12. People fell down from rock

13. den – 4. 8. 2013 – neděle 

Nemůžu uvěřit, že jsem se probudila tak pozdě. Tedy poprvé po šesté hodině, pak jsem jenom na chvíli zamhouřila oka, podívám se na hodinky a 12:15, hrůza. V našem programu máme napsáno, že today morning máme jít na Pantalicu. Hned jsem si říkala, že to bude asi bláhová představa. Myslím však, že jsme tam klidně mohli jít a nemuseli pařit zase to tak brzké ranní hodiny, přišlo mi to už trochu stereotypní a zbytečné, na úkor výletu :-( 

Když jsem se však dozvěděla, že se zase půjdeme koupat do řeky, opět se rozplynuly mé iluze o tom, že se třeba podívám na místo, kde jsem ještě nebyla. Nakonec tedy ano, vydali jsme se k jiné části řeky a příroda opět úchvatná :-) Ani jsme se moc nekoupali, protože voda tady byla příliš ledová, ale i jenom pobytem u vody jsme se zchladili. Někteří odvážlivci tady však skákali ze skály do vody, což mi přijde docela nebezpečné, obzvlášť když je to pro někoho neznámá voda. 

Nekropole Pantalica

Jeden z posledních večerů jsme konečně začali trávit trochu smysluplněji. Téměř spontánně jsme po večeři začali hrát mezinárodní hru, kterou jsme vymysleli. Každý postupně řekl pár vět ve svém jazyce svému sousedovi, aby on i ostatní měli možnost poslechnout si, jak daný jazyk zní, a ten se měl buď snažit porozumět, nebo si do/vymyslet, co řekl. Ve svém jazyce to pak zase řekl dalšímu, poslední to pak vysvětlil v angličtině. Hrozně zajímavé. V tomto ohledu by se mi víc líbilo být tady jediná Češka, abych se nemusela stydět vymýšlet si kraviny, a když jsme u toho, tak taky suverénně telefonovat před ostatními a být si jistá, že nikdo nerozumí mé řeči (:-D). 

Kdybychom místo těch party každý večer raději hráli nějakou takovou hru, bylo by to pro mě určitě zajímavější. Ani jsem neměla ambici jak někteří učit se tu italsky, ačkoli nějaká slovíčka mi v paměti samozřejmě utkvěla, např. accendino - zapalovač (:-D). Spíše mě lákaly slovanské jazyky jako polština, ukrajinština či srbština, jejichž mluvčí se mezi voluntýry vyskytovali. Zkoušeli jsme na sebe mluvit a zda si budeme rozumět. Trochu to šlo, mohli jsme se více zaměřit na takové aktivity … Bohužel nejsem vůdčí typ, takže se mi k tomu nepodařilo přimět ostatní (:-D).

Kolem půlnoci se nějakých sedm z nás včetně mě rozhodlo, že se jen tak z hecu vydá pěšky do Sortina. Došli jsme tam za méně než půlhodinu, ačkoli nám všichni tvrdili, že to zabere tak tři čtvrtě hodiny. Dorazili jsme až do naší známé pub, která je ve skutečnosti kavárnou s wifi. Hrozně se divili, jak jsme se sem dostali a pořád opakovali, že nám nevěří, že by foot a že jsme crazy (:-D). Jenom jsme se smáli. Mnoho lidí nám tam nabízelo, že nás odveze (a zároveň se dostanou na party, která tu opět jede). Jediní dva kluci z naší skupinky souhlasili a nechali nás holky jít samotné nocí. V České republice bychom asi řekli, že jsme šli po silnici mezi poli, tam pole nebyla, ale domy kolem této cesty taky ne. 

Když si to zpětně promítnu, bylo to hodně nebezpečné. Obzvlášť jsme byly opravdu hodně vyděšené, když před námi zastavila dodávka. Mě by to ani nenapadlo, avšak holky začaly mít strach a myslím, že to bylo oprávněné. Mohli nás všechny naložit a odvézt kdovíkam. Naštěstí ok, jenom se nás asi chtěli zeptat na cestu :-) Naši challenge se nám bohužel nepodařilo splnit, protože holky podlehly nabídce dalšího pro nás známého člověka, který rovněž směřoval na party do místa, kde jsme ubytovaní, a tak nás vzal autem.

Perlička na závěr. Když jsem jedné voluntýrce vyprávěla, co jsme dělali u řeky, protože tam s námi nebyla, řekla jsem: „People fell down from rock.“ Vůbec mi nedošlo, že bych měla raději použít slovo „jump“. Dívala se na mě nějak divně (:-DD).