Dvakrát chudák Jiří Orten.
To se tak jednou učím na písemku z literatury českou meziválečnou poezii. Do hlavy mi ty názvy básnických sbírek jednotlivých autorů nelezou. Nadávám, proč se tohle jako musím učit, když maturita stejně bude o něčem jiném. A poezie mi (bohužel) nic neříká. Sláva! Konečně se dostávám k poslednímu autorovi. Je jím Jiří Orten. Unaveně si v duchu myslím, kdovíjak dlouhý a nudný život zase měl ... Byl židovského původu, vlastním jménem Jiří Ohrnestein. Roku 1941 jej srazila vojenská sanitka a zemřel. A konec. Jak se mi ulevilo. Kdybych se neučila na přeskáčku, mohla jsem už mít klid (:-D).
Nakonec jsem se rozhodla, že je tohle téma na mě příliš těžké, takže se raději místo sezení v lavici a vypisování Nezvalových či Ortenových děl (Čítanka jaro, Elegie, Jeremiášův pláč) při písemce budu věnovati přípravě na dnešní přijímačky, které již proběhly, ale možná se o nich zmíním až někdy příště. Jenže ti spolužáci mě přechytračili! Písemku odložili na druhý den, tudíž jsem se jí stejně nevyhnula. Ale na to, že jsem nevěděla, že se píše, jsem tu poezii, myslím, docela zvládla. Aspoň už mám pokoj.
