Nějak ani nežiju

Tudíž nemám o čem psát. Teď o prázdninách prakticky nic nedělám, nic mě nebaví, nenaplňuje, občas mám takové ty pocity, myšlenky, že nic nemá cenu, smysl. Vlastně i do budoucna nemám žádný konkrétní cíl. Studuju to, co studuju, protože mě baví to studium, ale o konkrétním uplatnění nepřemýšlím. Říkám si, že třeba stejně budu pracovat v úplně jiném oboru … Jenže tohle je zase špatně. Jak si mám za něčím jít, když nevím, za čím? Nejsem cílevědomá. Zjistila jsem však, že by mě možná bavilo, naplňovalo, kdybych někomu pomáhala, takovým těm skupinám z okraje společnosti :) 

Učení a pan Ideální mě během školního roku plně zaměstnávaly a naplňovaly, že už pak vlastně na nic nezbýval čas. Špatně, špatně, špatně, já vím, vlastně jsem to věděla už i předtím, ale nějak to neřešila. Včera jsem se snažila dělat si pořádek ve starých složkách ve svém notebooku, který právě prošel přeinstalací, a narazila jsem tam na jednu zajímavou knížku v elektronické podobě, na chvíli jsem se začetla a hned mi to částečně otevřelo oči. Prostě jsme s panem Ideálním udělali velkou chybu, že jsme se asi až moc uzavřeli do svého vlastního světa. Sice se scházíme tak 2 – 3x týdně, ale z 90% jsou to naše soukromé schůzky, je nám spolu fajn, on je snad jediný člověk, s nímž se dokážu bavit skoro o čemkoli. Já, jakožto největší introvert se jen těžko s někým seznamuju, snad nikomu jsem se neotevřela ani zdaleka tolik jako jemu. Nebo jo dobře, prvotní seznámení se ještě dá, ale následně ten (přátelský) vztah s člověkem udržet a prohloubit, to mi dělá velký problém. Asi jsem příliš pasivní. Pan Ideální na tom zřejmě bude podobně, takže vlastně ani moc nemáme s kým jiným trávit společné chvíle, udělat si rande třeba ve čtyřech, abychom si zvládli dobře pokecat, nikdo se necítil trapně, jako křen apod. Líbilo by se mi mít nějakou takovou partu, jaká se třeba vyskytuje v HIMYM. Členové se prostě berou takoví, jací jsou, podnikají spolu všemožné akce, vzájemně se doplňují, prostě přátelé za všech okolností. Mimochodem tenhle seriál považuju za nejlepší, který jsem kdy viděla, po necelém roce jsem už konečně dokoukala všechny díly a nemuseli by si přes prázdniny dávat s vysíláním pauzu (:-P). 

Zdroj: http://images.buddytv.com/userQuizImages/usr1362248/1362248_b666c93f-83cc-4523-bf49-60d4e04a0b8d-how-i-met-your-mother-cast-how-i-met-your-mother-791248-1280-1024.jpg

Momentálně mi není tak úplně nejhůř, ale byly chvíle, kdy jsem si myslela, že už mám opravdovou depresi. Celkem se toho bojím, protože se u nás v rodině vyskytuje. Ale asi je hlavně důležité najít si nějaký zájem, který mě bude plně bavit. Když si vybavím předešlá léta, vždy se našlo něco, čím jsem plně žila. Většinou to teda bylo blogování, geocaching, roznášení letáků či seznamování se s panem Ideálním. Dokonce ani ten virtuální svět už mě nebaví. Člověk prostě potřebuje smysl života a je úplně jedno, že to bude nějaká blbost, nad kterou budou ostatní kroutit hlavou. Lepší něco, než nic. Tím pádem jsem konečně pochopila, proč se taťka tak hrozně těší, resp. pořád mluví, až nám na podzim dovezou koňský hnůj a budeme ho vozit na zahradu, prostě vybočení ze stereotypu (:-D). Brigádu mám, ovšem nedostačující, roznášení novin mě zaměstná na maximálně dvě hodiny brzo ráno. Když jsem v centru naší moravské metropole uviděla inzerát, že tamější cukrárna přijme prodavačku na čtyři hodiny, srdce mi zaplesalo. Bohužel předčasně, protože brigádníky se jim zaučovat nechce a zřejmě na obyčejnou prodavačku taky nevezmou jen tak ledaskoho. Hodinová mzda se totiž prý odvíjí od kvalifikace, zkušeností a šikovnosti, takže absolutně bez šancí. Taky jsem přemýšlela, že můj psychický stav může být též způsoben skutečností, že letos po nějakých devíti letech se doma skoro vůbec neřešila žádná rodinná dovolená. Nakonec tedy možná na několik dní zajedeme do k nám nejbližšího národního parku ČR, ale nic konkrétního naplánovaného není. Je zvláštní, že ačkoli mám přítele, ráda bych s rodinou jela na dovolenou. S panem Ideálním taktéž něco plánujeme, ale nějak se pořád nemůže nikam doplánovat. Peněz nazbyt moc nemáme, tak by bylo dobré třeba takové jednodenní koupání v Itálii, ovšem jemu se nějak nezamlouvá ta dvoudenní cesta autobusem tam (:-D). A pak ještě nějaký vícedenní pobyt v ČR. Snad to vyjde a užijeme si to :)

Taky bych si už konečně měla udělat seznam čím zaplnit to prázdno prázdnin, když jsme ve vysokoškolské pětině. Z knihovny jsem si zatím půjčila tři knížky – Kunderův Žert, Forresta Gumpa a Pýchu a předsudek, kterou právě čtu. Mám rozkoukaný film Královna Viktorie. Konečně jsem si ujasnila své oblíbené filmové žánry – historická životopisná dramata, do kterých se občas může přimíchat i nějaká ta romantika a pak úplně mimo se mi samozřejmě líbí i komedie. Mohla bych taky už konečně začít sledovat nějaký ten seriál. A začít se učit jako samouk španělštinu, i když tenhle jazyk se poslední dobou chce učit skoro každý, že? (:-D) 

Jo a na závěr, náhodou jsem sehnala horní část paraplíčka (no jo, je to síťka proti muchám, ale taková ozdobná :). Ještě přidělat tu tyčku a můžu se vydat někam do společnosti (:-D).

P.S. Z nudy jsem si založila profil na Formspringu, takže mi směle pokládejte otázky ZDE :)