Cesta k vyššímu vzdělání

Tentokrát tu mám pro vás jednu takovou neoficiální štafetu, jelikož je období státnic, tak se i já přidávám s popisem toho, jaké "utrpení" jsem prožívala při učení na státnice. Pokud se vám libí sledovat, jak někdo trpí, doporučuji vám například:

Úpadek od Fay du Fée, 

Bc. Gooverka od Gooverky, 

James, James Arthur od Pistácie, 

Cynicky od Víly.
(Nebojte se a klidně mi hoďte do komentářů odkazy i na svoje články s touto tématikou ;)

Učila jsem se měsíc a půl na dvoje státnice, jelikož studuji dvouobor. To znamená, že na každém oboru jsem musela získat pouze 90 kreditů, což dohromady dá 180 kreditů jako za jedno studium. Je to v pohodě, normálně se to dá všechno zvládnout, akorát ty státnice jsou dvoje. Plně jsem se do toho obula na začátku května a celý měsíc jsem se učila jenom na státnice jednoho z mých oborů, na sociologii. Prý ty státnice vždy na první pokus neudělá kolem 50% lidí (po obhajobách bakalářek dokonce kolega tvrdil, že je to 60%). Na naší katedře se snaží o maximální objektivnost, takže jsou písemné. Buď víš, nebo nevíš, žádné jiné okolnosti úspěch nemohou ovlivnit. 

Učila jsem se každý den od rána do večera, samozřejmě s přestávkami. Jeden ze tří předmětů jsem se dokonce za ten měsíc naučila celý při roznášce novin. Některý den jsem samozřejmě měla volnější, jinak bych to už asi psychicky neunesla. Můžu zmínit třeba to, že na můj svátek jsme s panem Ideálním byli na babských hodech, abychom si vynahradili ten zimní ples, kam jsme tak hrozně chtěli jít, ale zrovna jsme onemocněli. Bylo tam celkem málo lidí a ačkoli hráli hodně spíše takové ty moderní písničky, na které si každý tancuje, jak chce, i na polku a valčík přišla řada. A dokonce jsme vyhráli v tombole flašku skotské whisky Johnnie Walker :) 

Musela jsem ještě úspěšně složit dvě zkoušky, abych vůbec mohla být k těm státnicím připuštěna, tudíž jsem se musela učit i na ně. Jak jsem psala v minulém článku, taky jsem seděla ve volební komisi. Musím říct, že z toho hodně čerpám, často někomu zmiňuju něco, co se v té volební komisi probíralo, takže to rozhodně nebyl promarněný čas. Také jsem musela obhájit svou bakalářskou práci. Ten večer, jak se mi v ISu objevil posudek od oponenta, vůbec jsem nemohla uvěřit, že mi navrhuje to nejlepší možné hodnocení. Do té doby jsem absolutně netušila, jakou známku by mi mohl navrhnout, ale že by to mohlo být A, to mě ani nenapadlo :) Přece jen za celé studium jsem těch áček moc nenasbírala a nevím proč, ale v prváku nám starší kolegové říkali, že obhájit bakalářku je nejtěžší na sociologii. Mám z té bakalářky dobrý pocit, protože se mi vlastně splnil sen. Přála jsem si něco zajímavého "vyzkoumat" a ono se mi to povedlo. Hodně mě to bavilo :) 

Byla jsem hrozně ráda, že jsem se u státnic sešla se svými dvěma kamarádkami kolegyněmi. Při učení i v přestávkách mezi zkouškami z jednotlivých předmětů v den státnic jsme se vzájemně podporovaly. Následovalo jedenáct dní, kdy jsme čekali na výsledky. Naštěstí jsem se zabavila učením na druhé státnice. Člověk si zvykne na všechno, tak i já jsem si už docela zvykla, že ráno k tomu učení sednu a večer u toho málem usnu (:-D). Musím ale zmínit, že jsem skoro každý den pila maté, které mi hodně pomáhalo. Protože si to někdo z vás přál, napíšu o něm v některém z příštích článků něco více. 

To jsou naše nasbírané jahody.

Ovšem naše tradiční třešňobraní, jak jsem pojmenovala každoroční návštěvu babičky spojenou s trháním a jedením třešní, jsem nemohla vynechat. Miluju třešně! Mamka bedlivě sleduje televizní noviny na Nově a zrovna tam mluvili o samosběru jahod, tak jsme se spontánně ještě před třešňobraním ten stejný den vydali nasbírat si jahody. Přijdeme tam a všude milion lidí. Fronta na vážení až kdovíkam. Tak jsme hezky bráchu postavili do fronty a já s mamkou jsme se vydaly na jahodovou plantáž. Po asi hodině jsme již měly docela plné košíky i žaludky, když vtom mi volá brácha, že už je skoro na řadě. Tak nám to perfektně vyšlo, akorát on byl docela chudák (:-D). Byl to skvělý zážitek, pořád jsem měla pocit, že se o ty jahody musím prát s ostatními a že jich musím honem rychle natrhat co nejvíce, aby na mě něco vůbec zbylo (:-D). 

Až dva dny před druhými státnicemi jsem se dozvěděla známky z těch prvních. Dopadlo to dobře, patřím mezi šťastlivce, kteří to udělali a V. se mnou :) Před těmi druhými státnicemi jsem byla nervózní jen minimálně. Asi proto, že za celou dobu existence toho oboru je neudělali snad jenom dva lidi. Ale znáte to, je to jak maturita, skoro každej to udělá, ale skoro každej se bojí, že zrovna on bude patřit mezi ty, kterým se to nepovedlo. Museli jsme se soustředit na psaní tři hodiny v kuse a ještě bylo docela vedro. Přitom je jasné, že tak dlouho se nikdo soustředit neodkáže, aniž by nebyl nějak speciálně vycvičen. Bylo to náročné, naštěstí výsledky jsme se dozvěděli hned druhý den, tedy včera. A já můžu říct, že i druhé státnice byly úspěšné. Ačkoli jak jsem předpokládala, dopadly u mě paradoxně hůře než ze sociologie. 

Takže mám od včerejška taky ten titul Bc. :) Ale nemusíte závidět, nic to neznamená, jenom to třeba hezky vypadá. A normálně jsem do této chvíle žila svůj život stoprocentně sociologicky, dostala jsem na životopis a motivační dopis maximální počet bodů od vedení naší katedry a jsem přijatá na navazující magisterské studium bez přijímaček. To byste museli vidět ten neuvěřitelný výbuch emocí, když jsem se to dozvěděla :)