sobota 5. března 2011

Chudák Orten

Dvakrát chudák Jiří Orten.
To se tak jednou učím na písemku z literatury českou meziválečnou poezii. Do hlavy mi ty názvy básnických sbírek jednotlivých autorů nelezou. Nadávám, proč se tohle jako musím učit, když maturita stejně bude o něčem jiném. A poezie mi (bohužel) nic neříká. Sláva! Konečně se dostávám k poslednímu autorovi. Je jím Jiří Orten. Unaveně si v duchu myslím, kdovíjak dlouhý a nudný život zase měl ... Byl židovského původu, vlastním jménem Jiří Ohrnestein. Roku 1941 jej srazila vojenská sanitka a zemřel. A konec. Jak se mi ulevilo. Kdybych se neučila na přeskáčku, mohla jsem už mít klid (:-D).
Nakonec jsem se rozhodla, že je tohle téma na mě příliš těžké, takže se raději místo sezení v lavici a vypisování Nezvalových či Ortenových děl (Čítanka jaro, Elegie, Jeremiášův pláč) při písemce budu věnovati přípravě na dnešní přijímačky, které již proběhly, ale možná se o nich zmíním až někdy příště. Jenže ti spolužáci mě přechytračili! Písemku odložili na druhý den, tudíž jsem se jí stejně nevyhnula. Ale na to, že jsem nevěděla, že se píše, jsem tu poezii, myslím, docela zvládla. Aspoň už mám pokoj.  
Zdroj: http://www.okh.cz/content/images/jiri-orten.jpg 
Všeobecně nemám českou literaturu či historickou podobu českého jazyka příliš v lásce. Čeština byl v minulosti příšernej jazyk. Hehe. Za sto let si někdy přečte tento článek a bude si myslet to samé o dnešní češtině. Dobře, za sto let už tyhle články nebudou dostupné. Diftongizace, monoftongizace. 
Hláška z hodiny "bohemistiky" :"Ze slova dievka vzniklo slovo ...""Děvka." A počeštění slova student  je taky více než zajímavé - knihovtipník. Víc si nepamatuju. Na druhou stranu si ale myslím, že ani minulost jiných jazyků nebude dnešnímu člověku příliš líbivá, čeština v tom určitě není sama.
V české literatuře se na můj vkus objevuje příliš mnoho poezie, samej Hálek, Březina, Machar, Gellner (ten se aspoň ztratil na frontě a už ho nikdo nikdy nespatřil - taky vzrušující konec života), Wolker, Zahradníček, Halas ... Z českých knih 19. století se mi líbila akorát Babička (bez komentáře, děkuji :) Četla jsem vůbec jinou knihu z tohoto období? 

5 komentářů:

  1. Jenže minule jsem měla štěstí na vyřazené otázky-celou jednu zebru neuznali, tak jsem měla míň bodů na odečtení, teď nemyslim, že budu mít takový štěstí:D jako www.TED.com byl super dotaz-já tu stránku znám ze školy, ale neuvědmila jsem si to, tak jsem dala, že ji neznám...
    Uvidíme 11.3. ale jestli z toho máš dobrý pocit, tak proč tomu nevěřit:) Budu držet palce...

    OdpovědětVymazat
  2. To upřímně, nebudu ani dělat "Semafor" a uvidím, jak to dopadne...

    OdpovědětVymazat
  3. Tak jo, já tu Babičku komentovat nebudu, ale stojí mě to hodně přemáhání. :-P

    OdpovědětVymazat
  4. Jak já nerada čtu básně. Jsou to jejich myšlenky, né moje, a jak mám potom vědět, co tím autor myslel? Jedině Kytice je schůdná, ještě Havran se taky dá. Já teď čtu Jaro, sbohem, nějaký básničky jsou fajn, některý nechápu (např. jaro v rybářské síti - co tím jako myslel?)
    Já radši světovou literaturu, z té české jsem vlastně skoro nic nečetla a ani nechci (dobrá, pár knih co musím přečíst mám vyhlídnutých, ale z 20.,21.st.)
    A jak dopadly přijímačky?

    OdpovědětVymazat
  5. Aailyyn - Díky, ten dodatek jsem tam napsala jenom kvůli tobě :-D

    Aates - Já taky nerada čtu básně, protože je nechápu.
    Jako český filmy a písničky se mi líbí, ale knížky nijak zvlášť, jenom z toho 20. a 21. století, jak říkáš.

    OdpovědětVymazat