8. Siracusa

9. den – 31. 7. 2013 – středa 

Víc jak 24 hodin (píšu to večer) tady už neteče voda. Víceméně každý den se stávalo, že voda přestala téct, nějak došla a naši šikovní vedoucí to zase spravili. Jenže teď už asi došla úplně, jak to tak vypadá (:-D). Ale musím říct, že organizátoři jsou nejen šikovní, ale taky hodní. Zítra ráno by to mělo být opraveno, jenže známe Italy (:-D). Dnes večer nám nabídli, že pokud by někdo chtěl, může se zajet osprchovat do domu některého z nich. Nakonec jsem však dala přednost vlhčeným ubrouskům (:-D). 

Do cizího domu jsme se ovšem dnes přece jen podívali. Mezi lidmi, kteří tu za námi chodí na party, mimochodem dneska tu snad ani skoro nikdo není, jak není voda (:-D), a občas taky pomůže s prací, abych mu nekřivdila, je jeden kluk, který bydlí v úplně přepychovém domě s úžasným bazénem jako z nějakého filmu. Pozval nás k sobě, takže jsme se my voluntýři s milionem dalších Italů u něho byli koupat a užívat si pohodičku :-) 

Odpoledne teda nakonec bylo free, nás sedm holek se ale na poslední chvíli rozhodlo, že se tu nebude jen tak nudit bez vody a raději se podíváme do Siracus. Autobus měl jet v 15:15, nám se podařilo zmobilizovat vedoucí, aby nás autem zavezli na autobusovou zastávku do města (podle nich village) v 15:17. Přesto jsme to stihli, asi měl ten autobus takové zpoždění nebo nevím (:-D). Co se nám přihodilo v autobuse, je taky trochu zvláštní. V celém autobuse jsme jely jenom samy s řidičem. Ten řidič nám nevytisknul zpáteční jízdenku s tím, že si nás zapamatuje a až pojedeme nazpátek, vezme nás už bez placení. Prostě si chtěl ty peníze strčit do kapsy, jako bychom nejely. Takže to bylo založené na důvěře, naštěstí nás neošidil. Jenom si prostě při řízení kouřil, telefonoval a i ty jízdenky vyřizoval, když zpomalil (:-D). Trochu jsem se bála, aby nás nakonec nezavezl kdovíkam. 

Nejvíce se mi v Siracusách líbilo hlavní náměstí s překrásným kostelem, který se mi bohužel nepodařilo hezky vyfotit. Ale mám tu jiné fotky z míst, kam jsme se podívali.

Jediné, co mě štvalo, že naše skupinka měla dvě přirozené vůdkyně a ty pořád někam spěchaly, takže jsem si ani pořádně nemohla vybrat nějaké suvenýry, pohledy, protože by na mě beztak ani nepočkaly. Utratila jsem za dnešek celkem dost a vlastně za nic, z valné většiny za jídlo. Avšak stejně jsem dneska ani moc nejedla. No water, no food here. Měla jsem jenom sendvič se sýrem a olivami, sušenky, ananasovou zmrzlinu, džus, vodu, Sprite. 

Uchvátil nás v Siracusách nádherný západ slunce nad mořem. Nejen Tchajwanky tady potřebovaly pořídit milion fotek, takže jsme na poslední autobus za naším známým řidičem dobíhaly opravdu tak tak.