Jarní depka nebo spíš depka z příchodu nového semestru? Nevím.
 |
| Zdroj:http://www.harlick.com/img/gal/history/balter.jpg |
Tenhle týden nezačal moc slibně. S L. jsme byly v neděli bruslit, zrovna pršelo, takže jsme mohly téměř naplno využívat ledovou plochu, protože bruslařů tam bylo opravdu jenom pár. Zjistila jsem, že fakt nic nevydržím. Po 1,5 hodině bruslení jsem byla tak unavená, že jsem šla večer spát v devět. Druhý den mě tak bolely nohy, že jsem je ani nemohla zvednout. Pak se k tomu ještě připojila nesnesitelná bolest hlavy, následně i špatně od žaludku. Celou zimu každé ráno roznáším noviny, ať bylo -17°C nebo nevím-kolik, rýmičku a škrábání v krku jsem dostala až teď na začátku jarního semestru. Kupodivu mi druhý den po fyzické stránce už bylo o poznání lépe.
Po psychické stránce je to tak střídavě oblačno a moc mi není jasné proč. Prostě jsem první část týdne měla pocit, jako by mi něco chybělo, jako bych byla strašně sama, přitom to vůbec není pravda. Jeden den mám školu od 8.00 do minimálně 19.30, ovšem s 4,5 hodinovou pauzou. To čekání člověku přijde jako úplně vyplýtvaný čas. A následně zjistí, že ona přednáška za takové čekání vůbec nestojí. Asi tam nebudu chodit, leda že bych se chtěla v tom volnu podívat na Černobílý svět. Někdy zřejmě chci.
Že bych byla tak divná a někde v podvědomí se mi zakotvila myšlenka, že budu bývat pořád ve škole, na cestě ve vlaku nebo někde pryč a chyběl mi domov? Myslím, že už i začínám chápat jednu nejmenovanou vdanou osobu, která každý den volá svým rodičům. Ale je to u mě docela směšné ve srovnání s lidmi, kteří studují stovky kilometrů daleko od domova. Nakonec to však nebude tak hrozné, pravidelně mám předměty jenom prakticky tři dny v týdnu. A představte si, že se mi za tento nový semestr už podařilo zazelenit první políčko čtyřmi kredity, ačkoli zkouškové bude až někdy na přelomu května a června, kouzlo ;-)
Včera jsem četla v novinách, že nízké sebevědomí způsobuje žárlivost. Asi je to tak. Štve mě, že žárlím na pana Ideálního, bojím se, že mě nebude chtít, že se změním natolik, že se mu nebudu líbit. Napsal mi ódu na můj úsměv, který má tak rád :) Jenže poslední dobou bývám i před ním nějak častěji smutná, což mě štve. Možná se mi líbí, jak se mě snaží utěšit a rozveselit (:-D). Připadá mi, že se před ním chovám jako malá puberťačka, směju se každé blbosti (když nemám špatnou náladu), vykládám nesmysly ... Avšak ono s tím jde jen těžko něco dělat.
Proto mám radši přehuštěný rozvrh, který na sebe alespoň navazuje. Nejhnusnější rozvrh jsem měla v zimním semestru prváku, právě s takovýma pauzama a to čekání je fakt úmorný. Ještě když je to zima a člověk se stejně klepe v kabátu a teplých botách. Když člověk kluše z místa na místo, nestačí si moc uvědomit, že je utahaný, protože jsou už čtyři odpoledne a on je ve škole od osmi. :-) A ještě ho navíc čeká cesta domů.
OdpovědětVymazatBtw. to je normální, trošku žárlíme všechny, ať jsme sebevíc sebevědomé. A nejistota je normální.
Pauzy jsou skvělý, člověk si dojde na jídlo a/nebo zaleze do knihovny a učí se / udělá úkoly :)
OdpovědětVymazatTřeba je to jarní únava. Já se směju každé blbosti právě hlavně tehdy, když mám špatnou náladu.
Můj rozvrh tento semestr dosáhl až nesnesitelných hranic, nemám ani jedno volno mezi hodinami - což je na jednu stranu fakt super, na druhou zase když přijdu do bytu, jsem unavená a neschopná ničeho. ale 4,5 hodiny je fakt dost, to bych se na tu poslední přednášku asi taky vykašlala :D
OdpovědětVymazatK článku u mě- jo je možné, že si v ISu našla mě, je taky možné, že jsi tam našla spolužačku. Ovšem pokud na té fotce vypadám jako idiot, jsem to já :D (před focením jsem se pohádala s přítelem a vystála hodinovou frontu a opravdu to na tom jde poznat :D)
OdpovědětVymazat