Ploč je v Máchově kraji tak krásně?

Vrátila jsem se od Máchova jezera, kde jsme s panem Ideálním strávili společně pět dní jako naši první dovolenou. Ve zdraví jsme to přežili, ani jsme si nelezli na nervy, zjistili, že spolu vydržíme žít nepřetržitě i několik dní po sobě, docela si rozumíme (i když na jeden celkem důležitý aspekt vztahu máme odlišný názor) a místo hádek ve stylu Itálie, u nás raději probíhá tichá domácnost (To když je něco myšleno jako vtip, já to nepoznám a vezmu až příliš vážně).

Do kempu jsme dorazili až v podvečer poslední lodí, která se na celou dobu stala našim hlavním dopravním prostředkem, pokud vynechám vlastní nohy. Na ubytování v bungalovu s vlastním sociálním zařízením si rozhodně stěžovat nemůžu, dokonce mi ani nijak zvlášť nevadilo, že koupelna byla větší než samotný pokoj, aspoň opticky. Celý týden bylo krásně, takže jsme uvnitř ani moc času netrávili. K pláži jsme to měli jenom několik desítek metrů :) Přiznávám se bez mučení, že jsem ještě nikdy neměla příležitost vykoupat se v moři a pokud se nepočítá přeprava trajektem přes kanál La Manche, tak jsem ani nikdy u moře nebyla. Byla jsem uchvácena jezerem, které vlastně ani není jezero, ale rybník. Díky písečné pláži mi to tu připomínalo moře a s panem Ideálním jsme došli k závěru, že tohle nám jako náhrada moře úplně stačí a jsme plně spokojeni. Procházka při západu slunce po pláži kolem jezera je úžasná romantika. Tehdy jsem pořídila fotku, kterou vidíte výše. Našli jsme si osamělé místečko u vody, kam jsme si sedli, povídali si a pozorovali vodní hladinu, oblohu s měsícem v úplňku ... Na protější straně jezera vzdálené asi kilometr od nás přímým směrem se rozjížděla jako každý večer diskotéka. Na nějakého ploužáka asi ještě bylo brzo, což mě trochu mrzelo, avšak docela mě překvapilo, že mě lákala k tancování i ta obyčejná "tuc-tuc" hudba. Kdyby to od kempu nebylo tak daleko, asi bych tam pana Ideálního vytáhla (:-D).

Dokonce i v kempu ubytovaná na vlastní pěst jsem byla poprvé, tedy že se o organizaci nestarala škola, jako tomu bývalo na různých výletech. Moc se mi líbila taková ta volnost, že člověku na recepci předají klíče od pokoje a dál se o něj až do jeho odjezdu nezajímají. Kemp se celý nacházel v borovém lese, byl hrozně rozlehlý, pohybovalo se v něm asi milion lidí a podle mě kdokoli chtěl, mohl si někde nenápadně rozbít stan a nikdo neměl šanci to zjistit, protože ačkoli byl oplocený, nebylo vůbec obtížné se dostat dovnitř. Připomínalo mi to takové městečko. Všude klid, pohoda, lidé u svých karavanů opékající něco na grilech, po pláži pobíhající a ve vodě hrající si malé dětičky (a jejich nekončící zvědavé otázky "ploč?", jež dostanou kdejakého rodiče do rozpaků, když neví, jak má odpovědět. Ale zjistila jsem, že roztomilejší jsou chlapečci se svými řečmi a zkoumáním všeho možného. Možná jich tam bylo jenom více :-D), kterých tam bylo opravdu hodně, jejich rodiče relaxující a opalující se na pláži. Prostě nádhera, klidně bych se tam hned odstěhovala, anebo příští rok jela zase na to stejné místo, i když jsem dříve takové lidi vůbec nechápala.

Koupali jsme se však všeho všudy jenom dvakrát, jinak jsme podnikali výlety po okolí. Z tohoto pohledu na Máchovo jezero se mi strašně líbilo, jak se sluneční paprsky odrážely od jeho vodní hladiny, která se nádherně třpytila. Zhýčkala jsem se, teď už se nechci koupat nikde jinde, než tam, kde je hoodně pozvolný sestup do vody a hlavně ta písčitá pláž (:-D). (Nemáte někdo tip na nějakou podobnou vodní nádrž blízko naší moravské metropole? :) Bylo úplně úžasné, že jsme mohli být snad sto metrů od břehu a stále jsme dosáhli nohama na zem. I voda byla docela teplá.

Už jsem se rozplývala nad nádhernou přírodou v Máchově kraji? Podívejte se na ten les. Mně připomíná paletu barev, vidíte tam ten přechod?

Swamp a v pozadí hora, pod níž jsme byli ubytovaní. 

Vydali jsme se také na dominantu kraje - hrad Bezděz. Místo červené turistické značky jsme zvolili zapomenutou cestu, kudy chodí jen specifický typ lidí. Hned na začátku za námi přiběhl nějaký dřevorubec, co u cesty řezal dřevo, a začal nám vysvětlovat, že tudy se na Bezděz nedostaneme, pokud to tady neznáme, že jdeme špatně. Jeho aktivní vysvětlování správné cesty jsme nebrali moc vážně. Věděli jsme, proč tam jdeme a proč máme u sebe gpsky ;) Nahoře jsme pak už podruhé za dovolenou úplně náhodně potkali bývalého spolužáka pana Ideálního ze střední školy, kterého již hodně dlouho neviděl. Zajímavé, že byl ubytovaný i ve stejném kempu jako my, kde jsme na něj také náhodou narazili, 300 km od domova. 

Při zpáteční cestě domů jsme se ještě zastavili v Kolíně. Nakoukla jsem do obchodu s oblečením Gate, kde jsem ještě nebyla, protože tuším, že u nás v nákupním centru Friedricha Wanniecka není a byla jsem překvapená tak nízkými cenami. Prostě jsem si musela něco jako suvenýr koupit, nakonec tedy hezké žluté tričko s fialovým šnekem. Snad za ty prachy aspoň chvíli vydrží (:-D). Na nástupišti při čekání na vlak Eurocity opožděný o půl hodiny jsme se  na závěr ještě setkali s nepříliš radostným zážitkem, když přímo před námi a mnoha dalšími lidmi několikrát zkolabovala (omdlela) jedna holka. Nějak se ani moc nikdo neměl k tomu, aby jí pomohl, zeptal se, co jí je apod. Je to těžké, člověk má strach, aby ještě nějak neublížil sobě nebo jí. Nakonec se jí ujaly formální autority v podobě průvodčí a nádražních securiťáků. Nakonec pro ni přijela záchranka, ale jen jsem kroutila hlavou nad tak laxním přístupem záchranářů.

Abych to shrnula do jedné věty, prostě bych se na ten Mácháč hned zase vrátila :-))