pondělí 14. února 2011

Ben X

Chtělo se mi brečet. Vlastně ne, jedna slza mi už pomalu stékala po tváři. Nikdo si toho, doufám, nevšiml. Opět jsem zauvažovala, jestli fakt nemám ten Aspergerův syndrom. V tělocviku jsme volejbal vystřídali za nohejbal. Samozřejmě to všem náramně "šlo". Já jsem jej hrála asi tak podruhé v životě. Ani jednou se mi nepodařilo míč vrátit do soupeřova hřiště. Bylo by mi to úplně jedno, kdyby mě už konečně ostatní nechaly na pokoji! Jo, já vím, kazila jsem jim to. Rozhodilo mě, když jsem pak po hodině, zaslechla spolužačky bavit se o mně, jak jsem neschopná ... Dobře, od těch "krásek dokonalých" bych to ještě možná pochopila, ale že se mi nepřímo posmívá jedna, která je snad jediná ze třídy fyzicky "postižená" (všechno zvládá úplně v pohodě a nikdo tím jejím směrem nikdy neprohodil žádnou narážku, úsměšek apod.), to mi příliš na rozum nejde. Taky si musela prožít své, ne? Ony mi nemůžou zapomenout aféru s blogem. Přemýšlela jsem, že kdyby něco psaly veřejně na internet o mně, jistě by se mi to taky nelíbilo. Asi to byla chyba, i když jsem se o nich dopodrobna nevypisovala, jen někdy zmínila, což dělám vlastně i teď, jenže komu jinému se mám svěřit? Vždycky, když něco udělám nebo řeknu, s úsměvem se na sebe otočí a něco si pošeptají. Určitě tu svou roli hraje i netolerance, závist, škodolibost, dovolování si na slabší a opovrhování ...
Zdroj: https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzrL9UCC9rOdsyuJJA3gmdNF7yjUky223y00sZZvOWBMxTwLLMvREkmcLzmCPKQFV-ipA5l2x53SkfJFHO7P8rJ1dJjNkHKKpq99GtMZKO3MYNqZ-AH2l8nDaGp7l68_XQPWSzUUwzg60b/s400/ben+x+girl.jpg
Naposledy jsem viděla film Ben X. Hmm, musela jsem se na něj podívat ještě jednou, protože jsem jaksi nevěděla, jak skončil. Normálně jsem zjistila, že některé důležité scény jako bych vůbec nevnímala, přeskočila, zaspala, divné. Přitom si nevzpomínám, že bych třeba při sledování usnula, ležela jsem v posteli, to je pravda. Film pojednával o životě chlapce Bena s Aspergerovým syndromem a o jeho šikaně ze strany spolužáků. Opět se u něj projevovaly téměř všechny příznaky AS - absence očního kontaktu při rozhovoru (místo toho vnímání obrysů, detailů obličeje), záliba ve hraní jedné počítačové hry (ve virtuálním světě je sebevědomý, komunikativní, seznamuje se s dívkou Scarlite, se kterou si velmi dobře rozumí), ustálené rituály (každé ráno "Ahoj, mami." ...), uklidňující kolébavý pohyb, neschopnost se usmát, když není důvod, zvýšená citlivost na hluk, bezhlavé poslouchání všech příkazů (s tím související šikana spolužáků) ... Příběh nakonec končí dobře. Scarlite za Benem přijíždí, rozumí si stejně jako ve hře. Právě ona mu pomůže zbavit se a vypořádat s šikanou. Skvělý film.
Ještě mám staženého Rain Mana, takže jej chci v nejbližší době také zhlédnout.

7 komentářů:

  1. Čím víc se pozoruješ a čím víc o něčem zjišťuješ info, tím spíš to na sobě začneš pozorovat taky. To je normální. A tvý spolužačky jsou taky "jenom" (i když to dokáže ublížit) nevyzrálý pubertální telata. Vydrž, za chvíli se jich zbavíš.

    OdpovědětVymazat
  2. Aailyyn - Jo, já vím. Hlavní příznaky nemám, ale tenhle syndrom mě fascinuje :-D Ale baví mě zkoumat lidi a hledat na nich psychické poruchy :-D

    OdpovědětVymazat
  3. Nejhorší právě je, že když lidi vidí, že Ti to ubližuje, budou to dělat znovu. Na někoho, kdo jim pak z plných plic vynadal, by si to nedovolili. Jenže na ty, kteří tohle neumí, si prostě dovolí. A když se tihle postaví proti nim, myslí si o nich ještě horší věci :(
    Já vůbec nejsem tělocvikový talent, taky to všem kazím. Už jsem si zvykla, že při rozdělování družstev jdu mezi posledníma. Že vždy čekám, kdo na mě zbude. Má třída však i dokáže pochválit, když se mi něco povede, to potěší :) Vlastně si nemám nač stěžovat. Denní posměch bych neunesla. Drž se! Ještě pár měsíců a konec. Výška bude něco jinýho. Začneš od znovu a bude to lepší.
    Když píšeš o někom veřejně tak, že se v tom nepozná, myslím, že to není problém. Navíc existuje jakási svoboda slova, ne?
    Zajímavý film, ale myslím, že na mě by byl moc "bez děje" :) Já naposledy viděla Memento - muž má poruchu krátkodobé paměti, neumí vy vytvářet nové vzpomínky - vše si píše na papírky, na tělo. Chce zabít člověka, který zabil jeho ženu a tohle způsobil. Příběh je vyprávěn od konce, zajímavá kompozice, člověk musí přemýšlet. A něco mi došlo až poté, co jsem si to přečetla, na netu ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Vyprdni se na ně. Nikdo není přece dokonalý. Tak ti nejde až tak sport. No a co, tak jsi zase dobrá v něčem jiném - učení;).. Hlavu vzhůru!;)
    Baví tě blog, tak bloguj, týjo, zrovna na tohle téma jsem teď psala článek;). O blogu.
    Bude líp;)

    OdpovědětVymazat
  5. Je to od nich hnusný. Nejhorší je, že když se takový holky sejdou, tak to může být fakt peklo. Někdy se mi zdá, že s klukama se dá vyjít mnohem líp-neponižují, nevysmívají se...na výšce bude určitě líp :) jo a děkuju moc za gratulaci....doufám, že na autorský čtení nikdo nepřijde :D

    OdpovědětVymazat
  6. Zabývat se vypatlanejma spolužačkama nemá cenu. No tak ti něco nejde. Ne každej je všeuměl:)

    OdpovědětVymazat
  7. Aates - My jsme si tak podobné :)
    Memento by se mi taky mohlo líbit, díky za tip ;)

    Idealist - Kdybych měla o čem blogovat, tak bloguju ... ale vždyť já bloguju :-D Ale píšu jenom o takových malichernostech.

    Anika - Já si taky myslím, že v tomhle jsou kluci lepší. A obávám se, že to ani tak nebude v nich, ale spíš ve mně :-X

    OdpovědětVymazat