Co někoho bere na tělocvikářství?

Přemýšlím, přemýšlím, jakou má člověk motivaci stát se učitelem tělocviku? Nic mě nenapadá. Dobře, je to práce (jako každá jiná), dostává se za ni plat. A jinak? Nevím, jak je tělocvik praktikován na jiných školách, ale u nás, by se dalo říct, že tam prakticky nic neděláme, což teda jako většině studentům celkem vyhovuje (:-D). Ne, hrajeme volejbal.

Chtíč stát se učitelem takové matematiky, češtiny, fyziky, zeměpisu apod. bych ještě pochopila. Člověk může sázet pětky jedna báseň. No ne, když jsem se někdy ve třetí třídě chtěla stát učitelkou, tak rozhodně ne kvůli učení, ale jedině kvůli známkování (:-D). V tělocviku se sice pětky podle výkonnostních tabulek taky rozdávají velice snadno, ale stejně se na ně nikdy nehledí a ještě jsem nikdy neslyšela o žákovi, který by propadl z tělesné výchovy. Nemá to cenu. Pokud někdo neumí rychle běhat, těžko se tomu naučí ve dvou hodinách týdně.

Zdroj: http://www.dascot.org/depression/treatment/images/footballers_test.jpg

Všechny jsme nemocné, nikdo nemůže cvičit. Ale fakt, že jo. I když já asi kašlu a smrkám ze všech nejvíc (:-D). Tak se stalo, že v minulém tělocviku cvičilo jen 10% ze všech holek ve třídě. Samozřejmě paní profesorka byla velice nadšená. Příště prý musíme mít potvrzení od lékaře. Haha. Tomuhle se směju. Kdybychom všechny nakráčely do ordinace, jedna vedle druhé bychom (pro jistotu) dostaly naordinováno minimálně týden ležení doma v posteli, těžší případy možná i antibiotika. Známe naše zdravotnictví. To by pak ve třídě zůstalo jen těch 10% holek (a nějací kluci). Takže o co jde?