18. Kecskemet

17. - 19. den – 11. - 13. 8. – pondělí až středa 

Na nádraží v Kecskemetu už na nás čekala Žuža, naše hostitelka. Rozhodly jsme se totiž, že v Kesckemetu poprvé vyzkoušíme couchsurfing (Nechce se mi tu vysvětlovat, co to je, tak si to vygooglete :-P). Město samotné mě na první pohled velmi oslovilo, čisté ulice, krásné budovy.

V pozadí radnice v Kecskemetu

Poprvé po 14 dnech zase můžeme spát v posteli, tedy na gauči, mít soukromí ve sprše… Přes noc nás nechala spát v bytě v centru a sama si odjela do domu, kde bydlí. Jsme s kamarádkou prostě zatím nadšené :) Večer jsme tedy ještě přijaly na chvíli její pozvání na wine festival. Ochutnaly jsme zdejší festivalovou specialitu naslano, nějaké místní víno a trošičku maďarského piva. Povídaly jsme si a já jsem se po tom jednom kelímku vína cítila „drunky“ (Což je slovo, které jsem jednou na workcampu omylem ve dvě ráno použila :-D). 

Další den jsme chtěly strávit v typické maďarské vesnici Bugac, avšak vstupné i cesta tam by pro nás byly až moc drahé. Takže jsme nakonec zůstaly v Kecskemetu a Žuža nás tu provedla. Podívaly jsme se na významné budovy v centru a dokonce i do dvou muzeí – jedno se týkalo maďarské kultury, druhé první světové války. Strávily jsme spolu asi pět hodin a pak jsme „dostaly“ volno, protože naše hostitelka si potřebovala zařídit pár věcí. Člověk by neřekl, jak je náročné tak dlouho se snažit udržovat konverzaci s relativně cizím člověkem (:-D). 

K našemu překvapení jsme zjistily, že se tady v centru nachází docela nová keška. Skočily jsme si ji tedy ulovit a následně jsme si udělaly procházku k nějakému parku na okraji Kecskemetu. Jdeme, jdeme, když vtom vidíme, že je tu nějaká vodní nádrž s tobogánem. Celé překvapené, co jsme to náhodou našly, se bleskovou rychlostí vracíme zpátky do bytu pro plavky a ručník, abychom se tam zase vzápětí mohly vrátit a tak na hodinku těsně před zavírací dobou se vykoupat. U kasy už nikdo nebyl, tudíž jsme se nakonec koupaly for free a ušetřily každá 500 forintů (:-D). Bylo to tam super, po celém horkém dni krásně vyhřátá voda, písčitá pláž. 

Večer jsme se pak se Žužou opět vydaly na wine festival, který tu v centru probíhá snad každý den, jak nám říkala. Ochutnala jsem cherry wine a opravdu moc dobré :) I ten pokec s ní se mi líbil. Jo a dozvěděly jsme, že v Szegedu nemají segedínský guláš tak, jak jej známe z Česka, ale pouze něco z ryby. A v Debrecenu zase nemají debrecínku (:-D). 

Poslední den nám ještě zařídila prohlídku místní krásné radnice se zvonkohrou. Odpoledne jsme se už konečně vydaly autobusem na cestu do Budapešti a z Budapešti žlutým domů. Zase jsme tam potkali partu Italů. Bouchali mě do hlavy, tahali za vlasy, opírali se o mě, ale co, už mě to naštvání na ně přešlo (:-D).