Nabito

Vyšetřila jsem si trochu času, abych se vám zase mohla ozvat, tak si toho važte ;) Myslím si, že by bylo o čem psát, protože pořád se něco děje. Taky bych se o to s vámi chtěla podělit, zdokumentovat to, ale prostě nemám absolutně čas. Teda samozřejmě záleží, jaké si stanovím priority. Dotazníky, roznos novin, škola, pan Ideální a spánek (+ mírná prokrastinace na internetu). Když se jsem v posledních dnech pokusila do tohoto harmonogramu zavést ještě něco dalšího, záhy jsem zažila šok v podobě naprostého zavalení učením na dva těžké zápočtové testy, které stejně asi nedopadnou dobře. 

Jak to tak vidím, tohle zkouškové bude fakt hard a nějak se mi přestává dařit hned na začátku (neuznaná seminárka). Na každý z těch zápočtových testů mi zbyl na učení tak jeden den, takže jsem se z toho mohla zbláznit. Dala jsem si ale po téhle zkušenosti několik předsevzetí: 

1) Budu chodit vždycky na všechny přednášky, protože jinak tomu nerozumím a literaturu třeba někdy není čas přečíst ;)

2) Pokud to bude možné, přihlásím se každý týden jenom na jednu zkoušku ;) 

3) Budu se na tu zkoušku připravovat celý týden a pokusím se přečíst všechnu literaturu ;) 

A co jsem teda dělala? Bylo nám nabídnuto jet za peníze od Evropské unie na exkurzi do přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně, prý v rámci předmětu veřejné finance. Protože jsem tam ještě nebyla a fotky odtud jsou překrásné, neváhala jsem. Zároveň mě však zajímala i ta ekonomická stránka. Největší hláškou dne se tedy stala otázka jedné kolegyně: 

Horní nádrž přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně, v pozadí Praděd.

 „Jak je ta elektrárna financovaná?“ a odpověď průvodkyně: „Tohle já vůbec nevím.“ A tím to celé zabila (:-D). Myslela jsem si, že by mohla být spolufinancovaná z evropských fondů nebo z jiných veřejných rozpočtů, ale nic takového. Vůbec to nepotřebuje, protože se tam i tak točí velký prachy. Potom mi však nějak unikla pointa této cesty. Ale příroda je tam nádherná, to se musí uznat :) Jenom jsem prostě individualista, takže bych si to tam nejraději v klidu všechno prošla sama (či v menší skupince nejbližších). Takhle jsme skoro pořád jezdili autobusem nahoru, dolů a mrzelo mě, že jsme se ani nemohli pokochat tím nádherným pohledem na dolní nádrž seshora. Fotit jsem ji musela, když si to autobus svištěl kolem (:-D). 

Bohužel však musím konstatovat, že fyzikální a technické povídání o elektrárnách mě nebaví.

A mimochodem, po dvou letech se na druhý pokus pokouším přečíst knížku 1984. Omylem jsem si ji však půjčila ve slovenštině (:-D). Inspirovala jsem se esejí, v níž jsem se tuto knížku pokusila sociologicky interpretovat, aniž bych ji četla, a samozřejmě mě zaujala (:-D).