Malý búú

Došla jsem k závěru, že jsem zralá na psychologa a taky psychiatra. Možná bychom s babičkou, která by to taky potřebovala, měly vyrazit na odbornou konzultaci.

Diagnostikovala jsem si methyfobii - strach z alkoholu. Nevím proč. Negativní zkušenosti z dětství rozhodně nemám. Měli jsme maturitní večírek, resp. třídenní rozlučkovou kalbu (ještě trvá). No a co se na takových akcích výhradně dělá? ... Fakt jsem se hrozně bála, že, jak nejsem vůbec zvyklá, se opiju do němoty, nebudu vědět o sobě a způsobím ještě větší ostudu než obvykle za střízliva. Ono taky není vůbec příjemné, když máte mladší zkušenější bratry, kteří do vás klidně zvládnou dvě hodiny v kuse, a to příliš nepřeháním, hustit, co všechno by se vám tak mohlo přihodit a že domů po svých rozhodně nemáte šanci dojít. Po třech dnech je to jasná věc, proto jsem se rozhodla, pominu-li skutečnost, že musím každý den brzy ráno roznášet noviny, zúčastnit se akce jenom první den, abych to fyzicky i psychicky přežila a taky, abych si naposledy nezkazila obrázek o svých spolužácích.

Zdroj:http://www.shopaservice.com/articles/wp-content/uploads/bachelorette-party.jpg

Nakonec to chvílemi nebylo tak špatné. Anglicky konverzující spolužák mi namíchal nějakej energeťák s vodkou. Nechtěl ale říct, co do toho všechno dal, vypila jsem skoro celý kelímek a naštěstí zatím žiju (:-D). Dále jsem měla mojito. Nejlepší :-) Pak jsem ještě ochutnala "malý búú" (Malibu) a nějakou kolu s rumem. Že bych se zbavila své fóbie? Neožrala jsem se z toho, žádná kocovina a do zámku u dveří jsem se klíčem taky trefila. Dokázala jsem si, že se tak ÚPLNĚ hned neopiju, jak jsem se hrozně bála :) Samozřejmě, že spolužáci ze mě chtěli mít ještě většího exota a snažili se mě ožrat, ale nepovedlo se :-P 

Oproti spolužákům jsem absolutní nula.

V souvislosti s naší rozlučkou jsem snad poprvé slyšela taťku vyslovit tabuizované slovo "sex". Oni se všichni hrozně báli, že mě někdo znásilní. Možná i oprávněně. Raději jsem večer plánovaně zdrhla. Já taková citlivka jsem nebrečela, vlastně, myslím, ani nikdo nebrečel, i když jsme se loučili s třídními, které se tam taky objevily. Aspoň mi nikdo nemohl vyčíst, že mám srdce z kamene jako tomu bylo poslední den na základce, kdy jsem se snažila držet co nejdéle a nakonec se zřejmě rozbulela kvůli tomuhle nařčení (:-D). 

Rozhodně musím zkonstatovat, že se z nás nakonec vyklubala lepší třída než ta na základce. Asi za to může věk. Možná se mi bude i chvíli stýskat :´-(

Mám Europass s vyznamenáním

Europas už taky nějaký ten pátek vlastním, takže zjevně úspěšně uzavírám jednu rubriku tohoto blogu.

Moje složka "europass", část mých růžových šatů a také moje růžové nehty.

Dnes se mi do vlastnictví už konečně dostala složka s názvem Europass plná všelijakých lejster jako maturitní vysvědčení, protokol o výsledcích společné části maturity, kopie od naší (ne)milé paní sekretářky aj. Odteď se můžu chlubit úplným středoškolským vzděláním s maturitou. Dokonce jsem překvapivě odmaturovala s vyznamenáním. Z češtiny jsem nakonec vybojovala jedničku, ze školní angličtiny taky, ze státní matematiky dvojku, ze základů společenských věd taktéž, co se týče nepovinných státních zkoušek - z vyšší úrovně matematiky jsem dostala trojku (60% - stejně jako při školní generálce v březnu), z vyšší úrovně společenskovědního základu dvojku. S procentuální úspěšností však příliš spokojená nejsem. V matice jsem si oproti generálce docela pohoršila. Ale aspoň, že mám percentil 100 z didaktického testu z češtiny (:-D), a to jsem se po napsání bála, abych to vůbec udělala. Stejně je to však jedno, hlavně že patříme mezi těch jednasedmdesát procent úspěšných :-) Na našem gymplu nikdo nepropadl, stejně jako na jiných gymplech, co jsem se tak dozvěděla. Dvacet procent neúspěšných (dalších 9% k maturitě nebylo připuštěno) se asi opravdu muselo rozprostřít výhradně mezi učební obory s maturitou. Četla jsem v novinách názor, že díky státním maturitám budou gymnázia praskat ve švech, aby měli studenti a jejich rodiče větší jistotu, že získají maturitu, protože tento typ škol nejvíce podněcuje žáky k rozvíjení schopností, které se třeba v češtině testují. 

Škola do mě investovala přesně 879 Kč. Ani nevím proč, jsem dostala poukázku na knížku v hodnotě 250 Kč, kterou si musím vybrat v místním knihkupectví. Abych začala přemýšlet, co by se mi tak líbilo :) Dále mně jako úspěšné maturantce byla věnována zdarma vstupenka do kina na film Lidice, abych se nepřestala kulturně vzdělávat a nezapomněla na důležitou historickou událost, od hejtmana našeho kraje, který jen tak mimochodem taky úspěšně absolvoval naše gymnázium. A do třetice všeho dobrého jsem ve své složce "europass" našla obálku s finanční odměnou za všechna vysvědčení s vyznamenáním během svého studia. Podle mého maturitního papíru jsem pracovala přesně 157 týdnů. Byla to fakt fuška.

Mamka mi zatím předala jeden z našich rodinných šperků (prsten). Až moje dcera odmaturuje, bude zase patřit jí. Silně zavazující. Mám slíbeny i hodinky a možná nějaký kratší výlet k moři. Třeba ty prázdniny zase nebudou tak špatné :-)

Abitur

Tak jo, nebudu vůbec originální, když vám popíšu, jak proběhla moje ústní část maturity, ale udělat to musím :)

Řeknu vám, že nejvíce jsem se maturity asi bála v pondělí při zahájení, kdy se mě zkoušení ještě netýkalo. Úplně, ale fakt úplně nejhorší to má člověk, který jde maturovat jako první ze všech v pondělí. Neví, do čeho jde, jak to má brát, prostě nic. Navíc je u jeho zkoušky přítomna skoro celá třída, aby s napětím zhlédla to drama. Všichni jsme seděli vystrašení a hltali každý pohyb, slovo zkoušené spolužačky, báli se, aby něco neřekla špatně, zahodili všechny antipatie a soucitně trpěli s ní. Pak přišel na řadu druhý spolužák, který vše zvládl bravurně. Tehdy ze mě spadl strach z nějaké maturity. "Vždyť je to jenom obyčejné zkoušení a víceméně taková formalitka," opakovala jsem si následující dva dny a opravdu mi to pomohlo, abych zůstala před i při maturitě relativně klidná.

Dnes nadešel můj velký den. Probudila jsem se někdy kolem půl páté a už jsem nemohla zabrat. V hlavě se mi mírně honila filozofie 19. a 20. století a já jsem s překvapením zjistila, že si i z těchto dvou snad nejtěžších otázek něco pamatuji. Ujasnila jsem si, že si chci vytáhnout globální problémy lidstva a Ostře sledované vlaky, Spalovače mrtvol, nebo Báječná léta pod psa. A s 1,5 hodinovým předstihem vyrazila směr škola.

Zdroj:http://t3.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcQMvVqg3KLDGbB6UIVNcVpqiu3hloEiAA7_80l20adXWlLO9dGmQQ

Jako první na mě čekala zkouška z češtiny. Jelikož hodně knížek z mého seznamu mám s něčím/někým spojeno, říkala jsem si, že moje vytažená otázka bude také něco symbolizovat. Vytáhla jsem si Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Je zajímavé, že mě na potítku chytla šílená bolest u srdce. Říkala jsem si, co se asi stane, až tam sebou seknu. Naštěstí v pohodě. Byla to jediná knížka, kterou jsem nepřečetla celou, nýbrž jen první díl. Samozřejmě se na mém pracovním listě objevil úryvek z nějakého jiného dílu a pan profesor se mě zeptal na mou znalost daného příběhu. O lajtnantovi Dubovi jsem slyšela poprvé. Už dříve jsem si říkala, jestlipak bych si neměla doplnit své švejkovské vzdělání? ... Dostala jsem 8 bodů z 9.

Další byly společenské vědy (zsv). Opět jsem neměla příliš šťastnou ruku a vylovila si otázku s názvem Politický systém. Minulý rok jsem se byla podívat na jediné maturitě ze zsv a ta holka si vytáhla stejnou otázku - náhoda. Vzpomínám si, že ani netušila, že následující víkend proběhnou volby, jak byla zavalena učením. Hmm, ani jsem tu otázku neměla pořádně zpracovanou, protože jsem nevěděla, co tam vlastně všechno patří. Popovídala jsem si s panem profesorem o politice, o kterou se až tak příliš nezajímám, tudíž mi některé "detaily" unikají. Pěkně mě podusili na většinovém a poměrovém politickém systému. Pletou se mi a nedokážu je zřejmě srozumitelně vysvětlit. Dostala jsem 2. Avšak chudák spolužačka, která si vytáhla tu tolik spílanou a nepochopitelnou filozofii 20. století, ale dala to.

Posledním dnešním předmětem byla angličtina. Na ni mi jaksi o svaťáku nezbyl čas, a to jsem měla na učení jenom tři předměty. Přiznávám, měli jsme ústní maturitu jednodušší než v minulých letech, protože si třeba nedokážu představit, že bych se měla učit do čtyř předmětů. A nechápu, proč si někdo dává školní matematiku a státní angličtinu zároveň (:-D). Jen včera večer jsem si za tři hodiny prošla všechny knowledge otázky, kromě global and environmental problems - ty nejtěžší, ale naivně jsem věřila, že je když tak nějak obkecám. Aspoň zde se na mě konečně usmálo štěstí a já jsem dostala Geography and Government of the Czech Republic (I školní maturitu máme rozdělenou podobně jako státní na introduction, describing pictures, statements, knowledge part, role play). Takže jsem jim tam podruhé zopakovala náš politický systém. Asi bych se měla stát politoložkou, co říkáte? A slíbila jsem jim, že se po maturitě naučím vařit (:-D). Ale úplně jsem koukala, jak v té angličtině valím, což bych si o sobě nikdy nemyslela, zvlášť když jsem se na ni skoro ani nepodívala. Jasná 1 :-)

Ústní mám za sebou, ale ještě mě jako všechny ostatní letošní maturanty čeká písemná část, takže necítím prakticky vůbec žádnou úlevu. Učení bohužel nekončí, následující týden se budu věnovat matice.

Děkuju všem, kteří na mě mysleli :-)

Btw. Konečně se můžu svobodně věnovat četbě knížek. Kupodivu mě během studia literatury zaujaly mnohé z předkládaných. Hodlám si některé z nich přečíst, např. Sophiina volba, Jméno růže, 1984, Lolita, něco od Kafky aj. Všimli jste si sloupce v menu, ne?

Pozdrav ze svaťáku

Abyste sem nechodili zbytečně, píšu vám krátký pozdrav ze svaťáku, který se už pomalu blíží ke svému závěru. Musíte přece vědět, jak se mám v tak zásadním týdnu mého života, ne? Nevytáhnu žádnou skvělou historku, se kterou bych vyhrála soutěž v pořadu pro ženy osamělé v pravé poledne doma. Vidíte, jak je ten pořad pro mě hrozně inspirativní (viz minulý článek), a to se na něj fakt vůbec nedívám. Nenarostly mi během týdne všechny zuby moudrosti, ani nepřijel kamarád a neuchýlili jsme se spolu na chatu, kde jsme si nevyměňovali informace, tudíž to nevypadá, že bych měla za devět měsíců chovat.

Zdroj:http://fc01.deviantart.net/fs27/i/2008/090/9/0/Summer__by_AnaKidd.jpg

Omezila jsem pobyt na počítači, ale zároveň se paradoxně stala více fixovanou na Facebook a email = kontakty se světem (:-D). Beze slov i písmen jsem se usmířila s jednou osobou. Zharmonizovala jsem se s přírodou. Venku je tak nádherně :-))) Většinu času trávím na zahradě, kde se učím a zároveň opaluji. Příjemně jsem se spálila. Včera se mi na zádech objevil takový zvláštní vypálený útvar, vůbec nevím od čeho. Že by něco symbolizoval? Nemůžu být přece ve svých nových šatech s výstřihem - pojistka, kdybych náhodou měla okno ;-) - o maturitě bílá jako stěna, že? Co by si o mně pan předseda, který se jmenuje stejně exoticky jako jeden bývalý brazilský fotbalista, pomyslel? 

Na učení se mi páří mravenci, lezou tady podivné housenky, ptákům je úplně jedno, kam z nich co padá a naschvál provokují našeho kocoura. Ke všemu teď probíhá nějaká slavnost ve venkovních prostorách blízké školy a hrají tu moje oblíbené písničky. 

Prostě se mám celkem dobře :-) Ale už by mohlo být po všem. Dospěla jsem do fáze, kdy je mi jedno za kolik odmaturuji, hlavně že se tak stane. I když asi bude hodně velkej trapas, jestli dopadnu poněkud hůře, co? Nebudu sem psát, že nestíhám, že už dál nemůžu, že nic neumím, že chci, aby tento příšernej týden skončil, abyste mi poslali maturitní otázky, které mi chybí ..., protože je všude takovýchto výkřiků plno a mě začínají unavovat. 

Ještě se vám musím s něčím pochlubit. Na oboru speciální pedagogika jsem se umístila na 766. místě, brali 97 lidí (:-D). Vykašlala jsem se totiž na přijímačky, protože jsem zjistila, že se tímto směrem prostě ubírat nechci a přihláška byla jenom úlet či rozmar.
Btw. Nevypila jsem ani jeden BigShock, Semtex, RedBull ..., žádné kafe, čaj, alkohol, cigareta apod. Jsem prostě čistá jako lilie a nehodlám na tom do maturity nic měnit ;-)

Za pět dní budu mít půlku za sebou. Mějte se :)

EDIT - Právě jsem se dozvěděla, že jsou již známá definitivní rozhodnutí o (ne)přijetí na Masarykovu univerzitu. Sice jsem to očekávala, ale nyní již mám potvrzeno, že jsem přijatá na pět oborů - Matematika - ekonomie, Sociologie, Mezinárodní vztahy - sociologie, Sociologie - veřejná politika a lidské zdroje, Sociologie - sociální práce. Ne že bych se chtěla chlubit, ale takovou důležitou věc sem přece musím napsat :-))) Ještě si vybrat, že? (:-D)  

Bahenní koupel

Jak dopadlo naše focení na tablo? Hmm, byl to fakt super zážitek. Myslím, že jsme si to nakonec všichni užili, i když zprvu někteří brblali ... Ale začneme od začátku. Nějaký blázen, ale myšleno v dobrém, dostal originální nápad. Zajdeme si za město, vlezeme tam do nikdy nevysychající kaluže v polích a poprosíme fotografa, ať nás vyfotí. Ve stanovenou hodinu a den jsme se všichni s nejrůznějšími nafukovacími doplňky (Objevila se i jedna společnice - nafukovací panna.), holínkami a v letním oblečení dostavili na ono místo. První odvážlivec z řad kluků se rozhodl prozkoumat terén. Jenže nikomu jaksi nedošlo, že to nebude jen tak. Máme tam (skoro) bažinu. První holínka byla málem pohlcena. Na tvářích některých z nás se objevil ztrápený výraz. "Tam nikdy nevlezu, to po mně přece nemůžete chtít!" Nakonec jsme však do toho bahýnka stejně všichni postupně vstoupili. Chytli jsme krásné téměř letní slunné počasí, takže si někteří (ne)dobrovolně udělali i takovou menší bahenní koupel. Holínek v bahně uvízlo více, dokonce i ty moje červené. Pak nám "nešikovným" nezbylo nic jiného, než se vyzout, vlézt do bahna bosýma nohama a gumáky obalené blátem vydolovat. Doufám, že to zemědělci příliš nepřeháněli s hnojením a hlavně, že se u nás nevyskytuje bilharzióza.

Jelikož se ta kaluž nachází u silnice a vedle ní vedoucí cyklostezky, neunikli jsme zrakům ostatních lidí, kteří nás se zájmem pozorovali. Starali jsme se o jejich zábavu. Najednou vidím, jak kolem jede auto místní televize. Ani ve snu by mě nenapadlo, že zastaví. Chlap vytáhl kameru a šlo se točit reportáž do měsíčních zpráv. (Zajímalo by mě, co na tu naši akci řekne majitel pozemku :-D) Jen pro ujištění, nikdo z nás "zprávaře" nevolal. A tak jsme se já a moje zablácené nohy staly hvězdami televizní obrazovky, jelikož jsem na minimálně třech záběrech. Vypadám a chovám se tam jak dement, ale já to vlastně ani jinak neumím. Fotky se povedly. Každá je tak trochu jiná, na každé se dá najít něco jedinečného, což některá tabla postrádají. Najali jsme si opravdu šikovného fotografa. Ani bych mu nezazlívala, kdyby nám hodil přirážku k ceně za extrémní podmínky. Musel cca 2 hodiny stát v bahně. Divím se, že se tam nepropadl až po krk i s foťákem (:-D).

Fotku najdete, když kliknete na "Další informace".

Pocit volnosti

Je to zajímavý, nepociťuji téměř žádný stres z maturity. Takhle jsem se naposledy cítila někdy v říjnu. Jak jste si mohli všimnout, dokonce se zde i častěji objevuje nějaký nový článek, mám chuť psát. Opět cítím svobodu. Ulevilo se mi, že se už nemusím účastnit žádných přijímaček a ve škole nám již pomalu uzavírají známky. Asi mám špatný přístup, že? Ne, že bych si nevypracovávala maturitní otázky (do češtiny už mi jich zbývá jenom pět :-P) a neopakovala si, jak po nás chtějí učitelé, ale říkám si, že o svaťáku bude taky hodně času. A za chvíli, až otevřou v knihovně, si jdu půjčit jednu zajímavou knížku, na kterou jsem narazila úplně náhodou a která mě velmi zaujala, při vymýšlení minulého článku. Konečně žádná povinná maturitní četba :-). Včerejší bouřka úplně navodila atmosféru léta, připadalo mi, že jsou velké letní prázdniny. Ale stejně ten rok tak strašně rychle utekl, že to ani není možný. A nic se nestalo.

Globalizace se projevuje všude. Státní maturita je jasným příkladem lokální globalizace. A náš češtinář jí už taky podlehl, což jsem si o něm teda nemyslela. Měli jsme naplánovanou školní slohovku. Myslela jsem si, že má trochu víc fantazie a rozhodně nám nezadá témata, která jsou vyvěšená na stránkách Cermatu u další cvičné státní maturity, a navíc nám je už stejně prozradili spolužáci z jiných tříd našeho ročníku. Udělal to. Úvahy o trendu dnešních mladých a jejich lásce bez papíru jsem se děsila předem. Nezbylo mi, než napsat vypravování o stromu roku. Je hrozně těžké něco během 45 minut vymyslet a hodit na papír, navíc aby se v tom dala najít expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofa. Psala jsem jak blázen a ani nevěděla o čem. Zápletka mě napadla až těsně před koncem. Tohle byla snad moje nejhorší slohovka (Na generálce bych na svou úvahu o Facebooku dostala trojku a zdála se mi napsaná celkem slušně.). Viděla jsem to při nejlepším na tu trojku ... Dal mi jedničku. Nechápu, vždyť jsem ani nenapsala pořádný závěr. Beztak se mu můj text dlouhej jak kráva nechtěl číst (:-D). 

Abyste se tak nenudili, možná vás pobavím svým "výborným" slohovkovým příběhem (zkráceno). Jako každý rok i letos jsem se rozhodla, že svým hlasem podpořím strom, který si podle mého názoru zaslouží honosit se titulem Strom roku. Vyjela jsem si všechny stromy osobně obhlédnout. Dorazila jsem na předměstí naší moravské metropole, kde to vypadalo velmi podobně jako u nás na vesnici. Do výšky se vypínal několiksetletý jírovec maďal. Pod ním seděly dvě zřejmě místní postarší dámy. Přistoupila jsem k nim blíže a ony se hned nabídly, že mi o něm něco řeknou. Posadila jsem se a poslouchala. Ten strom má prý zvláštní ochranitelskou moc. Už se mnohokrát stalo, že za bouřky se pod něj někdo v dobré víře schoval. I přesto, že do něj blesk uhodil, stromu, ani dotyčnému se nikdy nic nestalo. Náhle se v dáli ozval zvuk hromu. Dostala jsem příležitost zažít dobrodružství a prověřit pravdivost staré pověsti. Zůstala jsem sedět pod stromem ... Po chvíli se ozvala ohlušující rána. Tělem mi projela podivná bolest a pak si už jen vzpomínám, jak jsem se probudila na nemocničním pokoji.

Celkově se nejvíc bojím češtiny. Nedokážu si sebe představit, jak mluvím deset minut o dané knížce a úryvku + pět minut o neuměleckém textu., který jsme snad nikdy za ty čtyři roky nerozebírali (Zkusíme si to ve dvou hodinách tři týdny před maturitou). Je nad moje chápání, jak můžeme maturovat z něčeho, co jsme nikdy nedělali (Dobře, posledních pár měsíců něco nacvičujeme.) Celou dobu praktikujeme "středoevropský" (?) model, kdy probíráme literární historii a nakonec máme předvést výkon ala "angloamerický" (?) model, kdy budeme rozebírat jedno dílo. Myslím si, že pokud se státní maturita nezruší, stejně se časem seznam četby ustálí na 20 - 30 základních dílech. Nikdo nemůže zabránit, aby si nakonec všichni nevybrali stejné knížky prověřené a zpracované od kamarádů z minulých let. Nějaké literární vzdělání půjde do kopru.

Celkem se bojím, že mi bude k ničemu, že jsem měla vždycky vyznamenání, protože na maturitu vyznamenání nedostanu. A finanční odměna od školy bude v háji. Co se dá dělat, nějak to dopadne.

Na konec dvě videa. Škoda, že jich na Youtube moc není. 

Ich bin genial

arbeitsam (áʇıʌoɔɐɹd)

intelligent (íuʇuǝƃılǝʇuı)

sorgsam (áʌılčǝd)

tolerant (íuʇuɐɹǝloʇ) 

fleißig (áulıd)

leise (áɥɔıʇ)

klug (áɹʇʎɥɔ)

Hráli jsme v němčině psychologickou hru, která spočívala v tom, že jsme si všichni na záda nalepili papír a pak jsme si tam navzájem zapisovali povinně jednu kladnou vlastnost, nepovinně zápornou. Jaké mají o mně spolužáci mínění, si můžete přečíst výše. Nemám ani jednu špatnou vlastnost a nejvíc mě dostala moje genialita (:-D).

Po září 2010 bych nevěřila, že někdy něco podobného napíšu, ale je to tady. Naše třída je v pohodě. Sice se samozřejmě najdou čtyři výjimky, o kterých jsem se nedávno zmiňovala. Náš vztah už se asi nezmění, ale nic nemůže být ideální. Jen jsem konečně na vlastní kůži pochopila, proč se mi, ať cokoliv udělám, smějí a něco si šuškají. Někteří lidé prostě takto působí na ostatní. Taky znám jednoho člověka, nad kterým se vždy musím pousmát. Vzápětí si ale uvědomím, jak se chovám a jak by se asi musel cítit, kdyby se to dozvěděl ... Myslím, že mi spolužáci budou trochu chybět a jak se znám, nikdy s nimi již nebudu tak v kontaktu jako teď, když spolu trávíme minimálně šest hodin denně ve škole. Vyskytují se mezi nimi fajn lidi.
Sama se divím, co to tady melu. Často srovnávám ty čtyři roky na gymplu se čtyřmi posledními roky na základce. V šestce totiž promíchali áčko a béčko, možná kvůli vyrovnání počtu žáků (někteří odešli do primy), možná i z psychologického hlediska, abychom později netrpěli ponorkovou nemocí. Vzpomínám si, že jsem v devítce svých spolužáků už měla plné zuby. A vzhledem k tomu, že se vše v obou těchto obdobích s děsivou, až detailní přesností opakovalo, soudila jsem, že na konci čtvrťáku budu mít stejný pocit ... Avšak ještě není všem dnům konec, že?
Na zítřek máme třeba konečně naplánováno focení na tablo (Některým už třeba začal svaťák a my ještě ani nemáme tablo. Maturujeme však v tom nejzažším možném termínu v týdnu od 23.5.). Není vyloučeno, že se u toho pohádáme. Jako vždy musíme mít něco originálního. Spolužáci vymysleli, že si v holínkách vlezeme do naší celoročně se držící bahnivé louže za městem. Jsem zvědavá, jak to dopadne. Chtěla bych mít na tablu fotky třeba tématem podobné mému designu (Bohužel už nás jedni čtvťáci předběhli. Mají úplně dokonalé fotky. Jestli se fakt přihlásili do soutěže, mají podle mě reálnou šanci zvítězit. Ačkoliv jsem jiné soutěžící neviděla, jsou mí favoriti.). Mimochodem doufám, že se vám líbí. Vlastnoručně jsem jej vyrobila, žádná šablona. Viktoriánská éra. Akorát škoda, že tady nejde nastavit záhlaví na boku.

Ještě ani pořádně nevím, jak se vymódím. Je to důležité, protože se na moji fotku bude dívat celé město.

Brainwashing

Bloguje nějak podezřele mnoho letošních maturantů. Dělí se do dvou skupin. Jedni dění kolem maturity a přijímaček na vysokou školu (Je možné, že beru jako samozřejmost, že každý půjde po střední na vysokou?) řeší maximálně nejvíc, druzí se chovají jakoby nic. Maturita se blíží (z téhle fráze se již pomalu stalo klišé). Psát o ní však ani tak nechci.

Ještě, že jsem už ve čtvrťáku. Myslím, že kdybych teď byla v prváku, asi bych se vůbec nedokázala učit do určitých (skoro všech) předmětů. Momentálně se zaměřuji pouze na svoje maturitní (čeština - moc ne, angličtina, matika, zsv). Jen tak mimochodem, zjistila jsem, že jsem si před asi půlrokem myslela, že si všechny maturitní otázky přepíšu do počítače. Moje naivní představa se nerealizovala a teprve nedávno jsem našla jenom jakýsi náznak v několika dokumentech. Celkově jsem vsadila na tisíci lety lety ověřenou tradici ručního psaní na papír. 

Zpátky k tématu. Když jsem se třeba chtěla naučit ty čtyři stránky průmyslu ČR do zeměpisu na poslední geografickou písemku v mém životě (podle mě zeměpis není vůbec perspektivní obor), prostě jsem to na sto procent nezvládla, i přestože jsem nad tím strávila několik hodin svého drahocenného času. Podvědomý selektivní výběr mého mozku, nebo degenerace? Stejně dopadl dějepis před dvěma týdny. Ve středu jsem byla ze svých výkonů celkově zklamaná. Pokazila jsem i písemku z vývoje jazyků. Zdá se mi, že se na mně začíná projevovat to, o čem mluvil brácha. Po 18. roce života se člověku snižuje schopnost se učit, zapamatovat si množství informací atd. Super. Po hodině jsem se dozvěděla, že nejsem jediná skleslá z výsledku písemky. Vlastně, kdyby se ve škole hrálo na percentily, nedopadla bych zase tak špatně. 

Plynule navážu na pojem percentily. V sobotu jsem psala v pořadí již třetí NSZ od společnosti Scio. Jak jste si užili apríla? Já jsem jej kvůli přijímačkám strávila celý nad společenskými vědami. A ještě jsem stihla jít do školy, kde jsem se paralelně věnovala předmětu, který právě probíhal. Dá se to v pohodě a celkem kvalitně zvládnout. Jsem prostě žena (:-P). Žádný opravdu pořádný aprílový vtípek jsem nezažila. Dokonce i jindy vtipem hýřící spolužák se zmohl pouze na to, že nachytal naši matikářku, že nám v pondělí odpadá matika. Trapný. Nějak jsem na apríla ani neměla náladu. Dneska mě ale napadlo, jak jsem si z někoho mohla vystřelit, kdybych si na Facebooku změnila stav na zadaná.
Šprtala jsem se hlavně právo, které jsem v minulém testu pokazila úplně nejvíc, protože jsem o něm prakticky nic nevěděla. Já vím, stydím se, ale už jsem všechno dohnala. Klidně za mnou přijďte, až budete potřebovat vyložit nějaký zákon (:-D). Myslím, že studium práv by mě taky docela bavilo. Horší by pro mě bylo se tam dostat, udržet a hlavně později pracovat v oboru...

Tentokrát jsem měla z testů hodně špatný pocit. Zdály se mi těžké, avšak chápu, že je nastavena jistá hranice obtížnosti, aby na otázky neodpověděli úplně všichni správně nebo vůbec nikdo. Aniž bych znala svoje výsledky, už jsem se předem rozloučila s FSS a sociologií. Však matematika - ekonomie taky nemusí být úplně nejhorší. Již mi přišel dopis, že mi odpouští přijímačky, a tudíž mě de facto berou. Podívat se, kde přesně se Přírodovědecká fakulta nachází (ještě jsem tam nebyla), se mi ale nechtělo (:-D).

Kliknutím na obrázek získáte originální velikost.

Doma jsme s mamkou zdrbaly Scio za podpory letáku, který rozdávali před budovou, kde se NSZ konaly (viz obrázek, jen jsem vás ochudila o zdvižený prostředníček z něj, nebudu si přece takto špinit svůj blog). Zdá se mi příliš amatérský a ani po slohové stránce ne zcela v pořádku. Avšak je pravda, že jsem Sciu do chřtánu už vložila kolem 5700 Kč. Naštěstí mám dobrou maminku, která by mi, kdybych se na FSS nedostala, nenadávala, že to všechno byly zbytečně vyhozené peníze. Člověk podle jejích slov vyhodí v životě peníze za hromadu jiných zbytečností. A opravdu jich nemáme nazbyt.

V pondělí jsem si pořádně prostudovala zveřejněné správné odpovědi a nestačila zírat. Nemohla jsem tomu uvěřit. Moje teorie se potvrdila na mně samotné. Ááá! Dnes znám předběžné výsledky, které by se už příliš měnit neměly. Jsem šťastná, v obou testech dohromady jsem se zlepšila o 45 percentilových bodů. O něčem takovém se mi ani nesnilo :-))). Takže od nynějška mám o jednu starost méně. Ještě maturita a je to. Akorát víte, jakej mám teď pocit? Že ty testy byly příliš jednoduché a takový percentil jako já mají všichni, což naštěstí z principu není možné.

V sobotu byl divnej den. Po OSPčkách jsem stejně jako minule odkráčela na 2,5 hodiny do knihovny, abych se v příjemném a tichém prostředí doučila to, co jsem nestihla. Přijdu tam a vidím moji "milovanou" spolužačku D. Zděšeně se snažím najít si místo co nejdál od ní. Jenže o pár metrů dál sedí moje druhá "milovaná" spolužačka S. (celkově jsou "milované" jenom 4 z 20 :-D). To ne! Pár sekund racionálně zauvažuji, co tady můžou dělat. Pořádně si je prohlédnu a s úlevou zjišťuji, že to nejsou ony. Ale mají úplně stejné oblečení, postavu i podobný obličej. Pak na odpolední zkoušce ze ZSV sedím v lavici a náhle mě upoutá holka sedící v první lavici. Vždyť to je moje spolužačka K., akorát si vyžehlila vlasy! Přece mi říkala, že si přihlášku na psychologii nakonec nedávala, i když to byl její sen už od základky ... Nebyla to ona. Korunu všemu nasadila administrátorka zkoušky, která z určitého úhlu velmi připomínala Lady Vanilku.
  
Můj mozek už prostě není co býval, anebo potřebuji změnit učební systém ala vysoká škola.  

Co dokáže způsobit jeden špatný učitel

Proč jsem byla tak blbá? Kdybych se opravdu tak moc chtěla dostat na sociologii, asi bych pro to udělala víc, že? 

Mohla jsem si jako volitelné předměty vybrat právní seminář, ekonomický seminář, psychologii či dějepisný seminář. Já jsem si místo vyjmenovaných raději minulý rok vybrala literární seminář. Když můj počin vezmeme z pozice studenta - lenocha, udělala jsem snad nejlépe, jak jsem mohla. V literárním semináři prakticky nic neděláme, nemusím se do něj učit, a tudíž mám o jeden předmět méně než ostatní, kteří do něj nechodí. Abych paní profesorce tedy úplně nekřivdila, museli jsme v minulém pololetí vypracovat seminárku, kterou jsem na poslední chvíli odflákla. Až po několika měsících jsem se dozvěděla, že námět Lakomce původem od antického dramatika Plauta a jeho Komedie o hrnci využil i Shakespeare v Kupci benátském nebo třeba bratři Čapkové v dramatu Ze života hmyzu, což jsem vůbec netušila. Závěr Komedie o hrnci jsem si taky domyslela, protože se v různých zdrojích lišil, snad jsem se trefila (:-D). Toto pololetí se máme všichni povinně zúčastnit nějaké literární soutěže, což taky bude mazec, ale jinak pohoda v tomto předmětu.

Od předmětu psychologie jsem se taky raději držela dál, protože různé psychologické hry úplně "miluju".

Zdroj:http://nd.spacegrant.org/uploads/images/teachers.jpg

Právo nezvládám, jak ukázaly výsledky NSZ ze ZSV, v moderních dějinách plavu, protože místo dějepisu maturuju z matiky (popravdě si nedovedu představit, že bych maturitu z dějepisu zvládla), o ekonomii vím houby, s filozofií jsem na štíru ... A kdo za to může? Samozřejmě, že já. Mám se více, lépe, efektivněji učit. Ale nejsem v tom sama. Částečně nese vinu taky škola. Kdybych si však měla znovu vybrat střední školu, své rozhodnutí bych nezměnila. Gympl mám pár set metrů od domu a chtěla bych mít všeobecné vzdělání. Rozhodně naše výběrová škola patří k těm lepším, avšak všechno má své mouchy. Za ty necelé čtyři roky, co jsem tam strávila, jsem zažila několik vyloženě špatných učitelů, kteří nenaučili vůbec nic. Naštěstí by se dali spočítat na prstech jedné ruky (4) a po nějakém čase byli propuštěni. Jenže jejich "řádění" se na našich znalostech přece jenom odrazilo, i když jsme si tehdy libovali, že nemusíme nic dělat. Nejhůře jsme dopadli v zsv, protože pan profesor z těch čtyř zmíněných strávil na naší škole nejdelší dobu (minimálně první tři roky mého studia). Těžko se to všechno poslední rok dohání. Na druhou stranu jsem fakt strašně vděčná panu řediteli, že jsme letos dostali toho nejlepšího, nejvzdělanějšího, vědomostmi nejnabitějšího humanitně zaměřeného profesora na škole. Kdybychom jej měli hned od prváku na zsv, teď bychom určitě všichni excelovali na Scio testech devadesátkovými percentily. Ale takhle?

Vždycky, když někdo na nějakém blogu píše, jaká je to zase otrava, že se musí učit do práva nebo ekonomie, říkám si - šťastní to lidé a neváží si toho. Alespoň je hrozící písemka donutí se tyhle věci naučit a mají plno podkladů. Co mám já? Nějaká střední odborná ekonomická škola, cestovního ruchu apod. je na tom asi lépe v přípravě třeba na ty NSZ ZSV než my gympláci ...

A to se mi ještě před pár měsíci honily v hlavě myšlenky, že se možná na tu sociologii vykašlu, protože se na ni dostane každej blbec.

Btw. Jednou se mě taťka zeptal, jaký je rozdíl mezi čtyřletým a víceletým gymplem. Zamyslela jsem se a kromě dvojnásobné délky pobytu stráveného v jedné škole a ještě k tomu v jedné třídě se stále stejnými lidmi, mě nic nenapadlo. Jo, možná jsou považováni za ty "lepší, zkušenější ...", ale objektivně? Proč jsem vlastně po páté třídě neodešla na gymnázium? Asi bych na to měla. Já jsem však přijímačky ani nezkusila. Myslím, že jsem se bála té ostudy, kdybych se náhodou nedostala. Mamka v tom zase viděla ukradené dětství plné šprtání. Avšak myslím, že tak horké by to zase nebylo. Stejně jsem však udělala dobře, že jsem šla až po deváté třídě. Čtyři roky strávené s jedním kolektivem jsou pro mě z psychického hlediska tak akorát. Pátý rok bych už asi nezvládla. A stejně se už mezi námi projevuje ponorková nemoc. Nechci vidět, až budu někde v práci se stejnými lidmi dvacet let. 

Chudák Orten

Dvakrát chudák Jiří Orten.

To se tak jednou učím na písemku z literatury českou meziválečnou poezii. Do hlavy mi ty názvy básnických sbírek jednotlivých autorů nelezou. Nadávám, proč se tohle jako musím učit, když maturita stejně bude o něčem jiném. A poezie mi (bohužel) nic neříká. Sláva! Konečně se dostávám k poslednímu autorovi. Je jím Jiří Orten. Unaveně si v duchu myslím, kdovíjak dlouhý a nudný život zase měl ... Byl židovského původu, vlastním jménem Jiří Ohrnestein. Roku 1941 jej srazila vojenská sanitka a zemřel. A konec. Jak se mi ulevilo. Kdybych se neučila na přeskáčku, mohla jsem už mít klid (:-D).

Nakonec jsem se rozhodla, že je tohle téma na mě příliš těžké, takže se raději místo sezení v lavici a vypisování Nezvalových či Ortenových děl (Čítanka jaro, Elegie, Jeremiášův pláč) při písemce budu věnovati přípravě na dnešní přijímačky, které již proběhly, ale možná se o nich zmíním až někdy příště. Jenže ti spolužáci mě přechytračili! Písemku odložili na druhý den, tudíž jsem se jí stejně nevyhnula. Ale na to, že jsem nevěděla, že se píše, jsem tu poezii, myslím, docela zvládla. Aspoň už mám pokoj.  

Zdroj: http://www.okh.cz/content/images/jiri-orten.jpg 

Všeobecně nemám českou literaturu či historickou podobu českého jazyka příliš v lásce. Čeština byl v minulosti příšernej jazyk. Hehe. Za sto let si někdy přečte tento článek a bude si myslet to samé o dnešní češtině. Dobře, za sto let už tyhle články nebudou dostupné. Diftongizace, monoftongizace. 

Hláška z hodiny "bohemistiky" :"Ze slova dievka vzniklo slovo ...""Děvka." A počeštění slova student  je taky více než zajímavé - knihovtipník. Víc si nepamatuju. Na druhou stranu si ale myslím, že ani minulost jiných jazyků nebude dnešnímu člověku příliš líbivá, čeština v tom určitě není sama.

V české literatuře se na můj vkus objevuje příliš mnoho poezie, samej Hálek, Březina, Machar, Gellner (ten se aspoň ztratil na frontě a už ho nikdo nikdy nespatřil - taky vzrušující konec života), Wolker, Zahradníček, Halas ... Z českých knih 19. století se mi líbila akorát Babička (bez komentáře, děkuji :) Četla jsem vůbec jinou knihu z tohoto období? 

Přihlášky v nákupním košíku

Je načase se vám taky pochlubit se svou volbou, jednak vysokých škol, jednak maturitních předmětů.

Vypadá to, že jsem všestranně nadaná. Haha. Dělám všechno, ale nic pořádně, jak už to bývá. Vybrala jsem si kombinaci maturitních předmětů, které leží na protipólech, jak mi řekla udivená spolužačka. Čeština, matika - státně, angličtina, zsv - školně. Nepovinně jsem si ještě dala vyšší úroveň matematiky a taktéž vyšší úroveň společenskovědního základu. Proč? Já ani nevím, asi jen tak z hecu, protože na žádný můj obor mi to přijetí bez přijímaček nezajistí. Dokonce se pilně připravuji, chodím na doučování na vyšší matiku, které naše matikářka pořádá. Počítáme tam příklady z takové jedné speciální knížky. Vždycky mám pocit, že se na to vykašlu, protože vyšší úroveň nemám šanci dát. Některé příklady jsou tak těžké a dlouhé ... Pak se však zase uklidňuju, že když už budu po celé té maturitě na začátku června unavená, nemusím na ty nepovinné předměty ani jít a nic se nestane. A říkám si, že vyšší úroveň přece nemůže být tak těžká, když na základní si skoro stačí procvičovat příklady z Bělouna (z té knížky jsem se učila na přijímačky na gympl v deváté třídě), jak jsem se dočetla v novinách. Degradace. Základní matika je pod úroveň gympláků, musím zkusit udělat i vyšší, jinak bych se ještě musela stydět. I když se prý na nějakou úroveň už dávno nehraje, jak mi sdělila jiná spolužačka.

Nyní provedeme klasifikaci (mých) vysokoškolských přihlášek. Minimálně jednu tam, kam chci, dále záchrana, úlet a (opět) jen tak z hecu. 

1) Sociologie (Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita Brno) - chci

2) Sociologie - Veřejná politika a lidské zdroje (FSS, MU) - chci

3) Sociologie - Sociální práce (FSS, MU) - při nejhorším taky chci 

4) Sociologie - Mezinárodní vztahy (FSS, MU) - jen tak z hecu, ale kdybych se dostala bylo by to skvělé :)

5) Speciální pedagogika (Pedagogická fakulta, MU Brno) - úlet - Teorie by nemusela být tak špatná, v praxi si mě nikdo, kdo mě zná osobně, nedokáže představit, takže se raději o tomhle úletu ani nezmiňuji. Uvidím, zda se vůbec dostavím na přijímačky. Čtyři stovky v háji, ale v té chvíli mi připadalo, že kdybych si sem nedala přihlášku, hrozně bych si to vyčítala.

6) Matematika - ekonomie (Přírodovědecká fakulta, MU Brno) - záchrana - Vlastně jsem si na nějakou matiku přihlášku podat musela, jinak bych se moc styděla, že chodím na to doučování na vyšší úroveň matiky a přitom chci jít na sociologii, kde jí příliš nepotřebuji. Matematika mě baví. Kdyby mi nakonec zbyl tento obor, svět by se nezhroutil. Ale těch ekonomů je fakt nehorázně moc. Vždyť skoro každá holka, která nejde na gympl, má většinou namířeno na nějakou obchodní akademii ...

Co někoho bere na tělocvikářství?

Přemýšlím, přemýšlím, jakou má člověk motivaci stát se učitelem tělocviku? Nic mě nenapadá. Dobře, je to práce (jako každá jiná), dostává se za ni plat. A jinak? Nevím, jak je tělocvik praktikován na jiných školách, ale u nás, by se dalo říct, že tam prakticky nic neděláme, což teda jako většině studentům celkem vyhovuje (:-D). Ne, hrajeme volejbal.

Chtíč stát se učitelem takové matematiky, češtiny, fyziky, zeměpisu apod. bych ještě pochopila. Člověk může sázet pětky jedna báseň. No ne, když jsem se někdy ve třetí třídě chtěla stát učitelkou, tak rozhodně ne kvůli učení, ale jedině kvůli známkování (:-D). V tělocviku se sice pětky podle výkonnostních tabulek taky rozdávají velice snadno, ale stejně se na ně nikdy nehledí a ještě jsem nikdy neslyšela o žákovi, který by propadl z tělesné výchovy. Nemá to cenu. Pokud někdo neumí rychle běhat, těžko se tomu naučí ve dvou hodinách týdně.

Zdroj: http://www.dascot.org/depression/treatment/images/footballers_test.jpg

Všechny jsme nemocné, nikdo nemůže cvičit. Ale fakt, že jo. I když já asi kašlu a smrkám ze všech nejvíc (:-D). Tak se stalo, že v minulém tělocviku cvičilo jen 10% ze všech holek ve třídě. Samozřejmě paní profesorka byla velice nadšená. Příště prý musíme mít potvrzení od lékaře. Haha. Tomuhle se směju. Kdybychom všechny nakráčely do ordinace, jedna vedle druhé bychom (pro jistotu) dostaly naordinováno minimálně týden ležení doma v posteli, těžší případy možná i antibiotika. Známe naše zdravotnictví. To by pak ve třídě zůstalo jen těch 10% holek (a nějací kluci). Takže o co jde?  

Týden pracovitého člověka je sedm dní, týden lenocha sedmkrát zítra.

Nikdy nekončící učení. Začínám nabývat dojmu, že úplně stejně se budu cítit na vysoké při (nejen) zkouškovém. Mohla bych se učit 24 hodin a pořád by bylo co, pořád bych ještě nebyla hotová. Je to mírně deprimující. A v tomto vidím rozdíl oproti třeťáku. Teď se taky učím s myšlenkou, že se do většiny předmětů nestačí jen něco naučit a pak je jedno, jestli to v hlavě zůstane nebo ne. Potřebuju si naučené v hlavě uchovat minimálně do maturity.

Zdroj: http://www.evropa2.cz/img/content/blog/terezal/studying.jpg

Nesnáším víkendy, paradoxně. Proč bych je měla mít ráda, když celou neděli sedím nad předměty, které mám v pondělí? Pondělí je zlo. Ani nelze některé nematuritní předměty vypustit, protože mám skoro všechny maturitní (angličtina, anglická konverzace, matematický seminář, literatura ...). Ale jsem na tom asi ještě skoro nejlépe. Maturitní kombinace jako biologie - chemie, zsv - dějepis či zsv - zeměpis, popř. biologie budou podstatně náročnější.
Navíc se musím připravovat na NSZ, hlavně ze ZSV, OSP jsem se věnovala před pár měsíci, to musí stačit, teď nestíhám. Sice jsem tříletý společenskovědní skluz (Profesor na zsv z minulých tří let nás opravdu nenaučil vůbec nic.) začala dohánět už na začátku prosince, stejně jsem se ještě příliš nedostala k moderním dějinám a filozofii. Na oba předměty máme stejného profesora, který je zaprvé hrozně pomalý a zadruhé všechno rozvádí příliš dopodrobna a v širší rovině. V dějepise se teprve teď pomalu dostáváme k první světové válce. 20. století, které potřebuji ovládat nejvíce, prý jen tak rychle proletíme. Super. Stejně do 5.3. (nejbližší termín NSZ) nestihneme nic moc probrat, takže se musím spolehnout na své samostudium. Abych však nechodila spát (Ale normálně jsem zjistila, že stejně dříve než o půl jedenácté neusnu.). A konečně jsem už pochopila zálibu lidí chlubit se pouze svými výbornými percentily z přijímaček na různých fórech. Člověk při pročítání nabývá dojmu, že je snad úplně nejhloupější (:-D). Cvičně jsem si dělala únorový pirátsky stažený test ze zsv a dosáhla jsem pro mě úplně neuvěřitelného a zřejmě již neopakovatelného percentilu 87,7. Škoda, že to nebylo naostro. U těchto testů hrozně záleží na štěstí a otázkách.   

Opět jsem chytla svou podivnou chorobu. První příznaky se projeví v pátek ráno či dopoledne, takže škola se musí téměř v horečkách (někdy doprovázeno i pocitem na zvracení) přetrpět. Může se přidat i ukrutný kašel, i když včera bylo všechno ještě ok. Člověk se sotva doplazí do postele. Bolí ho celé tělo. Druhý den se probudí a ejhle zdravá jako rybička. Akorát ten kašel nepřešel. V neděli se ještě přidá příšerná rýma, ale jinak celkem v pořádku. To jsem já. 

Musím zúročit svoji "chytrost"

Tímto týdnem jsem vstoupila do svého (doufám) posledního středoškolského pololetí. Samozřejmě jsem jako každý jiný dostala ten papír, který nemá žádnou vypovídající hodnotu = vysvědčení. Mám druhé nejhorší vysvědčení ve své historii - dvě dvojky, takže si obrázek o mně udělejte sami (:-D). Tentokráte z dějepisu a matematického semináře. Ještě jsem měla dostat dvojku z češtiny, ale protože jsem odevzdala čtenářský deník, asi mi známku o stupeň zlepšil. Já jsem to ale udělala hlavně kvůli tomu, aby mi zkontroloval rozbor knížek k maturitě. To však zřejmě nestihl. Máme tedy v naší rodině dva nejlepší žáky, brácha se svou jedinou čtverkou na vysvědčení taktéž dostal titul nejlepšího žáka třídy.

Řekla jsem si, že když jsem podle vysvědčení tak "chytrá", měla bych to také pořádně zúročit, že? Jako "záchranný" obor na přihlášku na vysokou školu jsem si vybrala matematiku - ekonomii. Uchazeč si může vybrat čtyři ze seznamu nabízených tzv. profilové předměty a pokud mu z nich za celé čtyři roky studia vyjde průměr do 1,5, může si podat žádost o přijetí bez přijímaček. Tak to tedy udělám. Hádejte, jaký mám průměrný prospěch z matematiky, biologie, chemie a fyziky? (:-D) Doufám, že si tady uveřejněním nepřivodím větší konkurenci uchazečů o tento obor.
Někdo říká, že by ve svém životě nic nevrátil a neudělal jinak. Já asi jo, ale možná jen tak na zkoušku, abych zjistila, jakým směrem by se můj život ubíral. Co by se stalo, kdybych si místo role premiantky zvolila roli obyčejné průměrné žačky? 

Dnes je čtvrtek, zejtra pátek ... a máme pololetní prázdniny. Docela to oceňuji, i když si za jeden den příliš neodpočinu. Po dnešku, ale vlastně po každém čtvrtku ten oddech už fakt potřebuju. Cítím se poněkud společensky unavena. Avšak ne tak, jak si myslíte. Trčet devět hodin ve škole, nepočítám-li půlhodinovou pauzu na oběd, není nic moc. Neznavuje mě ani tak ranní vstávání na nultou hodinu, čtyři hodiny s profesorem, kterého jsem ještě před dvěma roky úplně nesnášela za jeho styl výuky - přijdu, sednu, mluvím, odejdu, ani odchod ze školní budovy kolem 15:20, spíše ti spolužáci, pořád stejní lidé, anebo prostě jen lidé. Však je taky poslední hodinu, v těláku, vidět, jak si už vzájemně lezeme na nervy. Jsem typický introvert.

Zdroj: http://www.andreas-praefcke.de/carthalia/europe/images/cz_praha_narodni_04.jpg

Dnes přišel spolužák se záludnou otázkou. "Kdo je tady nejchytřejší? ... Bareto?" Samozřejmě se hned objevily úšklebky určitých osob, že já tak určitě ... "Kdo namaloval oponu Národního divadla?" A teď se předveď. Přece jsem nemohla být vystavena potupě, že to nevím. Vytanulo mi na mysl jméno Hynais. Nakonec se stejně šel ještě ujistit za panem profesorem. A ejhle, opravdu nejsem tak blbá! 

Den strávený na FSS

Už od listopadu jsem měla ve svém mobilním kalendáři napsáno, že dnes se na Univerzitě v Olomouci koná den otevřených dveří, abych náhodou nezapomněla na tak důležitou věc. V listopadu totiž již proběhl první termín otevřených dveří, tehdy byla sobota. Já jsem si však chtěla alespoň jeden víkendový den odpočinout od cestování, tak jsem to nechala na leden. Chtěla jsem se jet podívat na Filozofickou fakultu, konkrétně na dvouobor Sociologie - andragogika (vzdělávání dospělých apod.). Nakonec jsem však svůj plán na poslední chvíli změnila, protože úplně nejblíž to není (ale o něco blíže než Pardubice), šance na přijetí jsou velmi malé, ale hlavně (dalo by se říct) moje vysněná Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity ve stejný den taktéž otevírala svoje dveře. Sice jsem ji již na podzim (a ne poprvé) navštívila v rámci nějakého partnerství MU a našeho gymplu, ale to bylo jenom takové velmi povrchové a prakticky nám nesdělili nic nového. Svou celofakultní prezentaci pěkně odflákli. No jo, i kdyby nedělali žádnou, stejně budou mít narváno. Celkem jsem na FSS absolvovala pět přednášek o pěti různých studijních oborech. Každá měla trvat hodinu.

Své putování jsem začala na katedře Veřejné politiky a lidských zdrojů. Tato velmi mladá katedra ještě donedávna patřila pod Sociální politiku a sociální práce. Vzhledem k odlišnosti se vydělila. Uplatnění se dá získat hlavně ve státní správě, na úřadech práce, PR apod., což není zase tak úplně špatné. Prezentace trvala asi půl hodiny. Říkala jsem si, že pokud budu muset po každé přednášce půlhodinu čekat na další, je to o ničem. Naštěstí se moje obavy nenaplnily a já jsem prakticky ani neměla čas si odskočit na záchod (:-D).

Jako druhou jsem navštívila prezentaci katedry Sociologie. Opravdu zajímaví lidé tam přednášejí. Bylo poznat, že sem patří i genderová studia, protože přednášející nikdy nezapomněl dodat ženský tvar slova, i když se běžně používá jenom mužský (např. naši studenti a naše studentky). Svůj výklad zahájil slovy něco v tom smyslu jako "vítejte na oboru, který je nejlepší ze všech oborů, je jím sociologie". Pracovních míst s názvem sociolog asi příliš není, ale člověk se může uplatnit v široké škály různých odvětví - věda a výzkum, státní správa, průzkumy veřejného mínění, PR, sociální práce, marketing apod. A vlastně u moci by měli být jenom sociologové, kteří dobře znají společnost a ví, co je pro ni nejlepší. Nejoblíbenější předmět je prý Sociologie čarodějnictví od "Stříti" (takto jej jmenoval přednášející, sympaťák :-) - profesora Jaroslava Stříteckého.

Ihned na tuto přednášku navazovalo představení katedry Mezinárodních vztahů. Pánové za přednášejícím pultem mluvili jako opravdoví politikové. Potřebovali si získat naše sympatie, poněvadž podle jejich slov, kdo se dostane na Mezinárodní vztahy, dostane se všude, kam si podal přihlášky, tudíž se musí rozhodnout kam dál. Musela jsem odejít dříve, abych stihla další navazující prezentaci katedry Sociální práce. Přednášející byl takový trošku introvert, ale když se rozmluvil, stálo to zato. Hodinový limit mu ani nestačil. V rámci studia je nezbytné  vykonat 468 hodin praxe (za 3 roky, myslím). Pracuje se s všelijakými rizikovými skupinami - bezdomovci, Romové, lidé s různými psychózami, schizofrenií apod., problémové rodiny, drogově závislí, lidé s poruchami příjmu potravy, se sebevražednými sklony atd. Lektor z přípravného kurzu nás před tímto oborem varoval, ale mě to prostě láká. Asi si nedokážu představit, co zatím všechno je. Obor Sociální práce se podobá psychologii, akorát je více zaměřen na praxi, avšak teorie se tu také objevuje, stejně jako na jakémkoliv jiném oboru MU. Zřejmě se sem ale budou snažit dostat absolventi různých středních škol sociálně-správních apod. Aby se má studia mohla ubírat tímto směrem, ani jsem se nemusela dřít na gymplu, že? Aspoň mám víc všeobecných znalostí. V tomto ohledu bych svou minulost neměnila.

Jako poslední jsem jen jako vzdálený pozorovatel navštívila přednášku o nejžádanějším oboru, Psychologii. Abych pravdu řekla, nechápu, co na tom kdo vidí. Jestliže mi nedávno blesklo v hlavě, že bych si na tento obor jen tak z hecu mohla taky hodit přihlášku, nyní jsem to zavrhla. Zbytečných 250 Kč. Bez šance. Prezentace byla přesně podle mých očekávání odbytá a krátká. Proč by se snažili, když mají tak obrovský převis zájemců? Logické.

Do všech přihlášek, které si na FSS podám, nějakým způsobem zahrnu sociologii, kterou různě nakombinuju do douoboru s obory, jejichž prezentace jsem dnes navštívila a zaujaly mě. Ale už bych si ty přihlášky opravdu měla podat, nebo se nakonec ještě já, která se bojí krve, rozhodnu pro medicínu (:-D).

Nikdy neříkej nikdy

Zaprvé, asi jsem si našla oblibu v opisování z taháku. Netušila bych nikdy, že tohle někdy řeknu či napíšu. Jenom v tom dějepise samozřejmě. Měli jsme psát písemku, ale rozhodli jsme se, že se pana profesora ještě jednou pokusíme přesvědčit o její zbytečnosti. Zhruba pět minut jsme se s ním dohadovali a nakonec jsme ji stejně psali. Učila jsem se na ni, ale zřejmě ze solidarity k ostatním se mi téměř vše vykouřilo z hlavy. Anebo to bude prostě tím, že jsem si za ty čtyři roky na gymplu k tomuto předmětu vybudovala určitou averzi. A to byl prosím dějepis na základce můj oblíbený předmět. Nejvíce záleží na vyučujícím a jeho metodě výuky. Jako obvykle měli všichni taháky. Už se jim ani nedivím. S tahákem nebo bez, stejně máš po písemce v hlavě dějinoprázdno a znáš jenom to, co jsi znal už předtím. Někdy mám pocit, že ačkoliv se učíme o některých věcech hodně dopodrobna, stejně v hlavě zůstane jen to, co jsem znala už dříve, nejen ve zmíněném dějepise. Hodná T. mi půjčila tahák, a tak jsem tedy zase po několika letech opisovala z taháku psaném na počítači (:-D). Tentokráte se pan profesor ani jednou nezvedl ze židle, aby zkontroloval, jaká je situace ve třídě, zda někdo neopisuje apod. Skoro celou dobu se díval buďto z okna, nebo si prohlížel časopis ... Dobrou známku nečekám, tak skvělá v opisování ještě nejsem, ale v tomto předmětu je mi to úplně jedno. Avšak lituju a zároveň obdivuju maturanty z dějepisu.

Zadruhé, po icq rozhovoru s Aai jsem si zase překopala seznam vysokých škol, kam bych si chtěla dát přihlášku. Pokolikáté už? Pardubickou ekonomku si prý jako "záchranu" dávat nemám. Podle percentilu, který již znám z prosincových OSP, bych se tam mohla dostat. Jenže ... ekonomové si vydělávají hodně peněz, ale mě by studium a práce v této oblasti vůbec nebavila. Navíc konkrétně na této škole je největším strašákem, co jsem se tak různě na internetu dočetla, matika, která má prý úroveň mat-fyz a většina studentů na ní vyletí. Dalším ALE je, že kvůli tomu, abych šla na ekonomku, jsem vůbec nemusela navštěvovat gymnázium, mnohem lepší by byla nějaká obchodní akademie apod.

Aai mi navrhla, abych si jako "záchranný" obor podala přihlášku na pajdák. Já a učitelka? Z této touhy jsem vyrostla někdy ve třetí třídě. Jenže zase tak úplně nejhorší nápad to přece jen není, nemusela bych přímo učit. Bavila by mě speciální pedagogika. Zjistila jsem to při psaní seminárky na téma Aspergerův syndrom, o kterém se rozepíšu později, až budu mít více času. I když ani kvůli tomuto oboru jsem nemusela chodit na gympl, přihlášku si tam zřejmě podávat budu. Nikdy ale neříkej nikdy, že? Rozhodla jsem se v pátek kolem třiadvacáté hodiny. Shodou okolností hned v sobotu se na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity konal Den otevřených dveří. Takže jsem opět neměla sobotu volnou, jak jsem se těšila.

Normálně jsem onu budovu fakulty našla sama bez jakékoliv mapy nebo pomoci náhodného kolemjdoucího. Jsem to ale šikovná? Neříkám, jak dlouho mi to trvalo (:-D). Nejprve jsem zavítala na přednášku o oboru Sociální pedagogika. Ten mě nějak úchvatně nezaujal. Ve školní družině pracovat nechci. Na druhé budově jsem se zúčastnila prezentace oboru Speciální pedagogika. Není to špatné ... pracovat s postiženými. Akorát už mezi zájemci o studium byli někteří trošku se odlišující - na vozíčku, jedna holka měla hodně vypadaných vlasů na hlavě apod. Nevím, nevím. Škoda, že neexistuje dvouobor Sociologie - Speciální pedagogika. To by bylo ideální.

Zase se moje plány změnily. A to jsem ještě ve čtvrtek tvrdila, že TSP dělat nebudu. Najednou je zase všechno jinak. Uvidíme, kam se posunu třeba za týden. 

Jinak, babička chce, abych šla po gymplu do práce. A uvažovala jsem nad všemi devíti fakultami MU. Ne, že bych tam chtěla jít, ale pro koho jsou primárně určeny. Poměr je 4:5. Na čtyři fakulty je lepší jít ze specializované odborné střední školy - ekonomicko-správní, pedagogická, informačních technologií a sportovních studií. Na zbylých pět se člověk zřejmě nejsnáze dostane a udrží z gymnázia - právnická, lékařská, sociálních studií, filozofická a přírodovědecká. Vzhledem však k typu přijímací zkoušky, v případě MU většinou "testy inteligence" TSP, ani na absolvované střední škole nezáleží, protože ta na takové věci příliš nepřipraví, ať je jakákoliv.