6.Refrigerato

7. den – 29. 7. 2013 – pondělí 

A to ten začal tak slibně, že jsem si myslela, že by třeba po zbytek workcampu mohl být nudě konec. Haha. Dopoledne jsme jeli zkrášlovat místo v okolí Sortina, odkud je nádherný výhled do krajiny :) 

Jako dominantu na tomto obrázku můžete vidět místo, kde jsme byli ubytovaní.

Líbilo se mi tam, i práce mě bavila, ačkoli bylo příšerné vedro, v České republice ale asi větší (:-P), a udělala jsem si na ruce puchýř. Následně jsme se ještě vydali do centra, takže jsem konečně zjistila, odkud se bere voda na pití – natočí se z kohoutku na ulici. Zastavili jsme se i v supermarketu, kde jsem si koupila Coca Colu, I´m bad girl. Je to hrozně nezdravé, ale měla jsem na ni chuť (:-D). 

Jinak tady máme ale dobrá italská jídla k obědu a večeři, some sweet mi tedy jako někomu nechybí. Ale to jsem vám chtěla říct, překvapilo mě, že tady připlácí za to, že si flašku s pitím v obchodě vezmu z ledničky. Říkají tomu refrigerato. 

Podle mého názoru je ten workcamp špatně zorganizovaný, přijde mi hodně divné, že vedoucí jsou o dva roky mladší než já a ještě k tomu chlapi, nejsem ageistka, ani feministka (:-P). Kdybych měla nějaký problém, vlastně ani pořádně nevím, na koho se obrátit, asi princip subsidiarity. Ale k věci, odpoledne, resp. v podvečer jsme se už na stejné místo nevydali pokračovat v práci, všichni jsme zůstali, protože jsme měli pokračovat v práci na zdi. Jenže té práce tu zase nebylo tolik pro nějakých 15 – 20 lidí, když připočtu i místní Italy, kteří sice pomáhají, ale tím berou práci nám zahraničním dobrovolníkům. Takže víceméně no work, což mi úplně zkazilo dojem z dnešního dne. A Tchajwanka mi vynadala, proč nic nedělám. Já bych dělala, ale to by muselo být co! Pretending work mi moc nejde. 

Tudíž jsem byla znovu „nucena“ „povídat si“ s ostatními. Stále se ještě ostýchám mluvit anglicky a vůbec mi to nejde, takže v mém případě poslouchat ostatní. Holky se dostaly k tématu móda a začaly, jakou světovou módní značku mají nejradši atd. Takhle jsem si tedy typické dobrovolnice nepředstavovala. Vůbec mezi ně nezapadám, podle nich musí každý cvičit nebo tancovat. A když jsem na jejich otázku odpověděla, že cvičím pilates, řekly, že je to nebaví, že je to pro staré. Mě to ze začátku taky nebavilo, avšak je to dobrý relax a protažení :) Jsem mezi nimi jako největší exot, co nemluví. Vím však, že existují lidé, kteří mě mají rádi takovou, jaká jsem, takže si tady přece nebudu hrát na kdovíco. 

Těmito lidmi je moje rodina, pan Ideální a moje dvě kamarádky L. a V. Moc děkuju za vaši podporu během celého workcampu, jenom díky vám jsem to tam zvládla přežít :) 

Večer mojito party, ale jsem už docela ospalá, takže jsem vypila jeden kelímek (podruhé za tento workcamp), protože mojito mám ráda. Dopíšu tenhle zápisek do deníku a pomalu půjdu spát. Good night!