Vypadá to bledě

Po dlouhé době se opět vracím, abych vám oznámila, že mi v poslední době už jaksi na blogování nezbývá čas, ani chuť. Řeknu vám, že to navazující magisterské studium je o dost náročnější než bakalářské, což jsem tedy nečekala. Pořád musíme něco číst, a není toho rozhodně málo, klidně z týdne na týden kolem dvě stránek, z toho tak osmdesát procent celé té četby je v angličtině. Říkám, že když to člověk všechno přečte, tak už ani skoro nemá čas žít. A občas jsou to tedy ke čtení pěkný kraviny (:-D). 

Co se stalo za tu dobu, co jsem se neozvala? 

V polovině září nás přijel navštívit náš kamarád z Hong Kongu, jak jsme se s ním seznámily na workcampu. Strávil v České republice víkend. V sobotu jsme se vypravili na naprosto komerční akci Znojemské vinobraní, kam už bych znovu kvůli předraženosti úplně všeho nejela. V neděli jsme ho povodily po významných místech naší moravské metropole. Divil se, že odtud pochází Johan Gregor Mendel. Ukázaly jsme mu tedy, že tu má i muzeum. Ptaly jsme se jej, zda se chce jít podívat dovnitř na výstavu. Nějak se nedokázal rozhodnout, tak se ptal nás a my jsme mu odpověděly, že bychom se kvůli němu „sacrifice,“ což u něj způsobilo zděšení. No pak jsme se tomu ještě dlouho smáli, ale nepřál si, abychom se obětovaly (:-D). Na oběd jsme si zašli do menzy. Náš kamarád z Hong Kongu chtěl ochutnat další české jídlo a jelikož svíčkovou (neboli candle sauce) měl už předchozí den, doporučily jsme mu bramborové knedlíky se zelím (měli jen bez masa). A tak se stalo, že jeho oběd stál jen 24 Kč. To se pak člověk nemůže divit, že mu jízdenka na dvacet minut za 20 Kč připadala opravdu hodně drahá v porovnání s jeho obědem (:-D). Taky jsme natrefili na psa, na něhož jeho páníček volal stejně, jako se jmenuje náš kamarád. To zase nemohl pochopit, jak to, že u nás dáváme psům lidská jména (:-D). 

A našla jsem si nový koníček, možná mánii, to se pozná až časem, jestli mě to přejde, nebo ne. Začala jsem se zajímat o genealogii, tedy o tvorbu rodokmenu. Impulzem se mi stal jeden článek v novinách, kde jsem zjistila, že spousta matrik je v dnešní době již digitalizovaná, tedy oskenovaná, na internetu, takže pobíhání z jednoho archivu do druhého se značně omezilo. A to je něco pro mě. Vždy mě lákala představa mít rodokmen mé rodiny, ovšem věděla jsem, že je to pro mě asi nereálné. Jenže ouha, nyní jsem se pustila do toho. Momentálně jsem se dostala zatím někam na konec 18. století. A fakt mě to hrozně baví :-) Dokonce se kvůli tomu učím i kurent, což je jiný druh písma než naše latinka, kterým dříve psali. Taky mě hrozně začala zajímat historie, kterou jsem na gymplu nesnášela. Na základce jsem ji naopak měla ráda a pořady jako o poklad Anežky České či O Korunu krále Karla, to bylo moje. Tak snad mi to vydrží (:-D). 

Jinak ještě na začátku září jsme si s panem Ideálním zajeli na víkend do Jeseníků – vyšlápli jsme si na Praděd, podívali se do Velkých Losin i do Šumperku na interaktivní výstavu o čarodějnických procesech, což bylo docela dost depresivní, ale jinak jsme si hory zamilovali, takže se asi dáme na horskou turistiku :-) Vůbec se nám odtamtud nechtělo odjíždět, musíme se někdy vrátit! 

Mějte se krásně a třeba se zase někdy ozvu :)