Cti otce svého i matku svou, cti mluvu mateřskou.

[: Před víc jak rokem sem při prohlížení babiččina památníku narazila na toto moudro, zalíbilo se mi, tak sem si ho jako Viewegh zapsala do svých poznámek. 

Jak ste si už možná všimli, neska píšu trochu netradiční článek v hranatých závorkách, což znamená, že bych vám ráda přiblížila svou mluvu. Su z jižní Moravy, ale nemluvim vyloženě jenom moravsky, ňáký český slova určitě taky používám. Někdy si říkam, jestli vlastně nežiju na ňákým česko-moravským jazykovým pomezí.  

V pátečních Lidových novinách sem narazila na zajímavý téma. Čeština se stejně jako věčina jazyků vyvíjí, takže asi brzo dojde k jazykové reformě, ke splynutí některých mluvených a psaných slov. Podívejte se dolů na srovnání. Mimochodem ta aplikace na http://syd.korpus.cz je taky hodně zajímavá.

Jazykovědci namítají, že psanej jazyk se bezpodmínečně musí přizpůsobovat tomu mluvenýmu. Jinak by se taky mohlo stát, že by se čeština dočkala stejnýho osudu jako angličtina. Angličani jsou známí svou konzervativností, takže se rozhodli, že psaná podoba jazyka zůstane furt stejná, ale mluvená se přirozeně vyvíjí. Proto v angličtině neexistujou žádný univerzální pravidla výslovnosti. 

Když vidim slovo "abysme", zvedá se mi žaludek a vzpomenu si, co nám po celý ty roky učitelé vtlókali do hlav. Samozdřejmě nepopírám, že běžně to taky říkám, ale (nejen) v psaní jsem konzervativní. Úplně mě zarazilo zaměňování slova "dýl" za "později". Dyť ty dvě slova mají úplně jinej význam. V životě by mě nenapadlo říct třeba větu : "Neska přídu dýl dom." A ani sem, myslim, nikoho nikdy neslyšela, že by to říkal. Asi žiju mezi těma jedenácti procentama lidí. Dále v článku psali, že používání "mně" je úplně zbytečný. Stačí všude psát "mě". Jenže pak ty slova už nevypadají tak hezky. Prohlásila sem, že budu psat furt stejně, ať se mění, co chce ... (:-D) 

Btw. Občas zabrousím na diskuzní fórum mojí univerzity, a když vidím off - topic příspěvky jednoho prof. PhDr. ... CSc., musím se nahlas smát. Místo, aby odpověděl na dotaz, opraví dotyčnýmu pravopisný chyby. Ale chápejte, pokaždý je to tak maximálně jedna, dvě chyby a von vám hned málem radí absolvovat předmět Čeština pro nebohemisty. Naštěstí nemluvim ze své zkušenosti, jinak bych byla asi fakt pořádně vytočená.

Chtělo by to vymyslet nějakej text, kde bych pořádně předvedla, odkaď pocházím. Momentálně se mi vybavuje jedno slovo, který se používá výhradně v Čechách, a který opravdu nesnáším. Je jím slovíčko "ject" místo "jet". Nejvíc mi vadí, že ho používají i televizní moderátoři a herci. 

Fuj, to je hnusnej článek, takhle se fakt vyjadřuju? Připadám si jak největší nevzdělanec a idiot. To je hrozný, ale je možný, že za pár let se takto bude psát úplně běžně. :]

Kvalita z Penny

Prostě vám musím ukázat jednu fotku.

Ten nápis "Ochutnejte kvalitu z Penny" mi připadá jako obrovský oxymóron nebo rovnou výsměch. Opravdu si člověk může koupit v Penny něco kvalitního? (:-D) Ať každý posoudí sám. Nevím jak jinde, ale u nás si z tohoto supermarketu děláme docela srandu. Ale tak byl pro naše město první, takže bychom k němu měli mít zvláštní citový vztah jako ke všemu, co je první :) 

Vydat knihu?

Normálně můj anglicky konverzující spolužák* vydal knížku. Divíte se stejně jako já? (:-D) Příliš podrobností nevím, ale zřejmě je to jen jakýsi almanach, do kterého pár vybraných jedinců přispělo svou povídkou. Dokonce se se svým dílem účastnil i nějaké celostátní literární soutěže, kde obsadil (asi) jedno z předních míst. Musím ji z něho taky vymámit a přečíst si ji.

Možná mu závidím, i když vím, že závidět se nemá. Není to, že bych měla nutkání se mu nějak pomstít, zesměšnit ho apod., můj spolužácký vztah k němu se nezměnil. Jen ... já nevím. Třeba mi vadí, že on něčeho takového dosáhl a já ne, že to spolužáci berou úplně normálně, neposmívají se mu, ba dokonce jsou na něj i pyšní. Proč se tak nestalo i s mým blogem? Protože jsem někdy psala o nich? Asi jo, vždyť svět fantazie je nekonečný, tak proč psát o svém životě? Obdivuju lidi, kteří jsou nějakým způsobem jiní než ostatní a dokážou si od svého okolí vydobýt respekt, že je bere takové, jací jsou. Já tohle bohužel neumím.

Zdroj: http://www.sxc.hu/browse.phtmlf=download&id=1095604

Před více než měsícem jsem náhodou našla server, kde si kdokoli může vydat v knižní podobě jakýkoli text, který napsal. Jeho adresa zní http://www.librix.eu/cz/. Docela mě ta stránka zaujala. Pro začínají spisovatele či méně schopné pisálky, kterým by žádné nakladatelství samo od sebe nic neotisklo, jako stvořené. Minimálně si člověk musí objednat 10 výtisků své knihy, ale mám pocit, že ještě před Vánoci bylo možné objednat klidně jenom 4 kusy. Dají se nastavit různá kritéria, jak by kniha měla vypadat. Černobílá či barevná? Lepená nebo pevná knižní vazba? Jaká bude obálka? Cena se pohybuje kolem stovky za jeden exemplář, což není zase tak moc. Kdybych měla něco kloudného napsaného, nechám si to vydat. Ne proto, abych se stala slavnou, ale pro ten pocit, kdy bych mohla v ruce držet a listovat si knížkou, jejíž bych byla autorkou. Na více než těch deset výtisků bych se stejně finančně nezmohla. A stejně, co bych dělala s těmi devíti zbylými? (:-D) Před asi tím měsícem jsem si na Facebook napsala status, že možná někdy díky této službě vydám nějakou svou knížku, třebas svou autobiografii. Můj anglicky konverzující spolužák mi odepsal, že to nemám dělat, poněvadž pokud nejsem nějaká celosvětově známá a významná osobnost, nikoho můj životopis zajímat nebude. Tehdy jsem však ani netušila, jaký profík mi radí. Já vím, nikoho nudný, obyčejný život nezajímá. Navíc já zatím ani nemám odvahu se nějak moc pitvat ve své minulosti.

Co kdybych vydala svůj blog? Sranda ... (:-D)