Aby byla dovolená

I když jsem si myslela, že se o letošních prázdninách žádná rodinná dovolená konat nebude z několika důvodů ..., nakonec jsme na necelý týden odjeli na chatu příbuzných hned za humny - k Pryglu. Kvůli uplakanému počasí jsme se však museli neplánovaně vrátit o jeden den dříve domů. Kdybychom dovolenkovali někde na druhém konci republiky, nikoho by taková možnost nenapadla. Holt stinná stránka dovolených blízko domova (lákadlo jezdit domů), jen aby nějaké byly.

Skoro jako u moře :)

Chata byla podle zvyklostí z minulých let úděsná, všude hrozně moc prachu a rozpadajících se starých krámů. Člověk si zvykne, ale doma je samozřejmě doma :) Ležela jsem na krátké posteli přikrytá krátkou peřinou, avšak kupodivu se mi spalo skvěle.
Diagnóza : maniodepresivní psychóza, anorexie, bárbinkovství, Aspergerův syndrom, zastydlá puberta, psychická labilita ... Fakt na sobě pozoruji příznaky těchto psychických poruch, fyzické nemá ani cenu vyjmenovávat. Buď jsou sourozenci tak hrozní, že se s nimi nedá vyjít, nebo jsem taková já. Možná bych se přikláněla i ke druhé variantě. Házeli mi klacky pod nohy a kamenovali mě.

Nenavštívili jsme žádné celosvětově známé památky, takže, myslím, nemá cenu něco vypisovat. Koupali jsme se, jezdili na šlapadlech a většinu času bloudili po lesích, překonávali brody, lezli po skalách či se kochali krásnou přírodou. S. K. Neumann měl pravdu. Na každém kroku jsme ale viděli plno přejetých žab, chudinky :-(

V pondělí ráno v 5:45 hod. (!) mě vzbudil vyzvánějící mobil. Nebyl to budík, jak jsem si myslela. Volala mi za mě zaskakující "novinářka", abych jí okamžitě doručila klíče od paneláků. Měla štěstí, že jsem velice zodpovědná osoba! Kdybych si třeba odjela do Ameriky, asi by se se svým výdělkem dostala do mínusu (:-D).

Dostali jsme se taky do jednoho velmi zajímavého mlýna, napěchovaného mimo mlýnské vybavení i jinými sto a více let starými věcmi. Chtěla bych si některé z nich pořídit domů :) Netušili jsme však, že nás sympatický a milý pan mlynář svým interaktivním výkladem (Pokládal nám relativně jednoduché otázky a my jsme s hrůzou zjistili, jak hloupí vlastně jsme.) a prohlídkou zdrží celé dvě hodiny. Ke konci jsem už byla z jeho povídání docela zmožená, takže jsem nepovažovala několik smyček různé tloušťky z různých materiálů visících ze stropu za náhodu ... (:-D) Černý humor. 

Několikrát jsem prohlásila, že už s nimi nikdy na žádnou dovolenou nepojedu. Kdoví, ale bylo by to symbolické, protože právě na této chatě jsme byli na naší první dovolené.

Btw. Jsem za půlkou Báječných let s Klausem a baví mě to rozhodně mnohem více než sci-fi 1984. Možná proto, že to čtu jako pokračování Vieweghovy autobiografie, jinak bych příběh zřejmě považovala za nudu.