Je to zajímavý, nepociťuji téměř žádný stres z maturity. Takhle jsem se naposledy cítila někdy v říjnu. Jak jste si mohli všimnout, dokonce se zde i častěji objevuje nějaký nový článek, mám chuť psát. Opět cítím svobodu. Ulevilo se mi, že se už nemusím účastnit žádných přijímaček a ve škole nám již pomalu uzavírají známky. Asi mám špatný přístup, že? Ne, že bych si nevypracovávala maturitní otázky (do češtiny už mi jich zbývá jenom pět :-P) a neopakovala si, jak po nás chtějí učitelé, ale říkám si, že o svaťáku bude taky hodně času. A za chvíli, až otevřou v knihovně, si jdu půjčit jednu zajímavou knížku, na kterou jsem narazila úplně náhodou a která mě velmi zaujala, při vymýšlení minulého článku. Konečně žádná povinná maturitní četba :-). Včerejší bouřka úplně navodila atmosféru léta, připadalo mi, že jsou velké letní prázdniny. Ale stejně ten rok tak strašně rychle utekl, že to ani není možný. A nic se nestalo.
Globalizace se projevuje všude. Státní maturita je jasným příkladem lokální globalizace. A náš češtinář jí už taky podlehl, což jsem si o něm teda nemyslela. Měli jsme naplánovanou školní slohovku. Myslela jsem si, že má trochu víc fantazie a rozhodně nám nezadá témata, která jsou vyvěšená na stránkách Cermatu u další cvičné státní maturity, a navíc nám je už stejně prozradili spolužáci z jiných tříd našeho ročníku. Udělal to. Úvahy o trendu dnešních mladých a jejich lásce bez papíru jsem se děsila předem. Nezbylo mi, než napsat vypravování o stromu roku. Je hrozně těžké něco během 45 minut vymyslet a hodit na papír, navíc aby se v tom dala najít expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofa. Psala jsem jak blázen a ani nevěděla o čem. Zápletka mě napadla až těsně před koncem. Tohle byla snad moje nejhorší slohovka (Na generálce bych na svou úvahu o Facebooku dostala trojku a zdála se mi napsaná celkem slušně.). Viděla jsem to při nejlepším na tu trojku ... Dal mi jedničku. Nechápu, vždyť jsem ani nenapsala pořádný závěr. Beztak se mu můj text dlouhej jak kráva nechtěl číst (:-D).
Abyste se tak nenudili, možná vás pobavím svým "výborným" slohovkovým příběhem (zkráceno). Jako každý rok i letos jsem se rozhodla, že svým hlasem podpořím strom, který si podle mého názoru zaslouží honosit se titulem Strom roku. Vyjela jsem si všechny stromy osobně obhlédnout. Dorazila jsem na předměstí naší moravské metropole, kde to vypadalo velmi podobně jako u nás na vesnici. Do výšky se vypínal několiksetletý jírovec maďal. Pod ním seděly dvě zřejmě místní postarší dámy. Přistoupila jsem k nim blíže a ony se hned nabídly, že mi o něm něco řeknou. Posadila jsem se a poslouchala. Ten strom má prý zvláštní ochranitelskou moc. Už se mnohokrát stalo, že za bouřky se pod něj někdo v dobré víře schoval. I přesto, že do něj blesk uhodil, stromu, ani dotyčnému se nikdy nic nestalo. Náhle se v dáli ozval zvuk hromu. Dostala jsem příležitost zažít dobrodružství a prověřit pravdivost staré pověsti. Zůstala jsem sedět pod stromem ... Po chvíli se ozvala ohlušující rána. Tělem mi projela podivná bolest a pak si už jen vzpomínám, jak jsem se probudila na nemocničním pokoji.
Celkově se nejvíc bojím češtiny. Nedokážu si sebe představit, jak mluvím deset minut o dané knížce a úryvku + pět minut o neuměleckém textu., který jsme snad nikdy za ty čtyři roky nerozebírali (Zkusíme si to ve dvou hodinách tři týdny před maturitou). Je nad moje chápání, jak můžeme maturovat z něčeho, co jsme nikdy nedělali (Dobře, posledních pár měsíců něco nacvičujeme.) Celou dobu praktikujeme "středoevropský" (?) model, kdy probíráme literární historii a nakonec máme předvést výkon ala "angloamerický" (?) model, kdy budeme rozebírat jedno dílo. Myslím si, že pokud se státní maturita nezruší, stejně se časem seznam četby ustálí na 20 - 30 základních dílech. Nikdo nemůže zabránit, aby si nakonec všichni nevybrali stejné knížky prověřené a zpracované od kamarádů z minulých let. Nějaké literární vzdělání půjde do kopru.
Celkem se bojím, že mi bude k ničemu, že jsem měla vždycky vyznamenání, protože na maturitu vyznamenání nedostanu. A finanční odměna od školy bude v háji. Co se dá dělat, nějak to dopadne.
Na konec dvě videa. Škoda, že jich na Youtube moc není.
