úterý 20. srpna 2013

11. Io sono ubriaco

12. den – 3. 8. 2013 – sobota 

Ne workcamp, ale party-fat camp, prohlásil dnes někdo a přesně tak to je. Pizza před čtvrtou hodinou ranní? Proč ne. Jak jsme se vrátili z tradiční sobotní pouliční party, někteří z nás se vrhli na pizzu, která zbyla z večeře. Výborná, avšak za top dne považuji sladkou pizzu, kterou jsem ochutnala poprvé a je úplně výborná, nejlepší, mňam! (:-P) 

Když začnu popořádku, ráno, resp. tu část do oběda, tj. dopoledne, poledne, odpoledne, jsem měla zase krizi. Všichni spali do poledne, já tedy skoro taky, ale pak jsem už byla vyspaná, ostatní jen tak posedávali, nic nedělali … Nechápu, jestli jsou ti lidé tady tak ospalí, každopádně já bych nesnesla ležet nebo spát velkou část dne v posteli, tady nejde dělat skoro nic jiného :-/ Absolutně jsem nevěděla, co si počít … 

Oběd byl prosím až ve čtyři, nový rekord zde (:-D). Organizátoři se konečně rozhoupali k vytvoření nějakého plánu na zbytek workcampu. Zní docela zajímavě, dnes to byly tři „pé“ – práce, pizza, pubs. Zítra dopoledne vycházka na Pantalicu, večer možná Siracusy (to nevidím moc reálně, ještě že jsem tam už byla), v pondělí poslední pracovní den, v úterý konečně to tolikrát slibované a tolikrát odřeknuté moře, samozřejmě večer poslední rozlučková party a ve středu hurá – konec workcampu :-) 

Práce se kupodivu taky konala. Měli jsme to tady všechno uklidit, pustila jsem se do zametání velmi zaprášené země venku. Postupně většina ostatních, hlavně tedy Italové, začali řešit objednávku večerní pizzy od „pizza boye“ a na mě, jak zametám, se jenom dívali. Určitě měli nějaké řeči, o tom není pochyb, ale já jsem se aspoň potřebovala nějak zabavit. Zametla jsem to hezky, musím se pochválit, když to za mě nikdo jiný neudělal. Až mě musel „vedoucí workcampu“ zastavovat. Přišla jsem si trochu jako blbec, přece rozdělanou práci dokončím, ne? Myslím, že jsem z nich nejpracovitější (:-P). 

Do pubs jsme se klasicky vydali až kolem půlnoci, v ulicích bylo méně lidí než minulý týden a celkově to bylo mnohem chabší než minule. Koupila jsem si klasicky mojito (potřetí za tento workcamp tuším), sedla si v kavárně na barovou židli a nějakou hodinu a půl si chatovala se svým boyfriendem :-) Ostatní se někde ztratili, takže jedině tím líp (:-D). Akorát jsem se necítila úplně nejlíp sama v „pub“, když jsem si představila, že tohle může být přesně to místo, kde si „mafiáni“ vyhledávají svoje oběti. Četla jsem o holkách turistkách, které na Sicílii skončily špatně … Naštěstí se mi nic nestalo, ani mě nikdo neoslovil, jenom nějací dva chlapi, kteří tam seděli ve větší skupince, se na mě nějak potutelně dívali (:-D). 

Pak mě teda našli „naši“ Italové a vytáhli mě ven, tudíž bye bye wifi (:-D). Jak jsem skoro celou dobu seděla, cítila jsem se hrozně ospalá a taky trochu vožralá. Ale z jednoho mojita? Na jedné noze jsem však dokázala stát (:-P). Spát jsem šla velmi unavená ve 4:21. 
Noční Sortino
Ještě tady mám jednu věc, kterou jsem dnes řešila. Máme tady takovou hru, kdy můžeme někomu anonymně napsat vzkaz a vhodit jej do schránky. Dnes se tam pro mě objevily hned dvě zprávy. V jedné se mě daný člověk ptal, proč jsem tak stydlivá a že mu mám věnovat jeden úsměv, ve druhé jsem se dočetla, že musím mluvit víc. Zamyslela jsem se nad tím. S tím úsměvem to bude pravda, asi se tady pořád mračím a tím všechny odrazuju. Jenže to prostě jinak nejde, je pro mě těžký se na někoho jen tak usmát. Avšak zvládla jsem to při dotazníkování, musím to zvládnout i teď! Zapomínám na to ale. Přijde mi, že jsem se tady na workcampu zase vrátila do předcházející etapy mého života. A víte, co hlavně nechápu? Jak se mohlo stát, že jsem potkala člověka, na kterého mi nedělá problém se usmívat, se kterým si tak rozumím, kterému se líbím taková, jaká jsem :-) Tady vidím, že je to téměř nemožné. S tím mluvením to je handicap číslo dva, já nejsem moc kecací typ ani v češtině, ačkoli si taky myslím, že se to zlepšilo, jenže tady to je v angličtině …

P.S. Nejsem si jistá, jestli je nadpis napsaný správně, translator říká, že jo. Tuhle větu jsem se tam naučila říkat, znamená "Jsem opilá." (:-D).

5 komentářů:

  1. Tak sladkou pizzu jsem viděl minulý týden v jídelnéím lístku v naší nedaleké restauraci. Ještě jsem to neměl, ale celkem by mě to zajímalo. :-)

    Jinak jak vám "vedoucí workcampu" říkal plán příštích dnů až do konce, tak to ses určitě musela začít těšit domů nebo ne? Já bych asi začal. :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Fakt? Taky se musím někde po té sladké pizze podívat, snad bude taky tak výborná :-D
    Já jsem se těšila dom hned od začátku :-P Tehdy jsem spíš byla ráda, že konečně vím, co se jednotlivé dny bude dělat a navíc to znělo i zajímavě :) Jak to dopadlo, se dočteš v dalších dílech :-D

    OdpovědětVymazat