Vysokoškolská seznamovací akce

Neznalý člověk by si myslel, že na něco jako seznamovací pobyty pro prváky se na vysoké škole už nehraje, ale opak je pravdou. Já ten seznamovák mám již za sebou. Trval dva dny.

Víceméně fatální byl už samotný příchod na místo určení, tedy do atria fakulty. Nikoho jsem tam neznala, takže bylo důležité si vybrat lidi, ke kterým se přidružím. Nutno podotknout, že většina se navzájem viděla poprvé v životě, o to bylo spřátelování jednodušší. Tuto první fázi ještě tak docela zvládám na rozdíl od dalších. Ani jsem to moc neřešila a sedla si k holkám, které měly u stolu poslední volné místo. Konverzace mezi námi byla trošku rozpačitá a navíc s ani jednou z nich jsem neměla společný žádný obor. Všimla jsem si jedné holky, takový ten typ, co je ráda středem zájmu. Hned se kolem ní vytvořil hlouček lidí. Vzpomněla jsem si, že zřejmě chodila do stejného přípravného kurzu jako já. Takže práva nevyšly? Co si budeme povídat, neměla jsem ji moc ráda.

Ale to už dorazili i lektoři, chápejte cca. o dva roky starší spolužáci. Vyrazili jsme do parku hrát různé seznamovací hry. Moc dobře si vzpomínám na začátek prváku na gymplu, opravdu jsem si je "užívala". Jenže teď jsem zase o čtyři roky starší a mám to hlavě o něco víc srovnané. Třeba už vím, že můj nejoblíbenější alkohol je mojito. Jo, měli jsme tvořit skupinky podle věcí, které máme společné. Můj obdiv patří slečně, která se nebála přiznat v dnešní vožralecké společnosti, že je abstinentka. Byla bohužel jen jedna.

Pokud si dobře vzpomínám, následně jsme se opět přesunuli do budovy fakulty, kde jsme ztvrdli na několik hodin. Lektoři se nám snažili podat užitečné informace o studiu a ISu. Bylo to důležité, místy i zajímavé, ale já jsem opravdu měla co dělat, aby mi hlava neklesla na klávesnici, když jsme se zrovna učili vychytávat práci s ISem. Pak nám oznámili, že večer se půjde pařit do klubu a teď máme tříhodinovou pauzu na přípravu  a ubytování na koleji pro ty, kteří jsou z daleka. Já nejsem z daleka, ani zblízka. Nicméně tu kolej jsem zaplacenou neměla. Z toho dne se mi nejvíc vybavuje právě to tříhodinové čekání. Aspoň jsem si ale dala čínské nudle a výbornou malinovou zmrzlinu, mňam!

V klubu jsme se zúčastnili posledního programu, a to předvádění scének. Byla jsem docela ráda, že si naše skupinka vytáhla pantomimu (:-D). Měly jsme to dobře vymyšlené, ale myslím, že to stejně nikdo nepochopil. Nevadí. Vítěznou šňůrku na krk s logem univerzity jsem získala pod záštitou svého mladšího bratra, protože lektoři se nemohli rozhodnout, kdo vyhraje (:-D). Pak se někteří vydali na bar, jiní na taneční parket a já na vlak domů do své postele, ale nestěžuju si. Jeden lektor se prý opil natolik, že nebyl schopen sám dojít domů, tudíž musel využít pomoci čerstvých prváků. Ostuda největší, že v tolika letech ještě nepozná, kdy má dost, být ním, zahrabu se dva metry pod zem! Celkově jsem po prvním dni měla pocit zklamání z tolik vychvalovaného seznamováku. Druhý den to naštěstí napravil.

Zdroj:http://fc04.deviantart.net/fs16/i/2007/157/2/8/Free_Hugs_by_aleka_rock_rose.jpg

Program se skládal ze dvou bloků. Nejprve nám předali svoje bohaté osobní zkušenosti s místními (nejen) alkoholickými zařízeními, kluby ... ale abych jim nekřivdila i dalšími praktickými věcmi. Dozvěděli jsme se toho hodně i o Erasmu. Ve druhé části jsme se rozdělili do skupinek a zahráli si takovou bojovou hru po městě. Byla to zábava :-) Co byste třeba dělali, kdybyste seděli na lavičce a najednou by se k vám s hrozným křikem přiřítily tři holky a začaly objímat strom za vámi? (:-D) To byl jeden z úkolů, čtvrtá z nás to měla všechno točit na kameru (foťák). Představte si, že chlap na lavičce ani neutekl, dokonce se ohlédl až tehdy, když jsme se na ten strom sápaly. Nebo jsme sepsaly petici proti kálení holubů na ulicích a úplně v pohodě našli pět lidí, kteří nám to podepsali. Holkám se moc nechtělo provozovat tzv. free hugs, já bych do toho klidně šla. Jedná se o objímání lidí na ulicích. Já se nezdám, že? (:-D) Nakonec jsme každá objala jednoho a toho stejného cizince a nechaly se vyfotit. Pan Abstinent bude rád, až se to dozví (:-P). Musely jsme hledat a tajně fotit bezdomovce, natáčet reportáž o naší seznamovací akci apod.
Když jdu takhle po naší moravské metropoli s někým z daleka, připadá mi, že tady bydlím. Přitom to není vůbec pravda. Trochu jsem se styděla za svůj špatný orientační smysl a neznalost některých míst. S panem Abstinentem jsme toho zatím zřejmě prošli málo, musíme se polepšit ;)

Závěrečná hra moje očekávání nakonec splnila. Myslím, že jsem si seznamovák i docela užila a hlavně poznala nové lidi. Bohužel tam nebyl nikdo se stejnou kombinací oborů jako mám já. Třeba se s někým z nich ještě někdy potkám (:-D). Ale docela mi vadilo moje asociativní myšlení. Ať jsem se podívala téměř na kohokoli, vždycky mi připomněl svou vizáží, mluvou či chováním někoho známého. Já zastávám názor, že na světě existuje jenom několik typů lidí (teda trochu víc) a ti se pořád opakují. Takže žádný člověk originál neexistuje, nene (:-P).