Všech osm zkoušek tohoto semestru už mám úspěšně za sebou, všechny jsem udělala na první pokus a nejhůře za C, přičemž mám hned dvě A :) Říkám si, že jsem se asi učila nějak moc (:-D). Ten studijní průměr, co se teď nově objevuje nad známkami z každého semestru je fakt hodně motivující, dokonce bych řekla, že až přemotivující. Pořád to člověk sleduje a chce mít lepší a lepší průměr nebo si jej minimálně udržet, a tak se třeba zbytečně stresuje. Doufám, že tedy alespoň v tomto semestru získám nejlepší průměr za celé své vysokoškolské studium (:-D). Ale nechci se chlubit, prázdniny ještě nemám a minimálně tak týden mít nebudu, protože mi zbývá dokončit poslední předmět. Je to samozřejmě ten nejtěžší, těžší než statistika, o které jsem den před zkouškou tvrdila, že je to nejtěžší předmět, co jsem kdy absolvovala za celé své studium na všech úrovních. Po zkoušce a hlavně po zazelenání políčka v ISu jsem už jenom vzpomínala, jak hrozně lehké to bylo. No bodejť by ne, když jsem se přednáškami v uších nechala uspávat i s nimi roznášela noviny (:-D). Dobře, bylo to obojí jenom jednou (:-P). Příští pondělí je deadline odevzdání přepracované verze té seminárky, jak jsem o ní před Vánoci psala, že má jen ty nejnegativnější přívlastky. Na to, že jsem absolutně nevěděla, o čem mám psát a co se po mně chce, nevypadal komentář od pana doktora tak příšerně, jak jsem si představovala. Nechtěla jsem si narušovat klidný spánek, takže jsem se rozhodla, že si přečtu o tom, jaký jsem podle něj idiot, že jsem schopná napsat takovou práci, až ráno. Překvapivě naštěstí odepsal jenom, že práce má dobrý potenciál stát se úspěšnou (:-D). Tak uvidíme, jak to zvládnu(eme) a zda se i toto políčko sladí s ostatními, nebo se rozhodně chovat nekonformně.
Momentálně mám několik událostí, které mě čekají a těším se na ně, což se rozhodně nevyplácí, protože se všechno pokazí a budu hodně zklamaná, nebo mě čekají a zatím k nim zaujímám neutrální postoj, nebo bych si přála je zažít, ale zatím zůstává jenom u přání.
 |
| Zdroj:http://delsoblogger.files.wordpress.com/2013/01/photo94.jpg |
Do první kategorie řadím Valentýna stráveného s panem Ideálním na horách, resp. na Vysočině, a ještě k tomu s romantickou večeří. Našeho nového prezidenta ale nemáme v plánu navštívit, přece jen ta jeho chalupa je odtud trochu z ruky. Zato jsem zjistila, že od našeho maloměsta zase tak daleko není (:-P). Aha, dívám se, že rozdíl činí sedm kilometrů (:-D). Což o to, poukaz už přišel, ale ještě není jisté, že zrovna kolem tohoto dne tam bude volno. Myslím, že ta šance je spíš mizivá, ale tak si tam přinejhorším zajedeme někdy později :)
Do druhé kategorie rozhodně patří každoroční ples. Ale spíše bych se zmínila o americkém studentovi, který přijede na tento semestr na naši fakultu. Já, jakožto tutorka se o něj budu "starat" a pomáhat mu, když bude něco potřebovat. Pominu-li to, že si pořád říkám, že se musím do té půlky února naučit pořádně mluvit a rozumět anglicky (:-D), protože teď jako celkem nic moc, tak jsem z jeho facebookového profilu zjistila, že asi rozhodně nebude můj typ a dokonce se ho možná i budu bát, ačkoli jsem vždycky prohlašovala, že kalašnikov je má nejoblíbenější zbraň (:-D). A že už snědl pět až šest gramů hašiše a potom létal? Hmm ...
V třetí kategorii by se objevilo přání opět si letos zkusit nějaký zimní sport. Hrozně bych si chtěla zaběžkovat. Na Vysočině by k tomu mohly být příhodné podmínky, jenže je tu několik ALE. Nemám běžky, ty by se však daly půjčit, pan Ideální taktéž nemá a ani na nich nikdy nestál, já jsem na nich oproti němu jela jednou, ale bavilo mě to. Vždycky ráda vyprávím historku, jak jsme byli v prváku s gymplem na horách a právě tam jsme jeden den vytáhli běžky. Jela jsem, jela, jenže ono to bylo nějak z kopce a to víte, ve stopě je pro začátečníka celkem těžké se udržet, tak jsem po nějaké době jízdy spadla do lesní zmoly a spolužák mě musel hůlkou vytahovat (:-D). Bruslení je samozřejmost, avšak ani tomuto sportu pan Ideální neholduje, ale tak třeba se přidá ještě někdo jiný. Každopádně si tu zimu musíme užít! :)
