10. Chemistry juice

9. den – 3. 8. 2014 – neděle 

Protože byl dnes free day, vstávali jsme později. Plán dne se však volnému dni příliš nepodobal – malování na tašky, črtání obrázků na zeď, eventuálně koupání v kanálu. Tak jsme se s kamarádkou rozhodly, že si prostě sami zajedeme autobusem s naším kamarádem z Hong Kongu do Somboru. Vedoucí byly maličko zaskočené, ale souhlasily. 

Nejprve jsme klasicky trochu bloudili, než jsme se dostali do historického centra s překrásným monumentálním kostelem

 a radnicí. 

Téměř nikde nikdo. Akorát když nás míjela nějaká paní na kole, sesedla a cosi na nás spustila, tak jsme jí odpověděli, že nerozumíme. No pak nám došlo, že chce money, řekli jsme, že ne, ona zpátky nasedla na kolo a ujela (:-D). 

Kešky jsou v Srbsku docela ojedinělý jev, avšak zrovna v Somboru se nachází dvě. Vydali jsme se tedy hledat jednu z nich a zároveň ukázat našemu kolegovi z Hong Kongu, co je to geocaching. Nemohli jsme ji najít, objevili jsme pouze nějakou krabičku oblepenou maskáčovým vzorem. Nešla otevřít. A protože jsme v Srbsku, trochu jsme se báli, jestli to není bomba (:-D). Raději jsme to tedy nechali být. (Až později jsme se dozvěděli, že to opravdu bylo ono) 

Vydali jsme se do pizzerie na pizzu. Objednali jsme si také jakýsi tradiční srbský salát, avšak bylo tam tolik feferonek, že se to skoro nedalo jíst. A zřejmě to byl pouze marketingový název. Překvapivě i zde číšník uměl anglicky. Chtěli jsme džus. Číšník nám tedy nabídl buď „chemistry juice“, nebo „organic juice“ (:-D). Prostě vtip dne. V pizzerii jsme strávili docela dost času, ale to nevadilo, protože autobus nám jel až po půl osmé večer a taxík jsme si chtěli vzít jenom v nejnutnějším případě. 

Ovšem začínala bouřka, na což jsme moc nehleděli a vydali jsme se pro druhou kešku na místní katolický hřbitov. Tu se nám konečně podařilo najít, takže jsme ze své první srbské kešky byli náležitě šťastní. Chtěli jsme se před bouřkou schovat ve staré kapli na hřbitově, bylo tam i otevřeno. Avšak uvnitř to vypadalo docela strašidelně. Ze stropu visela nějaká smyčka a kříž byl spadený, resp. nebyl na ničem připevněný. Tedy já jsem se nebála, ale třeba náš kamarád z Hong Kongu nikdy nebyl na hřbitově, tak se tam bál možná víc než samotné bouřky, která začínala pomalu ustupovat. Raději jsme tedy celý hřbitov opustili. Prošli jsme si snad celé město. Zase tolik toho k vidění toto padesátitisícové město však nemá. 

Na autobusovém nádraží jsme pak potkali zase našeho známého s rozepnutou košilí a cigaretou v puse, na něhož nemám dobré vzpomínky z prvního dne, jelikož nám pořád nutil taxíka. Moc dobře si nás pamatoval (:-D). Ale možná byl náš první dojem mylný a on nám chtěl jenom pomoci, protože tentokrát nám správně poradil, odkud jede náš autobus. Třeba na něho ještě změním názor (:-D). 

Poslední zážitek z dneška máme, když jsme šly do sprch, resp. když jsme se vracely s kamarádkou, téměř doslova kolem nás létaly blesky. A to jsme se opravdu bály, protože kousek cesty se jde po poli. Byly jsme pak opravdu rády, že jsme zase zpátky v našem kulturáku.