Zmatená veřejná politička

... a taky socioložka, ale s tím se počítalo už asi dva roky :-)

Byla jsem na zápisu na vysokou školu. Tak důležité životní rozhodnutí, jako který obor si mám vybrat pro své vysokoškolské studium, jsem odložila až úplně na poslední chvíli. Hádejte, kdo mě do té doby pořád rozptyloval? Zvážila jsem klady a zápory, konečně našla studijní plány a došlo mi, že ty mezinárodní vztahy nejsou nic pro mě, prostě na jejich vystudování a následné uplatnění nemám. Zvolila jsem si tedy dvouobor Sociologie - veřejná politika a lidské zdroje. Ano, je tam slůvko "politika" a já se přece o politiku nezajímám. Víceméně všechny obory, ze kterých jsem měla na výběr, se nějakým způsobem týkaly politiky. Dvakrát jsem seděla ve volební komisi, u maturity jsem si vytáhla otázku Politický systém, takže ze mě prostě bude politička (:-D). Ne, tohle se spíš týká sociální oblasti a trhu práce, snad by se z toho mohlo najít i nějaké uplatnění v oboru. I když s tím v dnešní době příliš nepočítám. Mým cílem je najít v budoucnu vůbec nějakou práci. 

Zdroj:http://files.volby-cr.cz/200000018-00f3e0136d/vtipy_lichy_politika.jpg

Jó, bude to studium těžké, docela se už začínám bát. Paní ze studijního ani nemusela promluvit, aby mi bylo jasné, že bude podobně "milá" jako naše sekretářka na gymplu. Jaká to náhoda, že jsem si sedla na první volné místo a při vyplňování nějakých papírů jsem zjistila, že vedle mě sedí můj formální příbuzný. Chápejte, měli jsme stejné příjmení, a to je nás podle serveru kdejsme.cz pouze 4272 v celé ČR. Na ISIC fotce, myslím, špulím pusu, ale za to může ten foťák, já jsem se tvářila normálně (:-D). Třeba to nebude tak hrozný, stejně jako celé studium. Tři roky mi připadají jako strašně krátká doba. A už nám prvákům naši starší kolegové naplánovali hned dvě seznamovací akce, jedna z nich je určena výhradně elitě celé fakulty - sociologům přece :-))   

Zápis se docela protáhl. Pana Abstinenta to však neodradilo a ochotně na mě počkal ve vstupních prostorách fakulty. Prošli jsme si dva parky v centru naší moravské metropole, dali jsme si pizzu, seděli jsme na lavičce a hodně dlouho si povídali. Když ještě dodám, že před týdnem jsme spolu byli v zoo, bude to znít asi jako největší romantika, jenže je tu samozřejmě ALE. Je to ve mně, jsem zmatená, nevím, co chci. (Jeden den se cítím tak, druhý den o sto procent jinak.) Pokud mám pochybnosti, je to špatné znamení, že? Vzhled je taky důležitý, i když jsem si to nemyslela, ale on není škaredý ... Nechci mu ublížit, protože je hrozně fajn, jsme si podobní (nemyslím vzhledově), naladěni na stejné vlně, nevadí mu, jaká jsem, prostě můj ideální partner. Jenže stačí to? Navíc se cítím jako Robin v 6. dílu 1. série HIMYM a i ten následující díl není úplně od věci.
Jestli mi nebylo lépe minulý rok?

Btw. Když jsme tak seděli na lavičce jako pár, vyhlédli si nás dva chlapíci v oblecích s šanony pod paží. Nějaká promo akce od Vodafonu pro studenty. Možná to byla jenom marketingová maska, ale ten jeden z nich mi byl hodně sympatický (zase špatně). Prý vystudoval mezinárodní vztahy právě na FSS. Místo, aby seděl na velvyslanectví, chytá po parcích naivní studenty. Ale tak třeba se plat zase tolik neliší, co já vím (:-D)?