i Shakespeare v Kupci benátském nebo třeba bratři Čapkové v dramatu Ze života hmyzu, což jsem vůbec netušila. Závěr Komedie o hrnci jsem si taky domyslela, protože se v různých zdrojích lišil, snad jsem se trefila (:-D). Toto pololetí se máme všichni povinně zúčastnit nějaké literární soutěže, což taky bude mazec, ale jinak pohoda v tomto předmětu.

Od předmětu psychologie jsem se taky raději držela dál, protože různé psychologické hry úplně "miluju".

Zdroj:http://nd.spacegrant.org/uploads/images/teachers.jpg

Právo nezvládám, jak ukázaly výsledky NSZ ze ZSV, v moderních dějinách plavu, protože místo dějepisu maturuju z matiky (popravdě si nedovedu představit, že bych maturitu z dějepisu zvládla), o ekonomii vím houby, s filozofií jsem na štíru ... A kdo za to může? Samozřejmě, že já. Mám se více, lépe, efektivněji učit. Ale nejsem v tom sama. Částečně nese vinu taky škola. Kdybych si však měla znovu vybrat střední školu, své rozhodnutí bych nezměnila. Gympl mám pár set metrů od domu a chtěla bych mít všeobecné vzdělání. Rozhodně naše výběrová škola patří k těm lepším, avšak všechno má své mouchy. Za ty necelé čtyři roky, co jsem tam strávila, jsem zažila několik vyloženě špatných učitelů, kteří nenaučili vůbec nic. Naštěstí by se dali spočítat na prstech jedné ruky (4) a po nějakém čase byli propuštěni. Jenže jejich "řádění" se na našich znalostech přece jenom odrazilo, i když jsme si tehdy libovali, že nemusíme nic dělat. Nejhůře jsme dopadli v zsv, protože pan profesor z těch čtyř zmíněných strávil na naší škole nejdelší dobu (minimálně první tři roky mého studia). Těžko se to všechno poslední rok dohání. Na druhou stranu jsem fakt strašně vděčná panu řediteli, že jsme letos dostali toho nejlepšího, nejvzdělanějšího, vědomostmi nejnabitějšího humanitně zaměřeného profesora na škole. Kdybychom jej měli hned od prváku na zsv, teď bychom určitě všichni excelovali na Scio testech devadesátkovými percentily. Ale takhle?

Vždycky, když někdo na nějakém blogu píše, jaká je to zase otrava, že se musí učit do práva nebo ekonomie, říkám si - šťastní to lidé a neváží si toho. Alespoň je hrozící písemka donutí se tyhle věci naučit a mají plno podkladů. Co mám já? Nějaká střední odborná ekonomická škola, cestovního ruchu apod. je na tom asi lépe v přípravě třeba na ty NSZ ZSV než my gympláci ...

A to se mi ještě před pár měsíci honily v hlavě myšlenky, že se možná na tu sociologii vykašlu, protože se na ni dostane každej blbec.

Btw. Jednou se mě taťka zeptal, jaký je rozdíl mezi čtyřletým a víceletým gymplem. Zamyslela jsem se a kromě dvojnásobné délky pobytu stráveného v jedné škole a ještě k tomu v jedné třídě se stále stejnými lidmi, mě nic nenapadlo. Jo, možná jsou považováni za ty "lepší, zkušenější ...", ale objektivně? Proč jsem vlastně po páté třídě neodešla na gymnázium? Asi bych na to měla. Já jsem však přijímačky ani nezkusila. Myslím, že jsem se bála té ostudy, kdybych se náhodou nedostala. Mamka v tom zase viděla ukradené dětství plné šprtání. Avšak myslím, že tak horké by to zase nebylo. Stejně jsem však udělala dobře, že jsem šla až po deváté třídě. Čtyři roky strávené s jedním kolektivem jsou pro mě z psychického hlediska tak akorát. Pátý rok bych už asi nezvládla. A stejně se už mezi námi projevuje ponorková nemoc. Nechci vidět, až budu někde v práci se stejnými lidmi dvacet let. 

Hovory s babičkou

Jak svět vidí žena, která už žije tři čtvrtě století a k tomu ještě dva roky alias moje babička?

... o každoročním zabedňování domu a rasismu ...

Myslím, že by lidem, kteří zprávy v televizi berou smrtelně vážně a ještě k tomu vůbec neposlouchají, měli zakázat si je vůbec pouštět. Už je to teda několik dní, co informovali, že hrozí nebezpečí výbuchu jaderné elektrárny Fukušima 1. Zatím byli evakuováni lidé žijící v okruhu 30 km od elektrárny. I kdyby nastal nejhorší scénář, radioaktivní záření by se do České republiky nedostalo. Takže hned po skončení zpráv začala babička kontrolovat všechna okna v domě a pokoušela se zavřít i ta stále otevřená se slovy, že už nesmíme větrat. Zákaz větrání se u nás stal již tradicí. Vždycky na jaře to na babičku přijde, letos však o měsíc dříve oproti minulým rokům. Tudíž nevylučuji, že by jaderná hrozba v Japonsku bylo poslední událostí v tomto roce, kvůli níž bychom od babičky měli zakázáno větrat. Minulý rok to byl létající písek z islandské sopky Eyjafjallajökull, před dvěma roky by nám do domu mohl vletět virus prasečí chřipky. Co bude příště?

Zdroj:http://www.sxc.hu/browse.phtml?f=download&id=839884

Při dalším hovoru s ní jsem se dozvěděla věci, které mě opravdu zarazily. Už před rokem, možná dvěma bráchovi kladla na srdce, aby se rozhodně nekamarádil s tím tlustým klukem, který je ještě ke všemu cigán. "Ale babi, on nemůže za to, že je tlustý, má něco se štítnou žlázou," vždycky jsem jí odvětila. Navíc ani ona rozhodně není nejhubenější. Při řeči jsme se dostali až k naší paní pošťačce. "Ona je cigánka," řekla jsem. "To jsem nevěděla. Ne, to nemůže být pravda. Ona není cigánka, tomu nevěřím. Taková slušná a hodná ..." A nedalo se jí za žádnou cenu vymluvit, že když je někdo Rom, tak to rozhodně neznamená, že by musel být špatný, zlý nebo podřadný.
Prý by se v obchodě nikdy nenechala obsloužit od černošky za pultem a ani nevěří, že by v našem městě vůbec kdo někoho s černou barvou pleti zaměstnal někde v obchodě. A kdyby jí černoška donesla důchod, okamžitě by si všechny peníze proměnila v obchodě. Proti indiánům a mongoloidní rase však kupodivu nic nemá. Tohle je projev největšího rasismu, ale babičku omlouvá jedině její stáří. Budeme taky takoví?

Zemětřesení v Japonsku x sloní sameček

Špatná zpráva je, že Japonsko postihla nejhorší katastrofa od druhé světové války, dobrá zpráva je, že v ostravské zoo začal sloní sameček, který se narodil v pátek ráno, pít sám mléko od své matky (viz článek). Něco takového jsem včera zaslechla v rádiu a přišlo mi to k smíchu, nebo spíš k pláči, absurdní vyvažovat vzájemně tyto dvě události. I když přiznávám, že ještě včera nikdo z nás netušil o obrovské vážnosti situace. Někde jsem dokonce četla názor, že lidi s Japonskem soucítí jenom proto, že je to zrovna Japonsko, že k jiné zemi by se chovali jinak nebo jiný, že kdyby se tohle stalo třeba České republice, Japonci by se ani neobtěžovali podívat se do mapy, kde že se přesně nacházíme. Nesouhlasím, ale myslím, že i autoři již dnes nechápou, jak mohli ještě včera vypustit na síť takovou hloupost (snad). 

Zdroj:http://www.zoo-ostrava.cz/cz/novinky/567-prvni-ostravske-slune-je-na-svete/

Obětí je nyní už více než jedna desetitisícovka a určitě se to číslo ještě bude zvyšovat, protože je očekáváno další silné zemětřesení a aby toho všeho nebylo málo, k životu se probudila i nějaká sopka na jihu země.

Po delší době jsem opět spatřila několik článků, které hloubaly nad koncem světa v roce 2012. Nečetla jsem je, ale možná byly napsány v souvislosti s Japonskem. Tento rok končí číslem 11. Bylo předpovězeno, že ne konec světa, ale válka nastane buď v listopadu (11) 2010, nebo někdy v roce 2011. Samozřejmě se to splnit nemusí, ale bojím se, když vidím a slyším zprávy, co se kde děje (Libye). Bojím se, že se bude opakovat Černobyl, který jsem naštěstí nezažila, ale viděla jsem velmi realistický film. Tři japonské jaderné elektrárny jsou v ohrožení. Co když vybuchnou? Je Evropa dostatečně daleko, aby se sem radioaktivita nedostala? Jsem hrozně sobecká, mám strach o sebe vzdálenou tisíce kilometrů a přitom co mají dělat chudáci Japonci? Je mi jich hrozně líto. Myslím, že už jenom kvůli nějaké dárcovské sms si již konečně budu muset dobít kredit.

Trochu mě však zaráží, jako by o tomhle tématu všichni mlčeli, nikoho to nezajímalo (mezi blogery). Možná je to příliš čerstvé, nebo nikdo z nich nesleduje Novu, kde jako obvykle hrají na city a reportáže o postiženém Japonsku dnes trvaly čtvrt hodiny, zatímco na ČT1 se zmínili jen v pětiminutovém vstupu. Nemůžu si pomoct, ani jsem se na novácké Televizní noviny nechtěla dívat, ale nakonec jsem u obrazovky zůstala, Nova ty zprávy má opravdu takové poutavější, avšak o to více děsivější.

Ať se situace co nejdříve uklidní a všechno dobře dopadne, prosím.

Posunuju si růžové brýle

Prosím vás, kdyby mi někdy náhodou bliklo v hlavě a já se zase chtěla vrátit o krok zpátky a začít blogovat na Blog.cz, zabraňte mi v tom. (Díky předem.) Reakce sladkých citronů - přece bych nechtěla, aby adresa mého blogu končila blog.cz, při jejímž vyslovení si každý člověk musí kvůli masivní propagaci, nyní už i na hlavní straně Blog.cz, vybavit krásné.cz dívky. Navíc tady mám mnohem lepší funkce - nemusím svůj blog nechat prozkoumávat vyhledávači, můžu si v nejhorším případě změnit adresu a obsah zůstane nezměněn, popř. zamknout apod. Akorát se mi zdá, že se u některých lidí z Blog.cz projevuje tak trochu xenofobie k někomu, kdo má blog umístěn na jiném serveru - cizinec. Proč bych si tedy měla někdy opět založit blog na Blog.cz? Jediným důvodem by mohla být chuť dostat se do Autorského klubu, který teď opět získal na "prestiži". Pro tak nestálou osobu jako já by členství tam ale ani nemělo smysl, použijme reakci kyselých hroznů - stejně by mě Standa nepřijal, a to minimálně ze dvou důvodů. Můj blog by byl jistě příliš spjat s místní komunitou (Nevím však přesně, co si pod tím pojmem mám představit. Nějak nevidím rozdíl ve svázanosti s mimoblogovým světem mezi odkazovaným blogem nebo např. tímto a některými jinými blogy v AK.) nebo by mě nevzal, protože jsem to prostě JÁ. A stejně pořád píšu o tom samém - o škole. Věřím, že tyhle moje žvásty už nikoho příliš nezajímají, maximálně možná někoho, kdo právě prochází podobným obdobím jako já. Prostě již nedokážu zaujmout široké spektrum čtenářů jako třeba před rokem.  

Když jsme tedy u té školy, musím se vám s něčím pochlubit. Psali jsme další maturitní generálku ze základní úrovně matematiky a "odmaturovala" jsem za jedna, škoda že se to už nepsalo naostro :-). Avšak po jarních prázdninách píšeme i vyšší úroveň, což bude peklo, protože ani ta základní úroveň nebyla úplná degradace, jak jsem v jednom z minulých článků prohlašovala. A chcete znát mou metodu učení se průmyslu České republiky do zeměpisu? Ještě, že mám známé po celé naší vlasti. Vždycky jsem si konkrétního blogera z určitého města zařadila k určité oblasti průmyslu a hned to učení nebylo tak abstraktní. Kája mi asociuje plechy, Lady Vanilka optické přístroje, Lenda měď, Ejdý čerpadla ... (:-D). Spolužačka se mi svěřila, že si nemůže zapamatovat Chrastavu, kde se vyrábí zařízení pro textilní průmysl. Moje informace, že tam přece byly nedávno záplavy, byla pro ni novinkou. Nechápu. 

Zdroj:http://th05.deviantart.net/fs71/PRE/i/2010/016/0/f/Pink_Glasses_by_donvito62.png

Kdybych tento článek psala před měsícem, jistě bych na Standu nadávala, co je to za člověka (mimochodem mám o něm zakázáno psát). Teď už ne. Takových lidí jako on je na světě spousta, možná i většina. Aspoň mi otevřel oči a já to vím, takže jsem si zase o pár milimetrů posunula z nosu růžové brýle nebo chcete-li, přišla o malý kousíček naivity. Ale přijde mi zbabělé zneužít svoji "moc" k pomstě. Vždycky jsem si myslela, že když někdo prohlašuje, že mu "admin" Blog.cz jen tak zrušil blog, kecá. Přece se všem musí měřit stejným metrem, ne? Spletla jsem se. A co byste udělali, kdyby si někdo z vašich "přátel" napsal (jen tak ze srandy, ale relativně hojně lajkovaný) facebookový status, že navrhuje zrušit Novu a vy byste byli jejími nepřímými zaměstnanci? - Okamžitě byste si jej vymazali z přátel a ignorovali všechny jeho zprávy, proč jste tak učinili? Vaše jednání by nebylo ojedinělé. Ale musím uznat, že je (bez ironie) hodně inteligentní a psychologicky si hraje s lidmi.    

A konečně, poraďte mi s Google Readerem, aby co nejvíce vyhovoval mým potřebám. Prostě potřebuju nějakou RSS čtečku, kam bych si mohla uložit adresy všech mým oblíbených blogů a jejich nejnovější články by se mi zobrazovaly v podobném výpisu jako tady na blogu. Asi budu muset kolonku Seznam blogů v menu odstranit, protože ono se pak stává, že blogy a jejich nejnovější články, které tam vidíte, odpoutávají vaši pozornost od mého blogu, což je rozhodně špatně (!). Můj blog navštěvujete klidně několikrát denně, ale právě kvůli té RSS čtečce, protože víte, že ode mě se článku dočkáte jednou za uherský rok. Navíc dělám tam zveřejněným blogům nepřiměřeně velkou (neplacenou) reklamu a zvyšuji návštěvnost. To se nedá.

Dobrý pocit = špatný výsledek

Ani nemám chuť se o těch sobotních Scio testech příliš rozepisovat. Evidentně jsme to dneska nepřiměřeně moc ve škole řešily s holkama, až nám jedna spolužačka vyčetla, že se chováme, jako bychom tím chtěly ovládnout svět a neexistovalo nic důležitějšího, načež nás přešla chuť dále cokoliv souvisejícího s touto tématikou rozebírat.

Něco tu nehrálo hned po odevzdání záznamových archů. Měla jsem z přijímaček (celkem) dobrý pocit. A to je ten kámen úrazu. Myslím, že tady platí rovnice dobrý pocit = špatný výsledek. Co jsem tak zaslechla od ostatních účastníků a následně si doma přečetla na fóru, všem test ze ZSV připadal hodně těžký. Mně se zdál tak akorát. Jsem nesmírně ráda, že jsem ty tři volné hodiny mezi OSP a ZSV vyplnila opakováním společenských věd v tiché a útulné knihovně, místo např. nějakého potulování se po obchodech, restauracích, ulicích či parcích. V testu se objevilo 10 otázek (počítala jsem to), které kdybych si ve svých materiálech pár hodin před zkouškou nepřečetla, nevím. Ať žije krátkodobá paměť a její magické číslo, které má hodnotu 7±2 prvků, což jsem ovšem při písemce netušila. Tam, kde jsem alespoň trochu věděla, o co jde, tipovala jsem (taky dost). Bohužel jsem se trefila jen asi z padesáti procent. Celkový percentil mi hodně zkazí oddíl s právem a politologií. Zákony v malíku nemám. Objevil se tam třebas úryvek zákona a my jsme měli určit, zda nebyla některá pasáž vynechaná. Avšak myslím, že zrovna tuto otázku jako jednu z mála mám dobře. Co jsem tak různě četla na internetu, každý kdo měl po Scio testech úplně příšerný pocit, jak nehorázně to zvoral, dosáhl minimálně percentilu 90. Takže špatný pocit = dobrý výsledek.

Musím se začít pořádně učit (nejen ZSV), aby byl výsledek v dubnu lepší, jinak se se sociologií budu muset rozloučit. I když stejně nevim, nevim. Doufám, že mě aspoň přijmou na tu matematiku - ekonomii bez přijímaček. A jsem ráda, že máme (jako poslední) jarní prázdniny příští týden (Kdyby ale byly minulý týden, zase bych se mohla lépe připravovat.), kdy se (povolaným) zveřejňují definitivní výsledky. Snad po mně nikdo nebude chtít vědět ten můj, už teď se za něj (asi) stydím. A to ještě vůbec netuším, jak jsem dopadla s OSP. Prostě bych potvrdila, jak jsem hloupá ...    

Možná si teď budu trochu protiřečit, ale ještě bych ráda vyjádřila svůj názor na Scio. Všichni víme, že jim jde jenom o peníze (jako v dnešní společnosti snad skoro každému), proto každý, kdo zaplatí, může absolvovat libovolné množství  termínů přijímaček (nejvíce šest). FSS MU naštěstí zavedla pravidlo třikrát a dost. Na první pohled se zdá výhodné, že se člověk může zúčastnit více termínů, dá se tím odbourat stres a různé vnější podmínky. Jenže to není příliš objektivní. Poprvé získám nějaký percentil, podruhé lepší, potřetí ještě lepší. Takhle to udělají všichni a percentily potřebné pro přijetí se hrozně zvyšují. Např. u TSP je dobré, že se dají psát jenom jednou. Pokud se někomu nepovedou úplně nejlépe, nemusí zoufat, protože určitě není sám a nějaká šance na přijetí tu stále ještě zůstává. U OSP ne, musíte znovu "vypláznout" 500 - 1000 Kč a pokusit štěstí ještě jednou.
Počítala jsem, kolik asi tak vydělá Masarykova univerzita na přihláškách. Dejme tomu, že obdrží 60 000 přihlášek (viz článek), průměrně budu počítat za jednu 350 Kč (290 Kč na FSS, ostatní 400 Kč), to dělá 21 milionů Kč. A kolik vydělá Scio jen na uchazečích o FSS - OSP a ZSV? Budu počítat s 3 000 uchazeči (četla jsem někde v novinách, ale nemám ověřeno). Každý jde zhruba na dva termíny, tj. 2x1000x3000 = 6 milionů Kč. Existuje však celkem cca 50 fakult, kde výsledky Scio testů zohledňují + všechny možné přípravné materiály, internetové a prezenční kurzy ...
Změnila jsem názor. To, že moje zvolená fakulta používá pro přijímačky společnost Scio, považuji spíše za nevýhodu. Při zkouškách v prosinci jsem jim do dotazníku napsala opak.

Chudák Orten

Dvakrát chudák Jiří Orten.

To se tak jednou učím na písemku z literatury českou meziválečnou poezii. Do hlavy mi ty názvy básnických sbírek jednotlivých autorů nelezou. Nadávám, proč se tohle jako musím učit, když maturita stejně bude o něčem jiném. A poezie mi (bohužel) nic neříká. Sláva! Konečně se dostávám k poslednímu autorovi. Je jím Jiří Orten. Unaveně si v duchu myslím, kdovíjak dlouhý a nudný život zase měl ... Byl židovského původu, vlastním jménem Jiří Ohrnestein. Roku 1941 jej srazila vojenská sanitka a zemřel. A konec. Jak se mi ulevilo. Kdybych se neučila na přeskáčku, mohla jsem už mít klid (:-D).

Nakonec jsem se rozhodla, že je tohle téma na mě příliš těžké, takže se raději místo sezení v lavici a vypisování Nezvalových či Ortenových děl (Čítanka jaro, Elegie, Jeremiášův pláč) při písemce budu věnovati přípravě na dnešní přijímačky, které již proběhly, ale možná se o nich zmíním až někdy příště. Jenže ti spolužáci mě přechytračili! Písemku odložili na druhý den, tudíž jsem se jí stejně nevyhnula. Ale na to, že jsem nevěděla, že se píše, jsem tu poezii, myslím, docela zvládla. Aspoň už mám pokoj.  

Zdroj: http://www.okh.cz/content/images/jiri-orten.jpg 

Všeobecně nemám českou literaturu či historickou podobu českého jazyka příliš v lásce. Čeština byl v minulosti příšernej jazyk. Hehe. Za sto let si někdy přečte tento článek a bude si myslet to samé o dnešní češtině. Dobře, za sto let už tyhle články nebudou dostupné. Diftongizace, monoftongizace. 

Hláška z hodiny "bohemistiky" :"Ze slova dievka vzniklo slovo ...""Děvka." A počeštění slova student  je taky více než zajímavé - knihovtipník. Víc si nepamatuju. Na druhou stranu si ale myslím, že ani minulost jiných jazyků nebude dnešnímu člověku příliš líbivá, čeština v tom určitě není sama.

V české literatuře se na můj vkus objevuje příliš mnoho poezie, samej Hálek, Březina, Machar, Gellner (ten se aspoň ztratil na frontě a už ho nikdo nikdy nespatřil - taky vzrušující konec života), Wolker, Zahradníček, Halas ... Z českých knih 19. století se mi líbila akorát Babička (bez komentáře, děkuji :) Četla jsem vůbec jinou knihu z tohoto období?