Steinwandklamm

Opravdu bych měla psát častěji, protože možná i kvůli tomu mi připadá, jako bych o prázdninách nikde nebyla a nic nezažila, přitom to vůbec není pravda. Náhodou jsou toto výjimečné prázdniny. S panem Abstinentem jsem byla už na deseti schůzkách, při čemž každá trvala v průměru tak šest hodin. Nutno podotknout, že od sebe bohužel bydlíme asi 50 km daleko. Kdyby mi s ním nebylo dobře, netrávím v jeho přítomnosti tolik času :-))

Třeba mám výše popsaný pocit kvůli absenci návštěvy nějaké trošičku více vzdálenější oblasti, ani ČR či sousedními státy nepohrdnu.

Včera jsem to napravila. S L. jsme se vydaly na jednodenní zájezd do Rakouska. Navštívili jsme Steinwandklamm alias soutěsku Kamennou stěnu kousek za Vídní. I přestože moje baterky ve foťáku stávkovaly (musím si konečně koupit nové), zvládla jsem díky hodné L. něco málo vyfotit. Ale když třeba vidím téměř profesionální fotky úžasného fotografa pana Abstinenta z našeho posledního výletu u sochy jedné z postav knihy Viléma Mrštíka, kde nám jen tak mimochodem romantiku na klidném místě překazili nějací účastníci zájezdu, ani se mi ty fotky z obyčejného kompaktu nechtějí zveřejňovat. Nesmím však být tak náročná (:-D).

Cesta autobusem ani netrvala nikterak dlouho. Za tři hodiny jsme byli na místě. Průvodkyně nás zabavila povídáním o Rakousku a, nevím zda předem cílenou, příliš okatou reklamou na další zájezdy od jejich cestovní kanceláře, takže jsem se do Účastníků zájezdu po cestě nezačetla, jak jsem plánovala. Kafe nám řidič taky mohl uvařit, ale hnědé podšálky byl příliš velký luxus, tudíž se to muselo pít z těch rozpálenejch kelímků, což se fakticky nedá (:-D).

Nad rakouským nebem se honily dešťové mraky, které se naštěstí během pár hodin protrhaly a pak už celou dobu jenom svítilo sluníčko.

Skály jsme zdolávali díky dlouhým klouzavým kovovým žebříkům, občas i kolmým k zemi a některým působící závratě.

Vylezli jsme na krásnou vyhlídku Hausstein.

Nakonec jsme se dostali až k nádherným vodopádům řeky Pernitz s názvem Myrafälle. 

Tady už mi ovšem baterky definitivně vypověděly službu, takže jsem nemohla vyfotit závěrečný romantický pohled na skály, lesy, jezírko a hospůdku. Fotka od L.

Připadá mi, že jsem od maturity již kompletně všechno zapomněla. Ujistila jsem se, že na tom ale ještě nejsem úplně nejhůř, protože jsem se u stánku se suvenýry německy domluvila a koupila si, co jsem chtěla. Zajímavé je, že když jsem nějaké slovíčko nevěděla hned německy, automaticky bez přemýšlení jsem je na prodávající vypálila anglicky (:-D). Panu Abstinentovi jsem jako dárek jak jinak koupila štamprli s obrázkem vodopádů ;) L. to měla těžší, když se snažila v hospodě získat bottle of still water. Nakonec taky pochodila. Byla o jeden litr vody těžší, avšak o 4 Eura lehčí.

Výlet to byl skutečně nenáročný oproti těm dvěma na Ötscher a Raxalpe, které jsem již před několika lety absolvovala. Tehdy jsme prakticky šli a šli celý den málem bez zastavení. Tuto procházku zvládlo i mimino aneb jeden mladý Rakušan si z recese nasadil plínky, dudlík a vydal se na cestu. Když takového člověka potkáte, fakt nevíte, zda jej máte litovat za jeho postižení a zároveň obdivovat, anebo se smát jeho vtípku.