15. Ryba a dvě piva

15. den – 9. 8. 2014 – sobota 

I když se včera všichni opili, stejně jsme dnes vstávali relativně brzo, totiž v sedm. Potřebovali jsme květinami nazdobit pódium. Práce na několik desítek minut. Potom se mi však splnil jeden z mých snů. Měla jsem si na sebe obléci masku ryby a spolu s kolegou orlem a kolegyní pandou obveselovat dětičky v jakémsi dětském koutku, kde si vybarvovaly obrázky. No bylo v tom samozřejmě hrozné vedro a ještě můj převlek neměl ruce. Ale prostě to byla hrozná sranda :) A já jsem si vždycky přála zkusit si tu brigádu, kdy v převleku rozdáváte nějaké letáčky a při tom se procházíte někde po náměstí. Samozřejmě se s námi děti chtěly fotit a byli jsme středem pozornosti (:-D). 

Já v masce ryby

Odpoledne jsem si pak několikrát prošla všechny stánky. Bylo to podobné jako na hodech v mém home-townu, tedy většinou cetky, které k ničemu nejsou. Ani ty suvenýry se tu pořádně nedaly koupit, ačkoli jsem se opravdu snažila něco vybrat. Koupila jsem akorát nějaké náušnice, magnetku s motivem Bački Monoštor a nějaké sladkosti. K večeru jsem následně strávila hodinu na infostánku týkajícím se Srbska, zdejší přírodní rezervace, Dunaje apod. Bylo to hned vedle pódia, takže jsem se nenudila, protože na něm zrovna začaly vystupovat folklorní soubory mimo jiných také z Chorvatska, možná i z Maďarska a bylo to hodně zajímavé.

V noci se tu konala party hard, pojali jsme to trochu rozlučkově, protože v pondělí již odjíždíme. A co je nejlepší na rozloučenou? Pořádně se všichni spárovat, že ano. Tak jsme si s kamarádkou a kamarádem z Hong Kongu řekli, že tu party tedy taky zkusíme, abychom věděli, jaké to je (:-D). No bylo to docela divné. Všichni byli překvapení, že pijeme pivo. Já jsem měla opět svoji premiéru, vypila jsem za ten večer a noc dvě piva (!) (Mimochodem, uvědomila jsem si, že jsem do té doby vlastně ani celé české pivo nikdy nevypila, jenom jedno německé v Itálii a dvě srbské. Po návratu jsem to s tím českým taky napravila a fakt mi chutnalo mnohem víc než ty zahraniční :-D). 

Bylo hrozně vtipné, jak si s námi pokoušeli povídat i místní vojáci, kteří tu také pařili, a byli tak opilí, že ze sebe těžko dokázali vysoukat nějakou větu anglicky. Nepřipadala jsem si se svou špatnou angličtinou úplně nejhůř (:-D). Nakonec musím říct, že jsme si to užili po svém. Spát jsme šli až ve dvě ráno. Procházeli jsme se po vesnici s pivem v ruce, povídali si, seděli na lavičce a zase si povídali. Doprovázel nás „náš“ toulavý pes s krásným jménem Lajka. Hrozně jsem si ji oblíbila, sama od sebe všude chodí s námi. Prostě to bylo skvělé, díky :) 

Hudba nám však pod okny duněla do pozdních ranních hodin. A málem bych zapomněla zmínit, že v ty dvě hodiny v noci, jak jsme už šli spát, naši známí opilí vojáci už byli zase v uniformách a asi nastoupili do služby. To by mě zajímalo, jestli tak rychle vystřízlivěli, nebo co (:-D).