Štědrodenní přiznání

Vánoce – svátky klidu a míru. Tak se mrkneme na průběh Štědrého dne v naší rodině z pohledu ženy, tedy mě. 

Zdroj:http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/62/Nativity_tree2011.jpg

Vstala jsem někdy kolem tři čtvrtě na devět. Noviny jsem roznášet nemusela, protože pan Havel nám ustanovil čtyřiadvacátého státním svátkem, jak kolikrát zmiňuje můj taťka. V ledasčem se mu nedá moc věřit, ale tohle zní docela věrohodně. Jako každý rok jsme se snažili toho přes den moc nesníst. Letos se ani nekonalo žádné závodní vaření polévky na oběd, prostě co si kdo najde, to si sní. Vzala jsem si na snídani nějaké ovoce, kolem poledne jsem si pak namazala kupovanou vánočku máslem. 

Vzpomínám, co jsem dělala? Určitě jsem uklízela, hodně jsem uklízela. My u nás máme na Štědrý den tradici, že se snažíme dohnat úklid za posledních několik týdnů, kdy jsme na to docela kašlali. Už kolikátý rok svitla naděje, že by většina mohla být hotova už den předem, ale bohužel … Tentokrát dokonce mamka poznamenala, že stejně ani dřív uklizeno mít nemůžeme, protože neví, co bychom na Štědrý den dělali. A jak by si moje maminka představovala ideální Štědrý den? Prý by jej ráda celý provařila. Myslím tedy, že z tohoto hlediska musela být docela spokojená. Nejprve mi dopoledne ukazovala, jak se dělá domácí vánočka, pak jsme se s babičkou pod jejím dohledem pustily do přípravy bramborového salátu. Musím nás pochválit, povedl se a jeho důkladné ochutnávání byl můj další dnešní chod. Máma se mezitím věnovala přípravě rybí polévky. 

Následně jsem douklízela obývák, na němž jsme už naštěstí zapracovali včera, takže tam moc práce nebylo. Mezitím jsem se přesvědčila o neschopnosti chlapů (ano, generalizuji). Vybavuje se mi scénka, kdy si můj taťka neví rady se zhasnutou petrolejkou, kde mělo hořet betlémské světlo. Ano, zrovna na to přišel v té půlhodince, kdy jej na náměstí předávají skauti. Odpoledne jsem se ještě zhostila úkolu v podobě zabalení dárku od našich pro mého přítele. 

A chtělo by to trochu zbavit koupelnu prachu, vodního kamene a zažrané špíny (nejen) ve vaně a umyvadle. Že se toho ujmu já, protože nebudu přece kazit mamce její ideální Štědrý den. Jenže nejprve je potřeba vykoupat babičku, abych tu koupelnu nemusela umývat nadvakrát. Moje babička se totiž vaně vyhýbá jako čert kříži. Utekla s tím, že se koupat nebude a že s námi vlastně ani u štědrovečerní večeře sedět nebude. Musela jsem na ni použít extra citlivou přesvědčovací techniku, naštěstí úspěšnou. Umývání koupelny je dřina a pozor, ne abyste požádali chlapa, aby vám pomohl s ucpaným odpadem, to je hned oheň na střeše a příprava na manželství, kde je prý normální, že muž ženu bije ať už fyzicky či jenom slovy za to, že si nepomůže sama a ruší manžela od sledování televize. 

Mamka mezitím smaží kapra, kterého jsme vlastně s babičkou v poobědové době obalily. A následně vytváří výzdobu na štědrovečerní stůl. Honem rychle ze sebe udělat dámu a trochu se nalíčit, protože jsem rozhodla, že se stejně jako minulý rok budeme všichni fotit. Bráchové, jež jsem raději ještě ani nezmiňovala, by už nejraději zasedli ke stolu, ale já ještě musím nachystat koledy, které nám budou při večeři hrát. Letos jsou dárky pod stromečkem v obýváku pro každého mimořádně už před večeří, která se odehrává v kuchyni. Ani u ní si nemůžeme dát pokoj, ale asi jsme se nehádali nijak výrazně, protože na důvody si nevzpomínám. Dojídám jako poslední, nebylo to tradiční české vánoční jídlo špatné, ale už se nemůžu skoro ani hnout. 

Ještě obvoláme pár příbuzných a po asi čtvrt hodině vykecávání konečně na řadu přichází stromeček s dárky. Jako vždy se pokoušíme uchovat české ústní dědictví a společně zpíváme koledy. Jedna sada žároviček na stromečku se nám porouchala a ne a ne přestat s blikáním. Brácha si všiml, že by nám svým zrychlováním a zpomalováním mohla udávat tempo, tak jsem to vyzkoušela, ostatní mě v tom ale nechali samotnou. Pak si ještě všichni dáváme mlaskavou pod jmelím a konečně se můžeme pustit do rozdávání dárků. Toto výsadní privilegium jsem před pár lety svěřila do rukou svého nejmladšího bratra. Před půlnocí všichni odchází na půlnoční. Jen já jako správný skřivan si to nechávám až na druhý den a zůstávám s babičkou spát doma. 

Pantofle mi nespadla ani směrem ke dveřím, ani směrem dovnitř, tak jsem teda zvědavá, jak to se mnou příští rok bude. A při odlévání olova v rodině pana Ideálního (mimochodem tam fakt byl teda větší klid, pohoda a soudržnost) mi vyšla moudrost, tak snad tu bakalářku a státnice příští rok zvládnu! Přeju i vám všechno nejlepší do nového roku :)