9. Jsme slavní

8. den – 2. 8. 2014 – sobota 

Free day zatím znamená nicnedělání. Ale jo, dopoledne jsme kreslili návrhy, co namalovat na tu zeď u základní školy, jež jsme ve středu nabílili. Zdá se mi, že slečna vedoucí má hrozně nadšené, ale docela nereálné představy, jak co dělat. 

Abych nezapomněla, objevil se o nás článek v místních novinách, jsme slavní :) 

Rozumíte? Já docela jo :)

Večer jsme se vydali do šest kilometrů vzdálené Bezdaně na festival. To jsem si na sebe konečně mohla vzít ty krásné šaty (:-D). Cestou jsme se ještě zastavili ve Ville Strbac, neboli Titově ville, což bývalo jakési letní sídlo významných politiků za dob Jugoslávie. 

Festival v Bezdani si můžete představit něco jako naše trhy s jídlem, ručně vyráběnými věcmi apod. a do toho na pódiu hrála nějaká kapela. Prodávali tu trdelníky a říkali, že je to tradiční maďarská specialita, tak kdoví. U nás se běžně minimálně na vánočních trzích také dají koupit. Byla jsem mile překvapena, když mi tam nějaká žena vyprávěla pohádku v němčině a já jsem jí rozuměla :) 

Aranžmá na festivalu v Bezdani

Náš turecký kolega se nás s kamarádkou ptal, jestli jsme setry? Že jsme si prý so close, pořád tady všude chodíme spolu, no jo. A další věc, co tomu prý nasvědčuje, že obě naše jména končí na „-a“ (:-D). Hodně divné je, že se nás na tohle po chvíli ptal nezávisle na něm i chlap prodávající trdelníky. Jiný den nám stejnou otázku položil ještě jeden voják (:-D). Vše vyvrcholilo ohňostrojem a slečna vedoucí rozhodla, že se ještě takhle večer pojede do Somboru, města vzdáleného asi dvacet kilometrů od Bezdaně, na punk party. To se tedy mě, kamarádce, ani klukovi z Hong Kongu příliš nechtělo. Obzvlášť když bychom si nazpátek museli zaplatit taxíka. Raději bychom se chtěli podívat do Somboru ve dne. Tak jsme se prostě trhli a šli normálně spát (:-D).