Jen počkej barone!

Minule jsem psala o turnaji v jedné deskové hře, kterého jsem se zúčastnila, teď přicházím s něčím podobným. Jako pomyslná figurka v herním plánu jsem se totiž zapojila do zajímavé akce, kde šlo o to, že jedna konkrétní desková hra byla převedena do reálu. Určitě jste někdy slyšeli buďto o hře Scotland Yard, jejíž herní plán představuje město Londýn, nebo třeba o Fantomovi, jenž se pro změnu odehrává v Praze. Před nedávnem vznikla i verze pro naši moravskou metropoli, prostě Šalingrad. Několik detektivů se snaží ve městě chytit tajemnou postavičku fantoma či barona, záleží, jak ho kdo nazve. Mohou využívat prostředky městské hromadné dopravy i chodit pěšky (prý i skočit z komínu :-D). Tahy fantoma/barona jsou na rozdíl od detektivů viditelné jen několikrát za hru. A je to prostě zábava, naživo ještě větší než od stolu :-))

Zdroj: http://images4.fanpop.com/image/photos/14700000/Jeremy-Brett-as-Sherlock-Holmes-sherlock-holmes-14711342-630-799.jpg

Sraz s ostatními hráči jsme měli v parku na jednom náměstí v centru. Ukázalo se, že to není příliš dobře zvolené místo na dovysvětlovávání pravidel a složité organizační pokyny. Právě tam totiž začal probíhat nějaký "festival". Takže když pořadatelé začali mluvit do mikrofonu o sebeobraně od Sherlocka Holmese, raději jsme se vzdálili, ačkoli by se nám to taky jako detektivům mohlo hodit (:-D). Po našem odchodu tam už však moc návštěvníků nezbylo (:-D). Byla celkem zima a úvodní příprava trvala docela dlouho. Nejhůře jsme všichni bojovali s technikou, která byla pro tuto hru prakticky nepostradatelná. Bohužel ještě pořád nenastala doba, kdy by bylo možné se na techniku zcela spolehnout. Na zastávkách MHD a v blízkém okolí organizátoři rozmístili papírky s QR kódy, tudíž byl pro hru nutný chytrý telefon, abychom pomocí nich mohli vždy dát vědět ostatním detektivům a baronovi, že jsme na dané místo v mapě dorazili v časovém limitu a kam se vydáváme dál. Ještě, že jsem byla ve dvojici s panem Ideálním, mým ajťákem, sama bych po technické stránce byla úplně ztracená (Sama mám mobil starý téměř pět let a už se ho skoro stydím na veřejnosti vytahovat :-D Ale funkčně mi plně vyhovuje). V jednu chvíli jsme si mysleli, že to budeme muset vzdát, naštěstí nám tvůrce hry zapůjčil jeden ze smart phonů, které měl pro případ u sebe. Avšak bohužel hodně komplikací nastalo kvůli jeho nezodpovědnosti. Možná byl ale jakožto nositel jména hlavního hrdiny z pohádky Mrazík pouze trochu mimo z dívek v ruských krojích, které na náměstí předváděly zřejmě nějaké ruské lidové tance. Tomu by též nasvědčovalo to slůvko "grad" v názvu hry (:-DD).

Měli jsme s panem Ideálním výhodu, že jsme si vylosovali pozici na zastávce, kde už jsme se několikrát pohybovali a vlastně celou tuto městskou část docela známe. Během samotné hry se nám i technika umoudřila, takže jsme si to pronásledování barona řádně užívali a taky se při rychlé chůzi trochu zapotili :) Zjistili jsme, že naše dvojice měla nakonec snad nejmenší technické problémy oproti ostatním, i když to tak zpočátku vůbec nevypadalo (:-D). Barona ovšem chytila jiná dvojice, ale už jsme byli blízko (:-D). 

Btw. Dalším překvapivým zjištěním pro nás bylo, že na právnické fakultě mají o víkendu zavřeno, tedy neprobíhá výzkum jako na jiných fakultách, tudíž jsme museli zvolit trošku alternativnější místo, kam si odskočit (:-D). 

Pokud by byla příležitost, ráda bych si zase takovouto nějakou podobnou akci zopakovala, moc se mi to líbilo :-) 

Pařmenka

Nejprve trocha dávné historie z mého života. Když jsem chodila do sedmé třídy na základku, tzn. bylo mi nějakých dvanáct let, začala jsem navštěvovat nově vzniklý kroužek s názvem Herní klub v domě dětí a mládeže (Mimochodem nemám tu budovu moc ráda, asi proto že někdy ve druhé třídě jsem tam chodila do nějakých třech kroužků týdně. Ne, že bych byla nucena, asi jsem si ty kroužky vybrala sama, ale prostě jsem už od malička měla problém se začleňováním do kolektivu …). Marně se snažím vzpomenout si, co mě vedlo k tomu, že jsem si vybrala zrovna tohle. Asi jsem prostě ráda hrála stolní deskové hry, ale myslím, že jenom takové ty klasické. A právě tam mi ukázali hromadu moderních deskových her. Osadníci z Katanu byly jednou z nich. Hrozně mě to zaujalo. 

Zdroj: http://www.daemon.cz/img/gallery/hirez/2237_1.jpg

Vzpomínám si, že pár týdnů po tom, co jsem se o této hře dozvěděla, se v našem městě pořádal turnaj právě v Osadnících z Katanu. Je jasné, že jsem tam rozhodně nemohla chybět. Jenom takový blázen jako já se může vydat na turnaj v nějaké hře, aniž by pořádně znal pravidla. Tak se stalo, že jsem se ze všech hráčů umístila na krásném posledním místě (:-D). O rok později se konal další turnaj, který jsem si také nemohla nechat ujít. Ovšem během těch dvanácti měsíců jsem se snažila pilně trénovat. Bohužel hra byla příliš drahá, abych mohla požádat rodiče o její koupení, ale protože jsem byla hlavička, vyřešila jsem problém po svém. Prostě jsem si tu hru doma vyrobila. Není úplně stejná, takže na mě nic nemáte (:-P). Ještě pořád ji mám, v krabici od bonboniéry s lískovými oříšky (:-D). Nikdo ji se mnou už ale moc hrát nechce, není totiž zrovna nejestetičtější. Podruhé jsem tedy skončila na skvělém osmnáctém místě z dvaceti hráčů, zlepšila jsem se (;-) Tak na dlouhých sedm let skončila moje kariéra hráčky Osadníků z Katanu. Do Herního klubu jsem přestala chodit a celkově jsem se věnovala jiným věcem. I když na některé další Vánoce jsem dostala jako dárek rozšíření – Osadníky z Katanu pro dva hráče. 

Všechno se změnilo asi před týdnem, když jsem zjistila, že v našem městě opět bude další turnaj právě v Osadnících z Katanu. Byla jsem nadšená a dostala jsem chuť tam jít. Jenže bylo potřeba hodně tréninku, pokud jsem chtěla překonat sama sebe a posunout se na lepší místo než v tom roce 2005. Doba pokročila, takže jsem zkusila pohledat na internetu nějakou online verzi této světově oblíbené hry. Podařilo se :-) Rázem jsem byla každou chvíli přihlášená na stránce Playcatan.com, kde je možné plně podle pravidel hrát Osadníky s lidmi z celého světa zcela zdarma. Hrozně mě to začalo bavit, až jsem se bála, že se brzy stanu závislačkou (:-D). Na to kolik jsem tam odehrála her, jsem vyhrála snad jenom jednou, maximálně dvakrát (?), takže celkem slabota. Ale víte, co se říká – těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Včera jsem se toho turnaje zúčastnila. Občanské sdružení, které vzniklo z onoho Herního klubu, skomírá, členové stárnou, žení se a vdávají, odcházejí na vysokou do jiných měst, do práce … Nemají peníze na propagaci, takže nás tam tentokrát bylo jen deset hráčů. Samozřejmě se většina mezi sebou znala právě odtud, já jsem členkou sdružení nikdy nebyla, takže jsem si tam připadala jako vetřelec, ale oni mě brali asi spíše jako hosta :-) Kdybych se uměla lépe seznamovat a byla extrovertnější povahy, bylo by to asi ještě lepší. Ale dostaňme se k tomu gró. Dámy a pánové, skončila jsem na čtvrtém místě! První tři vítězové dostali ceny v podobě menších deskových her, ale za bramborovou medaili nemusím být vůbec smutná, protože bronzový vítěz stejně získal hru, kterou už doma mám a na druhé či první místo bych asi neměla (:-D). 

Taky mě tam učili hrát karetní hru roku 2009 - Dominion. Napoprvé mě to nějak zvlášť nezaujalo, ale když jsem se pak doma dozvěděla, že zrovna tentýž den v mé nejoblíbenější čajovně probíhá turnaj v této hře, hned bych nepoučitelně zopakovala historii a vydala se tam bez znalosti nějakých podrobnějších pravidel. Ještě, že jsem byla na jiném turnaji (:-D). Ale až bude v té již zmiňované čajovně zase nějaký turnaj v mé oblíbené hře (mým protihráčům se už Osadníci asi omrzeli podle toho, co říkali, takže raději budou dělat turnaje v jiných hrách), musím se zúčastnit a už se těším :-) 

Prostě „I ♥ Osadníci z Katanu“.