Zraněná a infantilní

Mám po zkoušce, tak jsem se rozhodla, že si pro dnešek dám trochu pauzu od školy (zbývají mi udělat ještě čtyři zkoušky, pokud jsem tu dnešní zvládla + napsat tři písemné práce) a konečně vlítnu sem něco napsat. Už mi to chybělo :) 

Nova a její Televizní noviny mě začaly ale pořádně štvát. Už jsem si řekla, že se na to přestanu dívat, protože fakt o nic nepřicházím. V každé reportáži živé vstupy – rozhovor s osobou, co s danou událostí má něco společného, které se mnohdy změní ve frašku a úplnou zbytečnost bez žádných obohacujících informací, popř. ještě v bulvár. Dále se nehodlám dívat na téměř živě přenášenou nějakou autonehodu a následné vyprošťování zraněných i s jejich křikem … Myslím, že upozornění „Není vhodné pro slabší povahy“ rozhodně stačit nebude. Fakt k odvysílání dostali souhlas poškozeného? Já osobně bych teda nic takového nedala. A rozhodně se mi to zdá neetické a nedůstojné. Možná bych se měla mrknout na Události, i když před pár týdny jsem v novinách četla názor Petrušky Šustrové, že ani ty už nejsou, co bývávaly. V souvislosti s tímto smutným tématem mě napadá ještě něco, na čím jen nevěřícně kroutím hlavou. Představte si, že se vašemu sourozenci něco stane, se zraněním ho odvezou do nemocnice. Napadlo by vás jej tam celého pobitého fotit a okamžitě ukazovat všem vašim 310 přátelům na Facebooku? 

Ve spojitosti s dnešními zprávami se chci ještě zmínit o patnáctiletém chlapci z Břeclavi, kterého údajně napadli Romové a teď se přiznal k tomu, že si všechno vymyslel. Novinářům se nedá zcela věřit, avšak pokud si zranění zavinil sám, pěkně bych ho za to, co provedl, nejprve vyliskala a pak zavřela do vězení! 

I já jsem však nějaká pochroumaná. To jsem tak při přestupování z autobusu na šalinu nějak zakopla, spadla do štěrku a hned jsem měla odřené koleno. Prostě jako malá. A dneska mě zase úplně hrozně napadl náš Kocour, když jsem seděla na lavičce a učila se na zkoušku. Na zadní straně stehna mám tři souběžné asi dvaceticentimetrové škrábance. To ani člověk nemůže vyjít ven, aby se mu něco nestalo! 

Zdroj:http://chzragecomics.files.wordpress.com/2010/12/memes-fuuuuu1.jpg  

Ale jo, moje chování příliš neodpovídá mému věku. Prostě se mi někdy zdá, vlastně poslední dobou se začínám ptát sama sebe stále častěji, zda jsem se nezastavila myšlením někde v dětství nebo v dospívání. Bylo trapné před téměř neznámými spolužáky uvádět jako důvod, proč si naše tělocvikářka náhle změnila své příjmení na „Stará“, že si asi uvědomila, že už není úplně nejmladší a chtěla to takto dát ještě více najevo. Asi docela trapný primitivní infantilní vtip na dvacetiletou vysokoškolačku, že? Nebo třeba nepovažuju za blbost jako jiná kolegyně-socioložka argument do diskuze proč odstraňovat pomníky z dob socialismu, protože jsou na nich neoprávněně zveřejněny osobní údaje ... tak na odlehčení semináře. Připadá mi, že mám to myšlení takové trochu jednodušší. A neumím myslet sociologicky, což bude problém, protože mám napsat dvě sociologické práce. Ale fakt se bojím, jestli se to někdy naučím. Hlavně by se hodilo umět všechno hodně obkecávat, což mi teda nejde. Dokonce jsem zase začala uvažovat, jestli nemám onen Aspergerův syndrom či něco jinýho. Brácha mi akorát posměšně řekl, že hledám nějakou nemoc, abych zjistila (ospravedlnila se), proč se chovám, jak se chovám. Možná … 

Jo, jinak jsem už dávno chtěla vytvořit jeden meme Fuuu obrázek, taky hodně dětinskej týkající se jezení brambůrek, teď to realizovat nebudu, ale konečně jsem našla stránku, kde se dá něco takového vytvořit → http://builder.cheezburger.com/builder/rage

Obrázek k článku jsem vložila až úplně naposledy a je velmi zvláštní, že mi Google vyhodil zrovna tento o chipsech. Chtěla jsem vytvořit trošku něco jiného týkajícího se tohoto tématu, jen se mi to stává často na rozdíl od tohoto (:-D).