Pane promotore

Byla jsem na promoci, z pana Ideálního se stal pan inženýr (teď už také doktorand :) Netušila jsem, že nejen v Americe, ale i u nás se nosí takové ty hábity. Hezké to bylo. Dokonce jsme se tak empaticky propojili, jak říkáme, že jsem si po několika hodinovém únavném lítání po všemožných obchodech koupila jedny hezké šaty v lososové barvě, které, jak se ukázalo, měly téměř totožnou barvu jako jeho červený diplom, jenž tím pádem nemohl být úplně červený (:-D). Mám to šikovného přítele, že? :) Opět jsem se však utvrdila v dojmu, že ten, kdo nakupuje oblečení pouze v obchodech s populárním jménem, je hodně omezený a velmi se mu zužuje zorný úhel pohledu. Pan Ideální je tak obětavý, že byl se mnou ochoten projít téměř celé nákupní centrum Friedricha Wanniecka, našli jsme tak dvoje ucházející šaty. Jedny byly docela hezké, ale trošku větší a na můj vkus dražší. Druhé mi naopak byly zase trošku menší, cena se po slevě dala ustát, tak jsem si je nakonec koupila, nosit se dají. U Vietnamců jsem si však další týden našla úplně nádherné vintage šaty (+ šaty na promoci), měla jsem se tam jít podívat hned. Ještě bych měla zálusk na nějaký krásný slunečník z dob minulých, musím pohledat, kde by se dal koupit. A nějaký nový klobouk by se mi taky hodil. Naposledy jsem viděla film Vévodkyně s nádhernými kostýmy, tak něco takového. No jo, nehodím se do této doby (:-D) 

Zdroj: Zdroj: http://images.allmoviephoto.com/2008_The_Duchess/2008_the_duchess_011.jpg 

V promoční den se mi také splnilo jedno moje přání, a to ještě takovou nenásilnou formou. Byli jsme i s jeho rodiči a sestrou navštívit sedmaosmdesátiletou babičku pana Ideálního v domově pro seniory. Na svůj věk a ve srovnání s ostatními obyvateli zařízení, které jsme tam potkali, si myslím, že vypadá dobře, řekla bych i nejlépe :) Její spolubydlící jsem byla představena jako "nevěsta pana Ideálního", tak daleko ještě ale nejsme (:-D). Náplň dne babiček a dědečků spočívá prakticky jen v dívání se na televizi, nic moc zábava. Ale aspoň vím, že moje babička, co bydlí s námi, která to má podobně, protože to tak sama chce a televizi dává přednost před společností, není ojedinělý případ a v domově důchodců by to měla podobné. 

Druhý den jsme pak s panem Ideálním oslavili naše první společné výročí :) Pomocí takové hry, kterou jsem pro něj vytvořila, jsme si zavzpomínali na uplynulý rok a nakonec se ocitli v naší staré známé cukrárně se zmrzlinovým pohárem, po němž následovalo mojito, stejně jako minule. No jo, trošku se mi motal jazyk, jak jsem poznamenala (:-D). On je úžasný :-* Fakt na něm ani po roce nenacházím nějakou výraznější chybu, která by mi vadila. Je to neuvěřitelné. Snad se to nezmění, až se vrátíme ze společné dovolené, která teda ještě není ani pořádně naplánovaná, avšak někam spolu určitě pojedeme :) 

Zkoušku, o níž jsem psala minule, jsem naštěstí napodruhé zdárně udělala, takže se 74 kredity postupuju do druhého ročníku, hurá! Úspěšnost ze všech pokusů letos v tomto povinném předmětu byla 70% a průměrná známka 3,34. Na poměry naší fakulty bych to viděla jako hrozivou bilanci. Jak se to zdá vám ve srovnání např. s vaší fakultou? 

Ovšem zjistila jsem, že se skončením školy se mi jaksi vytratila nějaká náplň dne. Najednou mě nic nebavilo, na nic jsem se netěšila, nic mě nenaplňovalo, v ničem jsem neviděla smysl, nikoho jsem nechtěla vidět ... Už jsem přemýšlela, zda se u mě nezačíná projevovat třeba deprese. Nakonec to byl asi pouze posel oznamující příjezd tetičky z Ameriky, ačkoli jsem tomu nevěřila. Příští týden si zajdu do knihovny půjčit nějaké knížky, zaujala mě např. série od Johna Graye o mužích, kteří jsou z Marsu a ženách z Venuše. Taky něco z mé oblíbené doby si jistě vyberu apod. Nějaké tipy? Fantasy moc nemusím. Též jsem si říkala, že si konečně domluvím sraz s mou bývalou kamarádkou ze základky, chtěly jsme se sejít již před rokem, ale pořád jaksi nebyl čas. Když mi však napsala, jestli nechci zajít na místní diskotéku, docela mě přešla chuť někam s ní chodit. Myslela jsem, že osmnáctiletí, kteří tam chodí, jsou místními čtrnáctiletými považování za staré, co natožpak my ještě o dva, tři roky starší? (:-D) Co když si spolu nakonec nebudeme mít absolutně o čem povídat? Ale nemůžu pořád trčet doma, nebo být jenom s panem Ideálním, takže se psychicky připravím a půjdu, teda někam si sednout předpokládám, na diskotéku mě nikdo nedostane. Co bych tam dělala? (:-D)

A mám úplně příšernou smrtelnou mužskou nemoc na sedm, teď v největších vedrech. Mluvím sexy chraplavým hlasem, strašně kašlu a pořád jenom smrkám. Hrůza! Pan Ideální byl totiž minulý týden na jedné mezinárodní vědecké konferenci, kde to snad nechytl od žádného cizince jako nějakou exotickou nemoc, ale pouze z klimatizace. Tak jsem se nakazila od něj, ale každým dnem je to lepší :) 

Omlouvám se za hrozně dlouhej článek, ale tak když píšu jednou měsíčně, jinak to asi nejde, i když jsem vlastně psala víceméně jenom o posledním týdnu (:-D). Užívejte prázdniny ;) 

P.S. Design komentovat nemusíte, ten časem spravím ;-)