Co dělat po maturitě?

Mám za sebou k dnešnímu dni devět jedenáctin všech důležitých zkoušek v tomto školním roce. Ty dvě jedenáctiny jsou nepovinné maturitní zkoušky, ze kterých se už vůbec nestresuji. Při nejhorším budu mít na nějakém maturitním protokolu pětku/y a stejně se nic nestane. Konečně se snad budu moct následující 3 - 4 měsíce cítit volně a bezstarostně, pak už bohužel zřejmě nikdy, protože asi konečně dospěju ... Jenže náhle  se střetávám se stejným problémem jako většina maturantů. Nám pilným (Samozřejmě znám i několik lidí, kteří se na maturitu vůbec nepřipravovali či den předem a někteří dopadli lépe než já.) učení vyplňovalo skoro celý den a teď jaksi není co dělat (:-D). 

Zatím jsem se vrhla na čtení. Momentálně mám rozečtené tři knížky naráz. Jsem zvědavá, jestli nějakou z nich dočtu do konce (:-D). Velmi mě zaujala kniha Umberta Eca Jméno růže. Stejnojmenný film jsem viděla dvakrát, takže děj pro mě není úplně neznámý, což je dobře. S nadšením zjišťuji, že Rogera Bacona či Viléma z Ockhamu znám z hodin filozofie. S historickou rovinou jsem na tom poněkud hůře, možná bych si měla alespoň zjistit, o čem že bylo to clunyjské hnutí. Další dvě knížky čtu už nějaký ten měsíc, protože během maturit prostě nebyl vůbec čas. O Vieweghově Výchově dívek v Čechách se zmiňovat nemusím. Třetí z nich je prvotina moderátora, hudebníka a herce Slávka Boury Naháči. Na obálce píšou, že to má být psychologický román o současných vztazích ve světě sociálních sítí na internetu ... Asi jsem čekala trochu něco jiného (lepšího?). Navíc mě odrazuje mnoho i stylistických chyb a fakt, že buď ani jedna z postav není kladná tak, jak bych si představovala, nikdo z "hrdinů" mi není sympatický, anebo že tato kniha odráží skutečný odstrašující stav dnešní společnosti. Možná se o ní ještě zmíním, jestli ji někdy dočtu.

Když jsme u té společnosti, hrozně mi vadí ty masy informací, které se na nás odevšad valí (3/5 jsou nesmysly, 1/5 informace dočasného charakteru, 1/5 skutečně důležité informace). Jsme jenom figurky ovládané prostřednictvím medií nějakou plutokracií (Možná bych si měla přečíst Reflex, že?). Robinson se měl v tomto ohledu lépe.

Zdroj:http://statics.podcasters.tv/podcastimage_235582.gif

Maturita není tak hrozná, jak se říká. Člověk se kvůli ní nemusí stresovat hned od září, stačí týden až měsíc před, spojený s učením (opakováním). Já jsem prakticky už od podzimu žila ve strachu z přijímaček. Dokonce jsem chodila i na přípravný kurz. Nevím, zda mi pomohl. Každopádně jsem se dostala na všechny obory, kam jsem chtěla. I když ten vysoký percentil připisuji spíše náhodě, dobře mi sedly otázky. Vypadá to, že jsem se již rozhodla pro obor, kam nastoupím. Avšak dokud nebudu zapsaná, není nic jistého. Ještě ani nemám maturitní vysvědčení, ale věřím, jsem vše zvládla. Potřebuju vysokou laťku, abych měla stále motivaci něco zlepšovat. Ale vidět, že jsem v něčem lepší než ostatní, je taky skvělý pocit :-) Zkusím Mezinárodní vztahy - Sociologii. Sice se trochu bojím, že ty mezinárodní vztahy budou takovej záhul, že mi na sociologii nebude zbývat vůbec čas, ale uvidím. Jeden ze strašáků mezinárodních vztahů je prý nějaká dvanáctisetstránková knížka, ze které se dělá zkouška, pro mě taky trochu historie, ve které zrovna nevynikám, a nezbytná angličtina. Jako kdybych měla říct bez okolků, co chci studovat nejvíc, byla by to jednooborová sociologie. Jenže někteří by možná měli kecy ohledně uplatnění (ono na vzdělání ani tak nezáleží), a co mě štve víc, percentil posledního přijatého klesl oproti minulému roku o třicet bodů dolů. Kdežto u výše zmiňované kombinace stoupl o dvanáct bodů nahoru, takže jsem 12. ze 16 přijímaných. Prostě elita :-)

Btw. Mít před jménem RNDr. by nevypadalo taky vůbec špatně, co říkáte? Aneb mám doma v papírové podobě přijetí na přírodovědeckou fakultu.