Musím zúročit svoji "chytrost"

Tímto týdnem jsem vstoupila do svého (doufám) posledního středoškolského pololetí. Samozřejmě jsem jako každý jiný dostala ten papír, který nemá žádnou vypovídající hodnotu = vysvědčení. Mám druhé nejhorší vysvědčení ve své historii - dvě dvojky, takže si obrázek o mně udělejte sami (:-D). Tentokráte z dějepisu a matematického semináře. Ještě jsem měla dostat dvojku z češtiny, ale protože jsem odevzdala čtenářský deník, asi mi známku o stupeň zlepšil. Já jsem to ale udělala hlavně kvůli tomu, aby mi zkontroloval rozbor knížek k maturitě. To však zřejmě nestihl. Máme tedy v naší rodině dva nejlepší žáky, brácha se svou jedinou čtverkou na vysvědčení taktéž dostal titul nejlepšího žáka třídy.

Řekla jsem si, že když jsem podle vysvědčení tak "chytrá", měla bych to také pořádně zúročit, že? Jako "záchranný" obor na přihlášku na vysokou školu jsem si vybrala matematiku - ekonomii. Uchazeč si může vybrat čtyři ze seznamu nabízených tzv. profilové předměty a pokud mu z nich za celé čtyři roky studia vyjde průměr do 1,5, může si podat žádost o přijetí bez přijímaček. Tak to tedy udělám. Hádejte, jaký mám průměrný prospěch z matematiky, biologie, chemie a fyziky? (:-D) Doufám, že si tady uveřejněním nepřivodím větší konkurenci uchazečů o tento obor.
Někdo říká, že by ve svém životě nic nevrátil a neudělal jinak. Já asi jo, ale možná jen tak na zkoušku, abych zjistila, jakým směrem by se můj život ubíral. Co by se stalo, kdybych si místo role premiantky zvolila roli obyčejné průměrné žačky? 

Dnes je čtvrtek, zejtra pátek ... a máme pololetní prázdniny. Docela to oceňuji, i když si za jeden den příliš neodpočinu. Po dnešku, ale vlastně po každém čtvrtku ten oddech už fakt potřebuju. Cítím se poněkud společensky unavena. Avšak ne tak, jak si myslíte. Trčet devět hodin ve škole, nepočítám-li půlhodinovou pauzu na oběd, není nic moc. Neznavuje mě ani tak ranní vstávání na nultou hodinu, čtyři hodiny s profesorem, kterého jsem ještě před dvěma roky úplně nesnášela za jeho styl výuky - přijdu, sednu, mluvím, odejdu, ani odchod ze školní budovy kolem 15:20, spíše ti spolužáci, pořád stejní lidé, anebo prostě jen lidé. Však je taky poslední hodinu, v těláku, vidět, jak si už vzájemně lezeme na nervy. Jsem typický introvert.

Zdroj: http://www.andreas-praefcke.de/carthalia/europe/images/cz_praha_narodni_04.jpg

Dnes přišel spolužák se záludnou otázkou. "Kdo je tady nejchytřejší? ... Bareto?" Samozřejmě se hned objevily úšklebky určitých osob, že já tak určitě ... "Kdo namaloval oponu Národního divadla?" A teď se předveď. Přece jsem nemohla být vystavena potupě, že to nevím. Vytanulo mi na mysl jméno Hynais. Nakonec se stejně šel ještě ujistit za panem profesorem. A ejhle, opravdu nejsem tak blbá!