Co mi tazatelství dalo a vzalo

Se začínajícími letními prázdninami končí onen marketingový výzkum, pro který jsem dělala tazatelku. Sice mi zbývá zastihnout doma ještě tři respondenty, ale protože náš okres už zadaný počet sesbíraných dotazníků splnil, bude to už jen tak mimo hru, abych si splnila všechny svoje povinnosti. Napadlo mě ty tři měsíce práce zhodnotit a zrekapitulovat. 

Všechno nejspíš začalo bezradným přemýšlením nad tím, jak se mi podaří našetřit peníze na prázdninovou cestu. Na internetu mě zaujala nabídka právě této brigády. Brigády prakticky v oboru, který studuji. Tím, že jim odepíšu, nemůžu přece nic ztratit, tak jsem to udělala. Po školení v našem hlavní městě jsem se začlenila do významné výzkumné agentury s dvaceti lety zkušeností. Ovšem hned moje první respondentka se pro mě stala noční můrou a zároveň měřítkem pro ty ostatní. Po prvním dotazníku právě od ní jsem byla tak psychicky vyčerpaná, že jsem s tou prací chtěla okamžitě skončit. Nevěřila jsem, že by mi ještě někdo chtěl něco zodpovědět, nechtěla jsem tohle psychické peklo v podobě vymáhání údajů opakovat. Ode dna mě zvedlo další školení o pár dnů později, které se neslo v takovém neformálním duchu, pan školitel a zároveň velmi úspěšný tazatel nám prozradil svoje všechny možné taktiky, jak přimět lidi, aby se výzkumu zúčastnili. To odpoledne se mi během hodiny a půl podařily udělat dva dotazníky a celkově mě to tak všechno nakoplo, že jsem si řekla, že to ještě vzdávat nebudu. Na pana školitele jsem asi udělala dojem svými sociologickými řečmi o validizaci a reliabilitě, protože mě hned druhý den požádal o přátelství na FB, ale to už víte (:-D). 

Zdroj:http://www.cogitatestudios.com/wp-content/uploads/2012/04/what-you-need-to-know-words-in-vintage-wooden-letterpress-printing-block.jpg

Začalo se mi docela dařit. Na některé respondenty mám v paměti zaryté příjemné vzpomínky. Třeba na důchodce v jedné ulici, kteří mi s nadšením vyprávěli o svém dřívějším zaměstnání nebo kteří mi ukazovali svůj koníček. Samozřejmě jsem se setkala i s odmítáním. Jedna paní si se mnou domluvila schůzku a pak mi tak čtvrt hodinu vykládala, jak je ten výzkum k ničemu. Vůbec jí nevadilo, že za tu dobu to mohla mít zodpovězeno a mohla mít klid. Někteří pánové mi to vyplnili jenom proto, že jsem za nimi přišla zrovna já, kdyby k nim přišel nějaký chlap, tak by ho prý dál nepustili, asi jsem se naučila zapůsobit svým šarmem (:-D). Byla jsem s dotazníkem u ředitele gymplu, kam jsem chodila, taky ten dotazník vyplnil jenom kvůli mně a možná si teď v pedagogickém sboru všichni šuškají a diví se, jak to, že ta divná nekomunikativní holka teď dělá tazatelku (:-D). Několikrát se mi stalo, že jsem již seděla u respondenta v kuchyni, když v tom mi otázky odmítl zodpovědět. No jo, jedna z prvních se ptá na jméno a příjmení (:-D). O tom, jak jsem se rozbrečela, jsem už taky psala. Ale za naprostý výsměch považuji pána, který si ze mě snad dělal srandu, pustil mě dál, zahrnul mě jako při výslechu milionem otázek, chvíli to vypadalo, že dotazník vyplní, pak zase ne a nakonec konstatoval, že nebude podporovat ten průmysl, pro který se tento marketingový výzkum provádí. Také jsem se setkala s člověkem, který by mi otázky i zodpověděl, ale jaksi k tomu nebyl po duševní stránce způsobilý. Docela jsem se ho bála, v kuloárech se proslýchá, že je či byl drogově závislý.

Ani pan školitel tak úplně neusnul, několikrát mi na FB napsal a nakonec z něj vypadlo, že nechápe, jak je možné, že takovou kočku jako jsem já, může někdo z respondentů odmítnout. To jsem docela zůstala stát s pusou dokořán. Ale tak ne že by mě to nepotěšilo, nestává se mi každý den, aby mi tohle někdo řekl/napsal (:-D). Kromě pana Ideálního samozřejmě :) 

Myslím si, že tazatelství byla dobrá zkušenost. Určitě jsem se stala více komunikativnější, ale hlavně jsem se přestala tolik ostýchat, co se týče kontaktu s druhými lidmi. Ačkoli vždy jsem potřebovala velkou podporu od svých nejbližších, abych se vůbec za respondenty vydala. Přineslo mi to taky hodně stresu, za něhož mohla nastavená hranice týdenního počtu dotazníků, který jsme se vždy museli snažit splnit. Podařilo se mi to jenom málokdy, ale spíše z časového nebo psychického důvodu. Prostě jsem si potřebovala od těch respondentů taky někdy odpočinout a hlavně se s blížícím se těžkým zkouškovým obdobím kupily povinnosti do školy. Měla jsem v hlavě zafixováno, že když ten limit nesplním, slečna supervizorka mi bude nadávat. Nikdy se tak nestalo. Potřebné peníze jsem si vydělala, celkově sesbírala padesát sedm dotazníků z nějakých sta zadaných domácností, avšak za cenu minima volného času sama pro sebe. Nejvíc zdržující je ale rozhodně jídlo a spánek! (:-D)

Vidíte, málem bych se zapomněla podělit o perličku na závěr. Dokonce byla do tohoto výzkumu náhodou vybrána i domácnost pana Ideálního, tudíž jsem měla jedinečnou příležitost podívat se na jeho průběh i z pohledu respondenta. Schválně jsem paní tazatelce neprozradila, že jsem vlastně její kolegyně a kladla jí všetečné otázky. Zajímalo mě, jak bude reagovat (:-D). Na konci jsem jí svou identitu odhalila a chvíli jsme pokecaly. Dobrej plán, co?