Bezprostřední myšlenky

Bezprostřední pocity ze včerejška napsané narychlo bez možnosti příliš se soustředit. 

"Za ¾ hodiny mi začíná seminář, myslíte, že tento článek stihnu dopsat? Mám dvouhodinovou pauzu a nudím se. Říkala jsem si, že to uběhne rychle, však známe s panem Ideálním :) A ono ne. Poslední dobou se mi zdá, že všechno trvá tak hrozně dlouho v porovnání s našimi schůzkami (:-D). Byla jsem v knihovně číst si povinnou četbu o tom, jak mám myslet sociologicky. Pak jsem dostala hlad, tudíž jsem si šla koupit něco menšího k snědku. Sušenky. Zpátky jsem se však už vrátit nemohla, protože bych se tam s chroupáním v tichu a rušením ostatních asi cítila celkem trapně. Tak křoupám tady … á poslední sušenka. Moje stravovací návyky jsou příšerné. Samá bageta, samá pizza, samé těstoviny ... Potom raději dlouho nic nejím, protože se bojím, že hrozně ztloustnu. Do menzy nechodím, poněvadž to prostě nestíhám. Ranní noviny ještě pořád roznáším a chci tak činit i nadále. Dělám to totiž hlavně kvůli své kondičce, která by jinak díky absenci těláku byla téměř nulová. Změřila jsem si, že každé ráno ujdu 6,5 km. A od jisté doby vstávám na šestou hodinu, tedy kolem 5:45. Není to tak hrozné, že? Štve mě, že s sebou do školy tahám tenhle těžkej notebook, štve mě, že je venku taková zima a prší, štve mě, že tu nejsou šatny a já musím všechny svoje svetry a bundy nosit všude s sebou. Nepraktické. Ale jinak nemám tak špatnou náladu, jak se může zdát :-)"

Zdroj:http://thecorpus.files.wordpress.com/2011/05/universeandman.jpg

Samozřejmě jsem to nestihla dopsat, což bylo celkem jasné. Přišla slečna V. (lepší pojmenování pro ni by nebylo?), která se se mnou chce strašně kamarádit. Nevadí mi to, jsem ráda, ale na něco takového nejsem vůbec zvyklá. Zažila jsem to někdy? Myslím, že leda od lidí, kteří byli až moc vlezlí a nesympatičtí. Za tu dobu mi dvakrát stačila vyjádřit obdiv, jak jsem aktivní (:-D). Já? Nikdy, akorát jsem nedopatřením přečetla tři kapitoly jedné odborné sociologické knížky místo jediné povinné a každé ráno vstávám za tmy. A úplně jsem se nepoznávala, jak mi ta pusa jede, že jsem ji ani málem nepustila ke slovu, fakt. Jinak mě dostala moje "aktivita" na onom semináři. Na hodně otázek bych znala odpověď, jenže než jsem se odhodlala je vyslovit, už to někdo udělal za mě. Celkem paradox oproti předchozímu tvrzení, že? (:-D) Pak z té hodiny má ale člověk docela špatnej pocit. 

Ještě z trochu jiného soudku, abyste se tolik nenudili. Kluci si opravdu oblečení nevšímají, takže je mi vlastně k ničemu, že si na každou schůzku s panem Ideálním snažím na sebe brát jiný kousek ze svého skromného šatníku. Dobře, asi nemám zase tak málo oblečení, jak občas s oblibou říkám. Sociologická otázka: Proč se tak strojíme, když chlapům je to ve své podstatě jedno? A druhá sociologická otázka: Proč ženy kladou takový důraz na velikost svých prsou, když většina mužů jsou dolňáci? ... O takových věcech jsem dříve vůbec nepřemýšlela (:-D).