Rozptýlení ve zkouškovém

Nesnáším Facebook! A netvrďte mi, že on za nic nemůže a že za vším stojí jeho uživatelé. To je jenom slovíčkaření, neberu. Kdyby neexistoval, tak ho nemám zapnutý celý den a co každou chvíli jej neaktualizuji. S velkou pravděpodobností bych ale asi visela na něčem jiném, takže za tu příšernou prokrastinaci v mém případě může vlastně internet jako celek. Zatím místo učení a práce do školy neuklízím, jak se všeobecně říká, ale surfuju po internetu nebo sleduju další díly HIMYM. Nejhorší je, že jsem pak na sebe hrozně naštvaná, ale jak se zlozvyku dělání věcí na poslední chvíli zbavit? Na gymplu jsem takové problémy vůbec nemívala. I když na druhou stranu rozhodně nebudu jediná, zaspamovaná hlavní stránka od lidí, kteří právě teď mají zkouškové období, mě taky začíná rozčilovat (:-D).

Úplně nejhorší je, když mám psát nějakou esej na počítači. Abych něco udělala, musím se občas odpojit od internetu, nebo v extrémním případě vypnout celou wi-fi síť, taková závislačka jsem. A ještě nemám vůbec pevnou vůli, což je v mé situaci mnohem tristnější než u ostatních. Paradoxně se však musím pochválit. Esej týkající se primární socializace v rozsahu tisíc slov jsem celou zvládla za asistence otevřeného Facebooku napsat za včerejšek i s uvedením a sociologickou interpretací příkladu kauzy tzv. vlčích dětí z Prahy. Byla fuška vyznat se v milionu článků, jenž byly o této kauze napsány, když každý tvrdí něco jiného. Co je relevantní, kdo má pravdu? Méně znamená více, ale to se dnešních médií netýká. Bývám znechucena, když se někdy stane něco trochu závažnějšího a ona tuto událost rozpatlávají stále dokola a dokola třeba i týden. Naposledy před Vánoci, že? Radši vypnout.  

Všichni pořád vykládají, jak si učební materiály nestihli projít, jak nic neumí a po zkoušce se hroozně diví, jak dobře dopadli. Asi jsou velmi inteligentní (nebo se trapně přiznají z opisování), zato já musím všechno vydřít, abych dosáhla podobných výsledků jako oni, ale na to jsem si už zvykla. Zřejmě budu ten typ, komu jde učení za pět minut dvanáct lépe. Fakt se toho víc naučím v časovém presu. Dokonce i při roznášení novin a ještě k tomu za deště se dá učit (:-D).Učila jsem se, i když jsem byla s panem Ideálním (ne celou dobu :-P). Následně poznamenal, že to byla nejdivnější schůzka, kterou se mnou zažil (:-D). Měla jsem totiž pár hodin před zkouškou a tohle byla jediná příležitost, jak  se v tomto nejnáročnějším týdnu (či dvou?) vidět.

Zdroj:http://pileofphotos.com/pics/pic_1177651480.jpg

Náhodou to ale zase taková nuda nebyla! Dostala jsem od mamky pověření udělat sociologický experiment. Nabalila mi krabici plnou cukroví, kterého od Vánoc zbylo strašně moc, abych se ho zbavila. Napadlo mě vykonat dobrý skutek a věnovat jej bezdomovcům. Pan Ideální mi měl, jak se říká, krýt záda. Víte, kde se jich v naší moravské metropoli zdržuje nejvíce? A proč? ... Podle naší doktorandky v podchodu a primární důvod je zcela prozaický, ve večerních hodinách tam prý Armáda spásy zadarmo rozdává polévku. Vydali jsme se tedy tam. Poněvadž však bylo poledne, nikoho jsme nemohli najít. Až vzadu u schodů jsme dva s nějakým krabicovým vínem zahlédli. Hlavně jsem se bála, že krabici nepřijmou a já se s ní budu zase muset vláčet domů. Překvapivě si ji bez námitek vzali, ale chtěli po nás ještě deset korun na "rohlíky". Když jsme jim pověděli, že cukroví je mnohem lepší než rohlíky, dali si říct a ještě nám přáli hodně štěstí do nového roku :-) Musíme si to takovouto dobročinnou akci zase někdy zopakovat (:-D).

Takhle se tedy rozptyluji ve zkouškovém období a již mám polovinu předmětů hotových ;)