Poslední dobou jsem se začala více zajímat o jídlo a jeho původ. Přijde mi, že dnešní západní společnost je hrozně odcizená. Odcizená od různých věcí a také od původu jídla. Zdá se mi, že občas člověk i zapomene, kde že se to jídlo vlastně bere. V supermarketu?
 |
| Zdroj:http://useast.mymarkettoolkit.com/90/gallery/large/supermarketdisplay_32098.jpg |
Jo, v supermarketu seženeme skoro všechno v prakticky jakoukoli roční dobu. Určitě to má výhody, můžeme si dopřát ten komfort a koupit si, na co máme zrovna chuť. Jenže nás to taky od toho jídla hrozně vzdaluje. Zapomínáme třeba, kdy je jaké ovoce a zelenina u nás sezónní, kde rostou, jak rostou. Nedochází nám, že jsme ještě pořád závislí na přírodě a na úrodě. Možná nám ani nepřijde, že základní potraviny, z nichž máme na talíři připravené jídlo, musely někde vyrůst.
Většina z nás asi konzumuje například mléko jako potravinu (mléko, máslo, sýr, jogurt apod.) každý den, někdy i několikrát denně. Ale uvědomujeme si, kde se to mléko bere? To stejné s masem. Zamýšleli jste se někdy nad tím, jestli byste to zvíře, které konzumujete, taky dokázali zabít? Já se přiznávám, že bych to prostě nezvládla. Naši předci to dělali celkem běžně a celkem běžně si tato zvířata i sami chovali, to já beru, to je v pořádku. Avšak již mi nepřijde moc v pořádku jíst maso každý den a už si vlastně ani nedokázat představit, jak že to maso vlastně vypadalo, když bylo ještě živé a v jakých podmínkách vlastně žilo. Ona si ta zvířata ve velkochovech nežijí tak idylicky, jak nám marketing předkládá na obalech a v reklamách. Podle mě by tohle měl každý vědět a vidět na vlastní oči, pak ať se sám rozhodne, co bude jíst.
Samozřejmě, že právě naší lhostejnosti a nevědomosti využívají korporace, které nám do jídla přidávají všechno možné, protože nám je to jedno. Hlavně že je to dobře dostupné a chuťově dobré. Zkusme si někdy rozebrat svůj jídelníček na základní potraviny. Přijdeme na to, že je vlastně hrozně chudý, když nepočítám ty uměle přidané chemické látky :) Řekla bych, že u většiny Čechů převažuje mouka, mléko, maso, vejce, cukr. To mě ovšem přivádí na myšlenku udělat analýzu nějakého mainstreamového časopisu s recepty :)
Další věc, co s tím odcizením souvisí, je plýtvání. Když si to jídlo koupíme v supermarketu, aniž bychom se starali, odkud pochází, nemáme k němu prakticky žádný citový vztah. Když se zkazí, tak se zkazí, když nám nebude chutnat, tak nám nebude chutnat, odpadkový koš je vždy při ruce. Ale všimli jste si, že když si nějakou tu zeleninku sami vypěstujeme, chleba sami upečeme, něco si uvaříme, máme k tomu úplně jiný vztah? Mně třeba vždycky hrozně mrzí, když někomu něco uvařím, dám si s něčím práci, věnuju mu svůj čas a dotyčný to buď odmítne jíst, nebo má plno řečí, jak to vůbec není dobré. Buďme vděční za jídlo, protože jídlo rozhodně není samozřejmost, jak si možná myslíme. Neplýtvejme jídlem, protože třeba kvůli tomu, abychom my mohli jíst, musí někdo někde v rozvojové zemi hladovět, protože to jídlo musel poslat nám. Pokud je někdo tak hodný (většinou asi maminka :), že nám uvaří jídlo, poděkujme mu/jí za to, pochvalme mu/jí to. Dokud si přípravu jídla sami nezkusíme, asi nám příliš nedojde, kolik je v tom práce a času.
Já bych ráda v naší rodině vařila (a přitom třeba použila pestřejší paletu potravin než těch pět výše zmíněných), jenže bohužel naši strávníci jsou tak příšerně rozmlsaní, že se to skoro ani nedá. Každý jí jen určitou množinu potravin a tyto množiny se překrývají pouze minimálně. Když jsem naposledy vařila, orientální brambory s květákem, z té snůšky nadávek (i sprostých) na mě a moje jídlo, jsem se ještě nějakou dobu musela psychicky vzpamatovávat. A tak bych si přála, aby nastal den, kdy bych uvařila, bylo to nějaké zdravější jídlo a všichni to s úsměvem snědli. Zřejmě musím víc pilovat svoje kuchařské dovednosti :)
Já jsem původem vesničan, takže s tímhle opravdu nemám problém. Když jsem byla malá, měli jsme spoustu zvířat a některé se chovala i na maso. Cestu na talíř tedy znám moc dobře (tak to zní fakt hrozně). Teď je to jiné, taky mám dost věcí z marketů, což není dobře. Opravdu mě třeba mrzí, že nemám přístup k domácímu mléku, máslu apod. Zeleninou a ovocem se zásobovat zvládnu. Hodně si toho pěstuji na zahradě. Doma taky často zavádím novinky do jídelníčku. Sice u nás taky brblají, ale nakonec z nich většinou vypadne, že je to vlastně dobré. :D Celkem mě baví, že si dnes spousta lidí hraje na odborníky na jídlo, ale potom se hrozně diví, že k vaření nepotřebuješ tisíc sáčků s dochuceným kořením z marketu. Prostě si natrháš bylinky a jedeš,,, :D
OdpovědětVymazatTo mě mrzí, že ti nadávali, když jsi jim uvařila, přece když jim to nechutná, tak kvůli tomu se druhýmu nenadává. Neber si to tak!
OdpovědětVymazatNejhorší je, jak jsme si zvykli, že v supermarketu je všechno dostupný pořád a tak ostatní musí dřít, aby to tam bylo. Nebylo by od věci se zastavit a přinést pracujícím na plantážích vhodnější podmínky tím, že ne vždy vše u nás bude, prostě někdy si něco nekoupíme.
A taky jak je dnes to rychlý tempo a jíst je někdy bráno jako ztráta času, třeba jak někdo vymyslel nějakou tu směs, kde máš všechny potřebný vitamíny a látky (on to obhajuje tím, že stejně člověk nejí 5 dobrých jídel denně, ale je to i v tom, že to urychlí ten čas). Já mám právě někdy pocit, že "zabíjím" čas, tím jak dlouho jím (a pak nestíhám věci do školy) a pak si vždycky uvědomím, že to je blbost. Ale je fakt, že dnešní společnost tě kolikrát ani nenechá v klidu se najíst.
Zabít zvíře bych nedokázala. Ale co dělat, aby se k nim chovali lépe? Zase asi jen nevyžadovat plný výběr v obchodě a spokojit se s vyšší cenou, což je asi ten největší kámen úrazu, protože to lidi nebudou chtít.
Ale díky tomu, že se nemusíme starat o jídlo, tak se pak lidi můžou věnovat něčemu užitečnýmu, třeba doktoři, vědci, těžko by objevili nějaký léky, kdyby čas trávili staráním se o jídlo. Takže výhodu to má. To, jestli budeme jíst zdravě či ne, to už je pak naše volba (kolikrát se lidi se špatným životním stylem dožili vysokýho věku).
S tím plýtváním máš pravdu, ve své domácnosti to budu vést jinak :) Co děti nesní k obědu, to dojí k večeři :)
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatV obchodech mi nejvíce vadí velké množství nekvalitních potravin. Není to vina výrobců/obchodů, ale nás, že to kupujeme - upřednostňujeme cenu před kvalitou, já to však mám ve většině případů naopak. :-)
OdpovědětVymazatJinak taky nemám rád, když někdo furt frfňá, že nejí to a to a to. Jelikož sním skoro vše a navíc umím odvedenou práci (jídlo) pochválit, se mnou bys problém určitě neměla. :-)
Uplne mi mluvis z duse.. rekla bych ze tento clanek je a bude porad aktualni.... kazdy by se mel dle meho obcas v tom dnesnim ruchu zastavit a zamyslet nad tim, co to vlastne strka do pusy. odkud to je, kudy to asi proslo, jakou cestu to urazilo od zacatku az po konec, po nas talir, nase usta.... myslim si, ze dnes je pomer ceny a kvality nesrovnatelny. sama dost resim ceny jidla a vubec vseho, ale snazim se vsimat i kvality, sledovat baleni a etikety. cist si je. a v obchode si pripadam divne, kdyz se zastavim a vse si procitam, prijde mi ze kazdy rychle nakoupi vse nahaze do kosiku a jde, a kdyz stojim a procitam mam pocit ze na me koukaji jak na blazna... ale ani to me nezastavi pred tim si to procitat a dozvidat se informace o tom co vlastne jim...
OdpovědětVymazatjen bych rekla ze je nekdy tezke se v tom orientovat. nekdy je pro me slozite urcit zda je ta potravina opravdu vhodna a kvalitni kdyz na ni nejsou ceske nazvy, a nebo pokud jsou na etikete pouze nejake slozite vedecke nazvy ruznych surovin, nevim poradne co to je... v tom pripade jdu radsi od toho.
je smutne, jak to tu mame. pripadam si jak cesky narod = popelnice. k nam dovazi vse, co nikdo nechce.. my cesi prece snime vse, co je za levny peniz. no ne ? smutne ale pravdive. vidim to i u nas doma..
a jak rikas. uplne souhlasim. doma se snazim varit zdrave. ale kazdy na to kouka opovrhovane. vzdy jsem za to kritizovana co to je zas za blivajz, co jsem to ukuchtila. ale kdyby to obcas pozreli misto nekonecneho jezeni bileho peciva, tucnych jidel, sladkosti.... udelali by u nas lip .. ale myslim ze u nas je tezke neco vubec vysvetlovat, to me mrzi. pak mam pocit ze jsem jak z jineho sveta a doma mi nerozumi kdyz chci jen jist a zit zdrave...