Konečně jsem po necelých čtyřech měsících dočetla prvotinu Slávka Boury s názvem Naháči. Upřímně jsem ráda, že už to mám za sebou (:-D). Myslím, že celkem i právem jsem se styděla na tuto knížku v knihovně nahlas zeptat, když jsem ji nemohla najít. Raději jsem se začala při prohrabávání knižními novinkami více snažit. Mimochodem i na Naháčích byla taková nezávazná cedulka s nápisem "Novinka - vraťte do 14 dnů" - pro mě přímo nadlidský výkon.
 |
| Zdroj:http://www.amazonek.cz/obrazky/nahaci-boura-slavek-e162007-full.jpg |
Příběh má pojednávat o Facebooku a vztazích na něm. Nevzpomínám si však, že bych to slovíčko Facebook vůbec někde v knize objevila, nepočítám-li titulní stranu. Na internetu vzniká mnoho klubů sdružujících lidi s podobným zaměřením a zájmy. Jako příklad uvedu třeba Klub snílků, jehož členy jsou blogeři, kteří rádi sní. Nevím, do jaké míry mají ponětí o Naháčích, ale částečně se podobají Klubu porozumění z oné knihy. Asi shodou okolností se i zde objevuje členka s přezdívkou Berenika ;) Tito lidé se nikdy osobně neviděli, ale přitom se přes internet znají jako své boty, mají pro sebe pochopení a rozumí si. Jednoho dne se rozhodnou, že je na čase se poznat i naživo. Robert, jeden z nich, pro ně však vymyslí těžko uvěřitelné překvapení. Pozve je k sobě domů, připraví program a vše, co se tam bude odehrávat, bude přenášeno na internet pomocí webových kamer rozmístěných na každém kroku. Logicky tato reality show neskončí nijak dobře. Ke konci se zde objevuje úplně absurdní smrt, které čtenář snad ani nemůže uvěřit, natož se do situace vžít a pak taky jakési zneužití ... Závěr je opravdu nijaký, ani nemůžu říct otevřený. Z postav mi nebyla žádná sympatická, ani podle jména (:-D). Navíc mi bilo do očí značné množství stylistických a občas i pravopisných chyb. A nějak jsem nedokázala přijít na to, jakým způsobem si členové Klubu porozumění postupně pro svou live show získávali tolik diváků. Ke konci tuto amatérskou reality show sledovalo přes dva miliony lidí. Leckterý celovečerní film by jim mohl závidět. Jenže jak se lidi bez propagace mohli dozvědět, že někde něco takového probíhá? Leda přes ty nezmiňované sociální sítě. Napadá mě otázka - Dívali byste se, jak někde právě teď jančí obyčejná partička kamarádů, kteří se setkali poprvé v životě? Kdybych je neznala, tak by mě to zřejmě ani nijak nelákalo.
Knížku vám rozhodně k přečtení nedoporučuji. Zaujal mě pouze úvodní text na přebalu knihy, jenž je bohužel pro nalákání čtenářů ten nejdůležitější. Předpokládám správně, že jej napsal někdo jiný?
Raději jsem se opět vrhla na Viewegha, tentokrát čtu Účastníky zájezdu. Musím se pak ještě jednou jinýma očima podívat na film, je můj oblíbený. Posléze se chystám na Lolitu. 1984 jsem vzdala, sci-fi prostě není můj šálek čaje, i když je to škoda.
