O "hollywoodských" typech, sebevědomí a pubertě

Sociologové na Facebooku se zbláznili z první eseje, kterou jsme museli odevzdat (proto jsem neměla vůbec čas psát něco jiného :-P), jinak si nedokážu vysvětlit jejich chování v naší prvácké naštěstí veřejnosti uzavřené skupině (:-D). Já bych se ale raději zaměřila na něco trochu jiného - jak ten internet hrozně zkresluje naše představy. Člověk by si myslel, že lidé ve facebookové skupině nejaktivnější, nejdůvtipnější ... jsou největší kingové, kteří všechno znají, všechno dokonale zvládají a ještě k tomu vypadají přesně tak dokonale, jak ukazuje jejich profilová fotka. Jenže když je uvidíte v reálu, zjistíte, že "hollywoodské" typy rozhodně nejsou. Když mají referát, slyšíte, že vlastně ani skoro neumí mluvit. Neříkám, že já umím, můj poslední referát z celého semináře bude taková třešnička na dortu, jen mě to celkem překvapilo. Já do naší skupiny taky někdy něco napíšu či olajkuju a nevím, jestli bych se stejně zvládla zachovat i ve skutečnosti. Studovat dvouobor fakt není z jistých hledisek sranda, člověk se musí začlenit do dvou odlišných kolektivů (protnutí obou množin je zcela zanedbatelné). Smůla, že kvůli absenci nějakého seznamováku na veřejné politice jsem se tam s nikým blíže neseznámila. Ti lidé mi přijdou úplně jiní než na sociologii, takoví typičtí sociální pracovníci (:-D). Ale nelituju svého rozhodnutí právě pro tuto kombinaci oborů. Mezinárodní vztahy, matematika nebo ekonomie by mě nebavily a asi bych to i moc nezvládala, když slyším ohlasy ostatních. 

Zdroj:http://sickfacebook.com/images/facebook-teenagers.JPG

A víte, že můžete někomu snížit sebevědomí bez jediného slova, gesta či pohledu? Potkávám ve škole jednu holku, chodí do prvního semestru prezenčního studia, což je dost důležité. Nevím přesně, kolik jí může být let, o moc víc než mně zřejmě ne. Podle jejího vzhledu (při těle, zamračená, oblečení, které se k sobě barevně příliš nehodí, tričko až ke krku bez jakéhokoliv výstřihu, navíc tichá a neprůbojná ...) bych jí hádala tak 45 - 50 let. Je ode mě hrozně škaredý, že ji tady tak řeším, ale vždycky když ji spatřím, sebevědomí se mi opravdu sníží a já si říkám, co když vypadám nebo jsem někdy vypadala jako ona? Stydím se za svoje akné, které se mi nehorázně zhoršilo, nic nepomáhá. ... Tělesný vzhled je důležitý, jedinci fyzicky odlišní vždycky budou znevýhodnění bez ohledu na svoje schopnosti, znalosti a dovednosti, nepokoušejte se mi tvrdit opak a raději si to ověřte v Baumanovi :-P 

Puberta je opravdu podle mého názoru pozorovatele jedna z nejhorších částí lidského života. 16 - 17 let je fakt krizových. Jsem strašně ráda, že jsem to období, kdy se z holek stávají děvky a alkoholičky nebo alespoň utíkají z domu ke své partě, protože nesnáší své rodiče, nějak přeskočila. Doufám, že se mi to někdy nevrátí. Na druhou stranu jako nejhezčí shledávám dobu, kdy je člověk zamilovaný :-) 

Bezprostřední myšlenky

Bezprostřední pocity ze včerejška napsané narychlo bez možnosti příliš se soustředit. 

"Za ¾ hodiny mi začíná seminář, myslíte, že tento článek stihnu dopsat? Mám dvouhodinovou pauzu a nudím se. Říkala jsem si, že to uběhne rychle, však známe s panem Ideálním :) A ono ne. Poslední dobou se mi zdá, že všechno trvá tak hrozně dlouho v porovnání s našimi schůzkami (:-D). Byla jsem v knihovně číst si povinnou četbu o tom, jak mám myslet sociologicky. Pak jsem dostala hlad, tudíž jsem si šla koupit něco menšího k snědku. Sušenky. Zpátky jsem se však už vrátit nemohla, protože bych se tam s chroupáním v tichu a rušením ostatních asi cítila celkem trapně. Tak křoupám tady … á poslední sušenka. Moje stravovací návyky jsou příšerné. Samá bageta, samá pizza, samé těstoviny ... Potom raději dlouho nic nejím, protože se bojím, že hrozně ztloustnu. Do menzy nechodím, poněvadž to prostě nestíhám. Ranní noviny ještě pořád roznáším a chci tak činit i nadále. Dělám to totiž hlavně kvůli své kondičce, která by jinak díky absenci těláku byla téměř nulová. Změřila jsem si, že každé ráno ujdu 6,5 km. A od jisté doby vstávám na šestou hodinu, tedy kolem 5:45. Není to tak hrozné, že? Štve mě, že s sebou do školy tahám tenhle těžkej notebook, štve mě, že je venku taková zima a prší, štve mě, že tu nejsou šatny a já musím všechny svoje svetry a bundy nosit všude s sebou. Nepraktické. Ale jinak nemám tak špatnou náladu, jak se může zdát :-)"

Zdroj:http://thecorpus.files.wordpress.com/2011/05/universeandman.jpg

Samozřejmě jsem to nestihla dopsat, což bylo celkem jasné. Přišla slečna V. (lepší pojmenování pro ni by nebylo?), která se se mnou chce strašně kamarádit. Nevadí mi to, jsem ráda, ale na něco takového nejsem vůbec zvyklá. Zažila jsem to někdy? Myslím, že leda od lidí, kteří byli až moc vlezlí a nesympatičtí. Za tu dobu mi dvakrát stačila vyjádřit obdiv, jak jsem aktivní (:-D). Já? Nikdy, akorát jsem nedopatřením přečetla tři kapitoly jedné odborné sociologické knížky místo jediné povinné a každé ráno vstávám za tmy. A úplně jsem se nepoznávala, jak mi ta pusa jede, že jsem ji ani málem nepustila ke slovu, fakt. Jinak mě dostala moje "aktivita" na onom semináři. Na hodně otázek bych znala odpověď, jenže než jsem se odhodlala je vyslovit, už to někdo udělal za mě. Celkem paradox oproti předchozímu tvrzení, že? (:-D) Pak z té hodiny má ale člověk docela špatnej pocit. 

Ještě z trochu jiného soudku, abyste se tolik nenudili. Kluci si opravdu oblečení nevšímají, takže je mi vlastně k ničemu, že si na každou schůzku s panem Ideálním snažím na sebe brát jiný kousek ze svého skromného šatníku. Dobře, asi nemám zase tak málo oblečení, jak občas s oblibou říkám. Sociologická otázka: Proč se tak strojíme, když chlapům je to ve své podstatě jedno? A druhá sociologická otázka: Proč ženy kladou takový důraz na velikost svých prsou, když většina mužů jsou dolňáci? ... O takových věcech jsem dříve vůbec nepřemýšlela (:-D).

Netěšte se!

... že budu psát častěji (:-P). Pokud o mě měl někdo strach, že jsem nepřežila tu sociologickou chlastačku, na kterou jsem se tak netěšila, můžu vás uklidnit, že jsem se v pořádku před více než týdnem vrátila. Dokonce se pochlubím, že jsem nevypila ani kapku alkoholu (i bez něj jsem tam dokázala téměř dvě hodiny v kuse skákat a tancovat na koncertě jedné začínající rockové kapely;) a seznámila se se skvělými holkami, budoucími socioložkami. Vzhledem k tomu, jaký problém mi seznamování dělá, je to velký úspěch, že? Ne, že bych neměla čas sem psát jenom kvůli škole, ale prostě tak celkově jsem pořád něčím zaneprázdněná, někde pryč nebo se mi nechce (:-D). Ale vymyslela jsem svou novou teorii, tedy zjistila jsem, proč člověk bývá zklamaný, když se na něco hrozně moc těší a naopak. Při těšení si tu určitou věc, událost, člověka podvědomě zidealizujete. A až nastane tvrdé střetnutí s realitou, musíte být jednoznačně zklamáni, protože nic ideálního neexistuje. Když se nějaké skutečnosti bojíte (opak těšení?), třeba jen podvědomě si ji ve své mysli vykreslíte v těch nejčernějších barvách. Jenže nic se nejí tak horké, jak se uvaří. Tím pádem jste mile potěšeni, jak to nakonec všechno dobře dopadlo. Tak se snažím na nic netěšit, ale občas to bývá těžké :)

Napsala jsem svou první anotaci, o sociologické imaginaci. Vůbec netuším, jestli jsem to provedla správně nebo úplně špatně, ale nakonec to čtení a psaní nebylo tak hrozně těžké, jak jsem se bála (Vidíte? ;). Nedokážu ale pochopit, jak jsem mohla vymyslet něco tak odbornýho (:-D). Pomalu mi začíná docházet, že vysoká škola je vlastně ten nejvyšší level, to už je věda a nikdo nemůže čekat, že by nějaký vědní obor byl lehký, všechny jsou těžké. Až dopíšu tento článek, chystám se třeba na přednášku od Legendy naší katedry. Jméno tohoto docenta se zde skloňuje ve všech pádech. Většina (a já patřím mezi ně) nechápe jeho myšlenkové pochody. Doufám, že dneska už tam fakt nebude skoro nikdo, abych si konečně mohla sobecky zabrat jednu elektrickou zásuvku pro svůj notebook (Budu ho mít nabitý z domu, tak nic :-D). Celkově mi na naší fakultě vadí ta sobeckost. Zásuvek v učebnách je žalostně málo a když se někomu podaří ji ukořistit, nechá si tam zapojený svůj noťásek klidně pět hodin. Pochybuju, že to tak dlouho potřebuje. Další negativum je ta obrovská masa studentů. Bylo nám vysvětleno, že čím více studentů, tím více peněz. Dobře, beru, ale je potřeba zajistit i odpovídající množství učebních materiálů. Narážím na nedostatek knížek ve fakultní knihovně. Nemá cenu tam cokoli hledat pro absenční půjčení. Ještě, že existuje poslední záchrana v podobě serveru Ulož.to, ale chudáci naše lesy, je mi jich líto.

Zdroj:http://fc05.deviantart.net/fs15/i/2009/134/5/2/Love_by_ahermin.jpg

I ženy mají své dny. Prostě jednou za čas mám den, kdy se mi chce jen tak pro nic za nic brečet a rozhodí mě každá maličkost, jenže on to nikdo nedokáže pochopit a místo, aby mi metaforicky přinesl růži, jak je to krásně napsáno v jedné knížce, naváží se do mě ještě více, dělá si ze mě srandu, nadává a řve na mě ...

První věta tohoto odstavce mi připomíná, že jsme byli s panem Ideálním v kině. Na Aloisi Nebelovi. Musím se trochu zastydět, protože jsem se jaksi nedokázala vůbec soustředit ;) Tudíž prakticky nevím, o čem ten film byl, ale byl příliš krátký :-)). Po přečtení některých komentářů k němu zjišťuji, že téměř ani žádný děj nemá, aspoň že tak (:-D).

Co považujete za větší romantiku? Tančení v krásně křupajícím podzimním listí a šeptání, když jste u sebe tak blízko, při západu slunce? Nebo objímání, tisknutí se k sobě a opět šeptání, když všude kolem poskakují či poletují desítky bažantů? ... :-) (Tohle vyjadřování mi nikdy příliš nešlo.) Kéž by byly pořád prázdniny. I když chození do školy mi nevadí, jenom by nemuselo být moc povinností, abychom měli spoustu volného času :)