Nasměrování života

Stále tak nějak hledám svůj životní cíl a pořád docela tápu. Je to přesně tak, jak jsem nedávno někde četla. Asi se nechci pro něco konkrétního úplně rozhodnout, protože pak bych z prakticky nekonečna možností, co můžu dělat, mnoho z nich úplně vyřadila ze hry. Proto jsem šla na gympl, proto jsem si na vysoké zvolila kombinaci oborů, pomocí kterých se dá analyzovat téměř vše, co vás napadne. Jenže poslední dobou jsem se začala zabývat dost stresující otázkou. Co vlastně budu dělat, až to vystuduju? Zase ta samá odpověď, můžu dělat skoro všude, u čehož hrozí, že se z toho nakonec stane nikde. 

Zdroj:http://blog.inomics.com/wp-contents/uploads/2012/09/Economics-Degree-Public-Policy.jpg

Už nějaký ten pátek jsem si však pohrávala s myšlenkou, že bych si podala přihlášku ještě na nějaký obor ekonomického zaměření. Když jsem to doma zmínila, vysmáli se mi s tím, že budu mít vystudovaných milion oborů a nic z toho, tak jsem to zamítla, ovšem teď pár dní před uzávěrkou posílání přihlášek se ta myšlenka zase objevila. Opět jsem si však našla několik důvodů proti, přesto jsem si ale trochu prostudovala studijní plány různých ekonomických oborů. Navíc mám v tomto semestru zapsaný jako povinný předmět (plnohodnotně ekonomický) veřejné finance a světe div se, mě to baví (!) a zajímá mě to (zatím :-D), ačkoli na to mí kolegové velmi nadávají. Prostě jsem si tu přihlášku nakonec podala na kombinované studium veřejné ekonomiky a správy, což rozhodně souvisí s tím, co studuji nyní. Jo jasně, můžete mi říct jako skoro všichni, že je to naprostá blbost, ale já jsem to tak prostě cítila a cítím, chci to, chci se tam dostat, chci to vystudovat, chci si rozšířit obzory a možnost uplatnění. Vím, že to bude těžké, ale to je taky jeden z důvodů, proč do toho jít. Nechci mít vystudovaný jenom nějaký „lehký“ obor. Slečna V. hned řekla, že mi to stejně šance na uplatnění nezvýší, jenže ona chce úspěšně absolvovat své jednooborové bakalářské studium už v pátém semestru, což si myslím, taky trochu svědčí o jeho menší náročnosti (nebo kreditové přeceněnosti?). Chápejte, já chci na sobě pracovat, nechci mít nic zadarmo, jen tak jednoduché … Na druhou stranu však doufám, že to nebude jen nějaké chvilkové pobláznění (:-D), moc dobře si totiž vzpomínám na minulý rok a myšlenky ohledně práv, kam je ovšem hrozně těžké se dostat, tak jsem to zase rychle pustila z hlavy. No a pak psychologie pár týdnů po ukončení přihlášek, taky mě to po chvíli přešlo. Každopádně zaplacení přihlášky byl teď jenom první krok. 

Dneska jsem měla dobrou náladu a hlavně hodně elánu, určitě za to můžou ty sluneční paprsky :) V létě chci jet na čtrnáct dní na work camp do zahraničí, což je takový dobrovolnický projekt, kdy někde v cizině dva týdny spolu s nějakými osmi, deseti lidmi na něčem pracujete, někomu pomáháte, něco vytváříte. Odměnou je vám poskytnutí ubytování, stravy, multikulturní prostředí a poznání nových částí světa. Pokud jsou to vyspělejší země, dobrovolník si hradí pouze cestu na místo. V inzerátech mě zaujalo Mexiko a noční zachraňování chráněných želv nebo něco takového. Jo, od té doby se to stalo mým nesplnitelným snem (:-D). Na letenku za čtyřicet tisíc korun (tam i zpět) bohužel nemám + další nemalé poplatky jako fee či přípravné školení. To je prostě dnešní doba, místo, aby vám platili, že jim tam pomůžete, musíte si zaplatit, že jim tam vůbec můžete pomoci … Když jsme u toho, stejné je to dnes i třeba s odbornými praxemi. Pokud ji chci absolvovat, jako že bych v příštím semestru chtěla, musím si v dané firmě zaplatit člověka, který mě tím vším provede. Naštěstí máme EU. Nedávno jsem se bavila se svou bývalou spolužačkou z gymplu, která pojede na celé léto pracovat do USA, ona si aspoň něco vydělá, já ne. Jako taky mě ty plakáty o práci v Americe zaujaly, jenže na mě se musí pomalu, čtrnáct dní bude podle mě až až. A zkušenosti taky rozhodně nějaké získám, pokud se opravdu odhodlám tam jet (:-D). 

Rozhodla jsem se, že to v životě někam dotáhnu, což znamená, že si napíšu seznam cílů, kterých budu chtít dosáhnout. Určitě se tam objeví zdokonalení se v té angličtině a budu se věnovat i druhému jazyku. Taky často přemýšlím, že by bylo dobré úplně změnit svůj dosavadní život, odjet někam daleko a tam začít nový život, znáte to z těch filmů, ne? Jenže když už nic, mám tu pana Ideálního, který takovému velkému cestování asi nijak zvlášť neholduje.