Sociologové na Facebooku se zbláznili z první eseje, kterou jsme museli odevzdat (proto jsem neměla vůbec čas psát něco jiného :-P), jinak si nedokážu vysvětlit jejich chování v naší prvácké naštěstí veřejnosti uzavřené skupině (:-D). Já bych se ale raději zaměřila na něco trochu jiného - jak ten internet hrozně zkresluje naše představy. Člověk by si myslel, že lidé ve facebookové skupině nejaktivnější, nejdůvtipnější ... jsou největší kingové, kteří všechno znají, všechno dokonale zvládají a ještě k tomu vypadají přesně tak dokonale, jak ukazuje jejich profilová fotka. Jenže když je uvidíte v reálu, zjistíte, že "hollywoodské" typy rozhodně nejsou. Když mají referát, slyšíte, že vlastně ani skoro neumí mluvit. Neříkám, že já umím, můj poslední referát z celého semináře bude taková třešnička na dortu, jen mě to celkem překvapilo. Já do naší skupiny taky někdy něco napíšu či olajkuju a nevím, jestli bych se stejně zvládla zachovat i ve skutečnosti. Studovat dvouobor fakt není z jistých hledisek sranda, člověk se musí začlenit do dvou odlišných kolektivů (protnutí obou množin je zcela zanedbatelné). Smůla, že kvůli absenci nějakého seznamováku na veřejné politice jsem se tam s nikým blíže neseznámila. Ti lidé mi přijdou úplně jiní než na sociologii, takoví typičtí sociální pracovníci (:-D). Ale nelituju svého rozhodnutí právě pro tuto kombinaci oborů. Mezinárodní vztahy, matematika nebo ekonomie by mě nebavily a asi bych to i moc nezvládala, když slyším ohlasy ostatních.
 |
| Zdroj:http://sickfacebook.com/images/facebook-teenagers.JPG |
A víte, že můžete někomu snížit sebevědomí bez jediného slova, gesta či pohledu? Potkávám ve škole jednu holku, chodí do prvního semestru prezenčního studia, což je dost důležité. Nevím přesně, kolik jí může být let, o moc víc než mně zřejmě ne. Podle jejího vzhledu (při těle, zamračená, oblečení, které se k sobě barevně příliš nehodí, tričko až ke krku bez jakéhokoliv výstřihu, navíc tichá a neprůbojná ...) bych jí hádala tak 45 - 50 let. Je ode mě hrozně škaredý, že ji tady tak řeším, ale vždycky když ji spatřím, sebevědomí se mi opravdu sníží a já si říkám, co když vypadám nebo jsem někdy vypadala jako ona? Stydím se za svoje akné, které se mi nehorázně zhoršilo, nic nepomáhá. ... Tělesný vzhled je důležitý, jedinci fyzicky odlišní vždycky budou znevýhodnění bez ohledu na svoje schopnosti, znalosti a dovednosti, nepokoušejte se mi tvrdit opak a raději si to ověřte v Baumanovi :-P
Puberta je opravdu podle mého názoru pozorovatele jedna z nejhorších částí lidského života. 16 - 17 let je fakt krizových. Jsem strašně ráda, že jsem to období, kdy se z holek stávají děvky a alkoholičky nebo alespoň utíkají z domu ke své partě, protože nesnáší své rodiče, nějak přeskočila. Doufám, že se mi to někdy nevrátí. Na druhou stranu jako nejhezčí shledávám dobu, kdy je člověk zamilovaný :-)
V pubertě se může člověk aspoň utěšovat,že to jednou skončí (ne u všech, jak si poslední dobou všímám), jako nejhorší období vidím stáří, kdy ten konec tohohle období už není tak optimistický.
OdpovědětVymazatJá už si říkala, kam jsi se poděla. Tolik práce, nezávidim.
OdpovědětVymazatNa netu se každej prezentuje tak, jakým by chtěl být. Vždycky se bude lišit vystupování virtuální a v realitě ;)
Tak lepší mít tričko ke krku než výstřih až někam. A že se neoblíká dobře, no, každej má jinej vkus, co já vím, jak se komu vlastně líbí třeba moje oblečení? A možná že není zamračená, ale je to její normální výraz. Já když neovládám mimický svaly, tak se neusmívám, ale jsem tak nějak vážná. Přece se nebudu tupě usmívat ;)
Mně by se teda sebevědomí snížilo při setkání s nějakými "dokonalými" lidmi.
Jo, vzhled je první věc, kterou na tobě člověk může hodnotit. Hlavně nedělat závěry jen podle tohoto kritéria.
Jsou věci, které člověk v životě nepřeskočí... ony ho dohoní a zezadu mu podrazí nohy, když to nejmíň čeká - myslím, že na život se dá aplikovat metafora studia na vejšce: jsou povinné předměty a bez nich nepostoupíš dál...
OdpovědětVymazatČímž netvrdím, že se musíš opíjet nebo se stát lehkou děvou :D A zamilovanost je fajn, když je náklonnost opětována... to o ní ovšem musí objekt touhy vědět ;)
Ivet - Ale v pubertě si člověk může pokazit celej život.
OdpovědětVymazatAates - Menší výstřih vždycky neuškodí :-D Asi je to její normální výraz, ale vypadá hodně zamračeně.
Anonymní - Můžeš být v tom prvním odstavci trochu konkrétnější?
Na co narážíš v poslední větě taky nechápu. Samozřejmě, že o ní můj objekt touhy ví, je to totiž vzájemné ;-)
Puberta jako nejhorší období? :O Vůbec prosim tě! Vždyť dospíváš a to je krásný. Máš celej život před sebou, každym dnem objevuješ něco novýho (nemyslim novej beďar nebo chlup :D), utváříš sama sebe a přitom je všechno tak děsně easy, žádný starosti, problémy. Možná jsem měla štěstí, ale měla jsem vážně úžasnou pubertu. Vždycky jsem byla trochu nad věcí (doufám, že mi tahle vlastnost vydrží, i když pochybuju - už teďka začínám bejt šíleně melodramatická), takže mě minuly takový ty pitky a ani jsem nijak nekurvila. Měla jsem takovou tu šíleně vysmátou pubertu. V podstatě všichni kolem mě měli něco podobnýho, takže jsme si to fakt užívali :). Zrovna nedávno jsem o tom přemýšlela - kdybych se někam mohla vrátit, tak bych chtěla, aby mi bylo zase těch 15 let. Akorát bych teda už nechtěla vypadat jako tenkrát :D
OdpovědětVymazatŽe by se člověk neměl "radovat", že se něčemu úspěšně vyhnul - nikdy totiž neví, co ho ještě čeká.
OdpovědětVymazatNeopětovaná zamilovanost. A když se to člověku stane třikrát po sobě, tak si začne připadat poněkud méněcenně...
Ale možná jsem "(emocionální) dobrodruh".