5. Život v srbské vesnici

4. den – 29. 7. 2014 – úterý 

Snídani jsme měli až na devátou a potom chvíli čas, tak Polka zorganizovala procházku po vesnici. Hrozně se mi líbí, že tady hodně lidí jezdí na kolech (opravdu úplně na jakýchkoli, hlavně že to kousek ujede :-D) místo autem, proto je v postranních ulicích klid a pohoda. Mimochodem asi nejrozšířenějším autem je tu značka Yugo. Dopoledne jsme si ještě prohlédli zdejší velký kostel a dozvěděli se o něm od jedné vedoucí nějaké zajímavosti. Nacházíme se sice v Srbsku, ale u hranic s Chorvatskem a Maďarskem. Zajímavostí může být to, že tento kostel je katolický, ačkoli v Srbsku drtivě převládá pravoslavné křesťanství, a také že je k poměru velikosti vesnice mnohem větší, než bývá zvykem.

Poté jsme si měli všichni společně namalovat vlajku našeho workcampu, kde by byly vyobrazeny důležité symboly a věci charakteristické pro naše země – Španělsko, Hong Kong, Turecko, Polsko, Rusko, Srbsko, Česká republika.

Odpoledne jsme se vydali na prohlídku jednoho typického tradičního domu Bački Monoštor. Před sto lety v takových domech prý žili všichni obyvatelé této vesnice. A co mě velmi zaujalo, je celý vyrobený z přírodních materiálů. Paní majitelka této etno-kuči nám dokonce udělala zdejší specialitu na pití. Byla to bezová šťáva s vodou, v Česku alespoň mně dobře známá (:-D). 

Ložnice v etno kuči

Dnes nám přijel ještě poslední člen našeho týmu, kluk z Hong Kongu. To byla pro mě a kamarádku příležitost, jak si najít spřízněnou duši. Hezky jsme si s ním popovídaly. Avšak jinak se zdá, že jsme s kamarádkou splynuly v jednu neviditelnou osobu. 

Večeře byla až kolem deváté a před tím najednou úplně spontánně přišel návrh od jednoho místního, zda se nechceme svézt vzadu na voze taženém koněm, kde se obvykle vozí třeba seno atd. atd. Byl to úžasný zážitek, jela jsem takto poprvé v životě a přiznávám, že hlavně ze začátku jsem se trochu bála. Jinak kromě kol tu také často můžete potkat právě tyto koňské povozy nebo jak to nazvat.

Před spaním jsme se ještě trochu hecly a přijaly pozvání jednoho z našich vedoucích, specialistu na IT, a s několika ostatními jsme si dali pivo. Prodává se tu stejně jako v Maďarsku české pivo (např. Staropramen; v Maďarsku jsem viděla ještě také Krušovice, Kozel), my jsme však ochutnaly srbského Jelena. A prostě normální pivo (:-D). Ale co je nejzásadnější, pokecaly jsme si, takže mám celkově z dnešního dne pozitivní pocit :)